RED MIX: NEW MAGIC MEDIA 2k15




Po delší době je tu další červený mix. Na závěr 2k15 a začátek 2k16 ho ze samých kalných skvostů a hořlavých perel připravila multimediální umělkyně Adéla Sobotková aka New Magic Media.

http://newmagicmedia.tumblr.com/

TRACKLIST:

1/ Vince Staples – Ramona Park Legend pt. 2
2/ Angel –Ho – Removals
3/ Holly Herndon – Locker Leak
4/ Lotic – Slay
5 Lotic – Phlegm (ZUTZUT GOLSOLO EDIT)
6/ ZUTZUT – Jala
7/ Future Brown – No Apology
8/ Angel – Ho – Inside the Flux Of Mind
9/ Arca – Else
10/ Rabit – Straps
11/ VENUS X – Golden Girl
12/ Why Be – Late (Laser Ha)
13/ Joseph Marinetti – Kenzo Lee
14/ JLIN – Black Diamond
15/ Toxe – Ax
16/ Why Be – Whalin (Kyselina OST)
17/ Lotic – Heterocetera
18/ Vince Staples – Surf (feat. Kilo Kish)
19/ Future Brown – Room 302 (feat. Tink)
20/ OMAAR – GTR Acceleration (excerpt)
21/ Murlo - Furnance
22/ Lao – Position Scope X JLIN – Unknown Tongues 1 1 2
23/ Nkisi – If I cut you out its for a reason X Nkisi – Collective Self-Defense
24/ MM – 9th Ritual (Lechuga Zafiro Remix) X MM – 9th Ritual
26/ Grimes – Venus fly (feat. Janelle Monáe)
27/ Arca – Mutant
28/ Oneohtrix Point Never – Mutant Standard

DIZZCOCK - NOMINACE NA VINYLU 2015


Dizzcock byl se svou letošní deskou nominován na Cenu Vinyla v kategorii Deska roku. O vítězi se rozhodne 3. 2. 2016 v Lucerna Music Baru. "Album Elegy Of Unsung Heroes je regulérním dlouhohrajícím debutem mladého pražského producenta Dizzcocka, který na sebe vloni upozornil EPčkem A.L. Jeho osobité beatové kompozice čerpají z vlivů britského grimeu a bass music a často používané vokální samply také prozrazují fascinaci zámořským undergroundovým hip hopem. Na kost odřené chladné rytmické struktury ale mají i angažovaný rozměr – nahrávka Elegy Of Unsung Heroes je věnována všem, kteří bojovali za lepší, rovnější a solidárnější svět. Album vyšlo pouze v digitální podobě a je dostupné zdarma či za dobrovolnou cenu. Dizzcock je také členem post-raveové projektu Lightning Glove."


http://vinyla.cz/cena/dizzcock-unsung-heroes

A2+ JAMKA, MOONCUP ACCIDENT


A2+
13. 11. 2015, 20:00
Kavárna Potrvá, Srbská 2, Praha 6
Jamka (SK), Mooncup Accident (CZ)
Vstup: 100/80 CZK

Jamka je zřejmě nejznámějším projektem z bratislavského kolektivu Urbsounds. Ve své tvorbě spojuje techno, noise a industrial, tedy klíčové momenty subkulturního experimentu minulých desetiletí. Dosud živá radikalita a syrovost urbánních ruchů, repetic a zvukového odpadu získává v produkci Jamky křehkost zvukomalby a mění se v jakousi utopii industrie. Není náhodou, že se duo etablovalo na londýnské experimentální elektronické scéně.




České improvizační duo Mooncup Accident svou tvorbu z poslední doby popisuje jako menstruační blues. Guturální, těkavá, bzučivá, hysterická a potlačovaná zvuková matérie nenechává posluchače na pochybách, že blues se zde znovu stává hudbou otroků. Sám žánr se přitom tříští a mění v emocionální odpad.



