LIŠAJ: SZARA (2015, Genot Centre/Tape-ty)


Lišajova hudba je, i když ne třeba záměrně, jako stvořená pro médium kazety. Ne že by zněla lo-fi (to už je skoro nemožné), ale každá skladba jako by se velmi pomalu vynořovala a po jasně znatelném klimaxu zase pokorně mizela do primárního šumu pásky. Že přitom obstojí i v živé podobě vedle inovátorů jako Demdike Stare je dobrý důkaz toho, jak moc je pro Lišaje důležité tvarování zvuku. Leitmotivem i metodou EP Szara je jeho potlačování, ať už ho víc cítíme v typicky utlumeném, doslova odkrajovaném rytmu nebo v mezeře, která zeje mezi tím, co autor na desku nahrál a nazpíval, a co dovoluje, abychom skutečně slyšeli. Jsou to útržky vět o těle v krajině a duchové nahrávek pořízených v lokalitě Helská kosa, písečném cípu na severním pobřeží Polska, který je sám pozůstatkem někdejších ostrovů. To vše v hukotu, který má mnoho různorodých vrstev a kterému Lišaj sám říká „tunel mezi šumem a vlastním hlasem“. Původní naivní fascinace „blackmetalovou přírodou“ se v něm smíchala s King Night od Salem a zarezonovala s pokaženým mražákem v Tescu, a výsledkem je nepochybně jedna z nejosobitějších nahrávek místní kazetové scény. Za pozornost stojí i vizualizace k titulní skladbě od fotografa Šimona Levitnera a Lišajův předchozí projekt Les, vydaný na labelu Tape-ty.

(Ondřej Parus, A2 2/2016)

Žádné komentáře:

Okomentovat