KONTRA2PUNKT 2015: MONKEY PLOT (NOR)


Norské akustické improvizační trio Monkey Plot hraje v klasickém obsazení kytara, basa, bicí. I když jde o akustickou produkci, označení „intimní“ či „komorní“ není na místě. Výstižnější by bylo mluvit o „hudbě pro menší prostory“. Tvorba Monkey Plot je příkladem toho, že hudba, která se programově zříká dramatičnosti, proto zdaleka nemusí být nudná. Možná i proto se sami členové tria vyhýbají tomu být řazeni do tzv. improvizační scény, s jejími konvencemi a očekáváními. Zkrátka, mladí norští hudebníci nechtějí být řazeni k žánru jen proto, že hrají potichu. A dalším důvodem může být třeba i to, že v lecčems přece jen navazují spíše na Nicka Drakea než třeba na Dereka Baileyho, anebo že hrají i v hlučných skupinách (Winthera a Nergaarda jsme ostatně mohli vidět v dubnu na večeru A2+ coby dvě třetiny noiserockové formace Ich bin N!ntendo). Na festivalu s nimi jako host vystoupí klávesista Vojtěch Procházka (Bergljot, Vertigo Kvintet).

KontrA2punkt 2015
čas: pátek a sobota 25. a 26. září 2015 v 19:30
místo: Nákladové nádraží Žižkov (Jana Želivského 2, Praha 3)
vstupné: pátek 120 Kč, sobota 150 Kč, oba dny 220 Kč.

www.advojka.cz/
www.nakladovenadrazizizkov.com/
www.facebook.com/events/819593634806337/

SISTER BODY: SPELL (VIDEO)

KONTRA2PUNKT 2015: DJ ShluchT


Berlínský DJ ShluchT je známý díky živé rádiové show DIYChurch. Jeho živé sety jsou stejně tak eklektické jako podvratné. Taneční bývají jen zřídka. Typická je pro ně spíše uvolněná, lehce paranoidní zdrogovaná atmosféra. V roce 2014 mu vyšel mixtape Snakes on a Plane na bristolském labelu Zamzam Records. Údajně vymyslel drink známý jako „double bubble“. Na KontrA2punktu zahraje v sobotu.

KontrA2punkt 2015
čas: pátek a sobota 25. a 26. září 2015 v 19:30
místo: Nákladové nádraží Žižkov (Jana Želivského 2, Praha 3)
vstupné: pátek 120 Kč, sobota 150 Kč, oba dny 220 Kč.

www.advojka.cz/
www.nakladovenadrazizizkov.com/
www.facebook.com/events/819593634806337/

DIZZCOCK: ELEGY OF UNSUNG HEROES (2015, RED008)


Dizzcock, a member of post-rave band Lightning Glove, comes with full lenght album Elegy of Unsung Heroes after pretty much appreciated debut EP A.L., which was released on our label last year. Inspired by the music of periphery, his new album pays a tribute to all who fought for a better, more equal and solidary world, as well as those who struggle everyday under immense pressure of inequality, individualistic society and hatred of contemporary world. The album comes as a digital only available for download via bandcamp. The album will be accompanied by audiovisual webpage made by VJ Kolouch who is also responsible for a cover.

Digital album available on Bandcamp




Links:
https://soundcloud.com/dizzcock
https://redforcolourblind.bandcamp.com/album/al
http://www.rozhlas.cz/radiowave/vychodiska/_zprava/vychodiska-dizzcock-a-digitalna-dystopia--1389506

KONTRA2PUNKT 2015: Ordre Etern (ESP)



V pátek a sobotu 25. a 26. září 2015 v prostoru pražského Nákladového nádraží Žižkov proběhne čtvrtý ročník festivalu postžánrové hudby KontrA2punkt. Představujeme první vystupující projekt.

Španělské, respektive katalánské psychedelicko-noiseové duo Ordre Etern sestává z členů někdejší skupiny Qa’a a dále rozvíjí její primitivisticky rituální, expresivní hudební výraz. Při živých vystoupeních Víctor Hurtado a Yarei Molina občas hrají s Chrisem Haslamem z manchesterské skupiny Gnod. Produkce dua vychází z různě modifikovaných a zkreslených bicích a elektrické kytary. To, co na pohled připomíná rockové divadlo s jeho expresivitou, sdílenou energií a výrazovou přímočarostí, se při poslechu mění v mnohem komplikovanější rituální prostor, který sousedí s doom metalem, industrialem i expresivitou šansonu. Texty jsou zpívány a deklamovány ve směsi katalánštiny, španělštiny a angličtiny. Hurtado dále spolupracuje mj. s Jochenem Arbeitem či Nurse With Wound. Duo patří k okruhu experimentálních projektů sdružených pod hlavičkou barcelonského labelu Màgia Roja. Jejích první album bylo uvedeno na loňském festivalu Sonar.

KontrA2punkt 2015
čas: pátek a sobota 25. a 26. září 2015 v 19:30
místo: Nákladové nádraží Žižkov (Jana Želivského 2, Praha 3)
vstupné: pátek 120 Kč, sobota 150 Kč, oba dny 220 Kč.

FILTER DREAD: FORMAT (2015, RED006)




Filter Dread is a Brighton-based producer who’s experiments with jungle, grime and techno creates exceptional sound collages getting attention from labels like PAN, Ramp Recordings or Lost Codes. His new material that comes out on our label is called ‘Format‘. This refers to Format FM rave sets that inspired Filter Dread’s music. Format FM is a part of a illegal pirate radio culture which was characteristic for early 90s in Britain. This inspiration reflects, among other things, in incorporation of lofi elements into his tracks. "The quick and unapologetic techniques that were used to make tracks. Short sampling space, limited save functions and other restrictions lead to music that I find to be very pure, energetic and creative.“

Limited edition of C40 (70 copies only!) + digital
https://redforcolourblind.bandcamp.com/album/format

2014 interview and mix for a2larm: http://redforcolourblind.blogspot.cz/2014/05/filter-dread-mix-interview.html



LIGHTNING GLOVE: RAVING PEACOCK'S TAIL (12" vinyl OUT 12TH AUG 2015)


New remastered edition of Lightning Glove's second tape. 12" vinyl by Ono Tesla / Red for Colour Blind.

Order on Bandcamp: https://lightningglove.bandcamp.com/…/raving-peacocks-tail-2.
All music by Lightning Glove
Remastered by Stephen Bishop (Opal Tapes)
Cover artwork: wixfn & sarrsim
Special thanks to Sonny Ritscher
Red for Colour Blind / Ono Tesla 2015
red007/onotesla003

„Their music emanates from the existential and guttural, the harrowing vocals and electronics weave a yearning soundtrack to abandoned rave fields. ... Dub-inflected and airy, Raving Peacocks Tail pursues helium-induced states, echoing from a veil of ersatz nostalgia.“ (Easternhaze, Electronic Beats)

"Four cuts sit menacingly and glower from within. This is chilling stuff and by chilling I mean edgy, disquieting, neglected and abandoned, not I should add for the feint of heart or those expecting an easy ride. This is brutal though not so much in an agit core or spiteful way, more psychosis driven, the tension and intolerance literally drips off it, here there’s a sense of the patiently calculating, the watching, the waiting, the assessing upon which a brief moment will appear to allow for a break of cover." (the sunday experience - strange sounds for freakypeople)

"...broken motorix, big bass, no bull vocals & heavy vibes. Hailing from what seems a vibrant scene in Czech Rep ,LG's debut cassette "Fantasmagorie Interiéru" is an all killer no filler assault and in parts scary as hell. Raving Peacocks Tail takes it further, beats and basslines that pull so hard on each other they tear the listener in two, no fat or waste to be found. Vocals that penetrate and with each listen become more poignant but never interfere with the music. This is not music for entertainment ,this music is a call to arms..." (tesla tapes)



Slzy Deana Blunta

Jedete v kabrioletu po rozpálené losangeleské silnici, míjíte přeplněné pláže s holkami v bikinách, ve vzduchu cítíte mořskou sůl a před ostrým sluncem si chráníte oči tmavými brýlemi. Něco takového si představoval londýnský hudebník a performer Dean Blunt, když slyšel nahrávku lo-fi hudebníka a mystifikátora Ariela Pinka. „Taková hudba se nedá dělat v Británii,“ poznamenal Blunt v jednom z rozhovorů a vzápětí dodal: „Grime taky nejde dělat ve Spojených státech.“ Přestože se v Pinkově hudbě skrývá nemalá dávka sarkasmu, je přece jen o dost jiná než to, co dělá Blunt, který vyrůstal v londýnské čtvrti Hackney, kde šumění moře nahrazoval nekonečný déšť.

Konečně jsem to dokázal
Přesto má Blunt s Pinkem něco společného, byť jeho tvorba vyvolává naprosto rozdílné emoce. Tam, kde první těkavě sampluje orientální diskotéku a hned potom dětské zpívánky, druhý opatrně vetkává do skladeb smyčcové symfonie. Oba si rádi v rozhovorech vymýšlejí, ale zatímco první jich dal už nespočet, ten druhý sotva tolik, kolik napočítáme na prstech jedné ruky. Také internetu se prý vyhýbá, nicméně na něm dokáže způsobit pozdvižení. Třeba když za sebe na předávání cen časopisu NME poslal náhradníka, který před publikem zvolal: „Konečně jsem to dokázal.“ Blunt se tak odvděčil porotě za to, že mu – poté, co vydal několik sólových desek a několik dalších jako člen dua Hype Williams – za jeho loňské album Black Metal udělila ocenění pro nováčky.

Naposledy mezi jeho fanoušky způsobil rozruch odkaz ke stažení dosud nevydaných skladeb obsažených na nahrávce s názvem Babyfather (pokud tedy máme  černobílý nápis na přiloženém cover artu  brát vážně). Jakmile vypršela platnost stránky, osm skladeb se propadlo do hlubin kyberprostoru.

Blunt na nahrávce sampluje Dizzeeho Rascala nebo Nicki Minaj – v přebasovaném tracku Goss. „Je to jenom další z mnoha,“ odříkává v jednoduché skladbě War Report založené na dvou loopech a doprovázené zvuky výstřelů. Blunt tak reaguje na rasismus americké policie a konkrétně na protesty Afroameričanů ve Fergusonu po zastřelení neozbrojeného černošského teenagera Michaela Browna bílým policistou. Sám Blunt si pouliční boje pamatuje z londýnských čtvrtí Hackney a Tottenham v létě 2011. Také tehdejší protesty následovaly po zastřelení černošského mladíka – Marka Duggana. Speciální policejní jednotka Trident tehdy měla zabránit eskalaci násilí, ale zbraně obracela i proti těm, které měla chránit.

Bílé obrazy
Že Blunt není lhostejný ke společenským nerovnostem, dokazuje i videoklip ke skladbě Lush, která otevírá album Black Metal a podezřele připomíná rockovou hymnu Bitter Sweet Symphony od britských The Verve. V jednom dlouhém modře zabarveném záběru sledujeme, jak Blunt přechází ulici. Jde dál a vráží do lidí. Po chvíli se k němu připojí svalnatý bodyguard v černém, s koženou bundou a baretem, které připomínají typický oděv Černých panterů. Bodyguard ostatně doprovází Blunta i na pódiu při živých vystoupeních. Důvod jeho přítomnosti hudebník vysvětlil v rozhovoru pro magazín Fact: „Někdy se stane, že v celém klubu jsem černý jenom já.“


Svůj poměr k emancipaci Afroameričanů naznačil Blunt v rozhovoru pro londýnské rádio Rinse FM. V něm přerušil moderátora s touto poznámkou: „Já vám řeknu, o čem je Black Metal. Představte si to album jako esej, jehož teze by mohla být asi tato: černí Američané si přisvojují existující bílé obrazy a využívají je ke své emancipaci. To ovšem není moc progresivní a Black Metal hledá nové cesty. Opravdová progrese je totiž nedefinovatelná.“ Jako příklad uvedl rappera Black Cobaina přivlastňujícího si jméno známé postavy rockové mytologie.

Podobně se dá chápat přejímání image rockových hvězd afroamerickými hudebníky osmdesátých let, jako byli Prince (který se prezentoval jako rocker s kytarou) nebo Run DMC (v kožených bundách). Stylizace jim měla sloužit k tomu, aby snáze vystoupali na vrchol „potravního řetězce“ bílého kapitalismu a byli pro hudební průmysl čitelnější. Název poslední Bluntovy řadové desky Black Metal můžeme v tomto kontextu chápat jako další ukázku přepisování bělošského hudebního stylu černochem. A právě klip ke skladbě Lush, parodující slavný rockový hit, má na bezvýchodnost takového přístupu poukazovat – ostatně Blunt v posledním záběru radí: „Držte se od toho dál.“ 


Dean Blunt: Babyfather. MP3 free download, Hyperdub 2015.

Celý článek Miloše Hrocha s podtitulem "Britský hudebník a jeho básně v písni" vyšel v A2 13/2015

MIX OF THE MONTH - POLISH JUKE

photo by Bartosz Holoszkiewicz
Polish Juke is the group of polish DJs and producers who are trying to promote music genre known as juke or footwork. Juke/footwork originally developed in Chicago during the noughties. High tempo (around 160bpm), hybrid rhythm structure and a short looped vocal samples are characteristic components of this genre. Integral part of juke is the specific dance called footwork which was originally developed in eighties. It is usually performed as a competition between two groups of dancers in a circle formation. The most notorious legend of juke is DJ Rashad who passed away last year after lethal drug overdose. Is juke popular genre in Europe? How did juke influence european club music? You can find out in a mix made by PZG who is a member of Polish Juke crew and in an interview with Pawel Paide Dunajko below!

Tracklist:
K.R. Ufo - Hip Hop
Lux Familiar - Dance Sucka
Spisek Jednego - Bitches, $ & Drinks
Symbiotic Sounds - Get Smoked
Benncart - Back Then
Comoc - Cancel #3
K.R. Ufo - Funky Feeling
Dubsknit - Baleo
PZG & Dubsknit - Sinner's Road
Rhythm Baboon - First In Your Heart (Rhythm Baboon's alternative version)
Fidser - B.U.K.
xtnt - Do I Want You
Lux Familiar - Sweet Fantasy 2
Dubsknit - Whoosh
AR - GNOJ (PZG remix)
Bennelux - Flip The Coin
Miko - Get High


INTERVIEW

How did you come across juke/footwork?
My thing with juke started by accident. In 2010 I came across DJ Nate’s Hatas OurMotivation EP released by Planet Mu. At first I didn’t know I was listening to footwork. I thought it was just some experimentation on hip-hop or that it is yet another dubstep hybrid. More or less at the same time I also had a chance to listen to Addison Groove’s mix for Marry Anne Hobbs, which was one of the first attempts at incorporating juke/footwork elements into european scene. So I took a closer look at it and suddenly many, seemingly, random and unrelated strains found its common explanation.
What is the thing that attracted you into listening to juke/footwork?
The thing that attracted me the most in these genres was the combination of the dirty sound originating from ghetto house with highly abstract rhythmic layer. I had never heard anything like it before. I always associated footwork with Mark Fell and SND’s experiments rather than with dance music. Footwork dance turned out to be a very crucial element of that newly discovered culture. It was the primal foundation for the music and thus the history of juke/footwork music starts with the dance, to which music was dedicated.
Is juke/footwork popular in Poland?
Juke and footwork popularity is not staggering. I think more and more people are getting the idea of what the two genres are and therefore you can hear them in clubs nowadays, however it is still a niche music.

Did you manage to play with some Chi-town juke/footwork DJs?
Yes. I had a great pleasure to play with DJ Rashad and DJ Spinn. Then I played with DJ Earl, another member of Teklife crew. They were unforgettable moments and every occasion to meet up with the scene’s most important representatives is a celebration in itself.
How do Chicago juke/footwork producers react to your own juke style?
I guess they should be asked the question. Despite the geographical distance between us, producers from Chicago are reacting spontaneously to the apparent increase in juke and footwork popularity all over the world. They’re happy that over the decade of hard work they are starting to see the results. Polish Juke is a good example of that.
How would you describe influence that juke had on european DJs?
Juke and footwork are having more and more significant impact on european dance music. Mainly thanks to such djs/producers as Slick Shoota, Om Unit, Machinedrum, who got inspired by these genres. The tempo is a different story. It’s similar to the one in drum and bass and jungle. On top of that, regular visits of Chicago DJs in Europe allow us to get familiar with their selections and ways of mixing.
In your mind how’s Polish Juke different to juke from Chi-town?
On the one hand the answer is easy as everything created outside Chicago is essentially different form what originates in it. Juke/foootwork music created in Poland is a combination of our local producers’ inspiration stemming from different traditions and influences such as dubstep, uk garage, drum & bass or jungle. But on the other hand, and here comes the difficult part to answer clearly, it is really difficult to pinpoint all the distinctive features which could be attributed to polish producers.
Do you think that juke/footwork is a growing music trend in Europe or a phenomenon for a few people?
I think that the growing popularity of these styles in Europe and all over the world is a fact. For sure what attracted more attention over time was a sudden death of one of the most important persons in juke/footwork - DJ Rashad. His music has inspired many. Two renowed british labels Hyperdub Records and Planet Mu are the european ambassadors of juke and footwork. They offered us a chance to listen to juke and footwork from Chicago.

Last question: is there something you wish to highlight in your mix?
The mix by PZG is a combination of tracks from the Polish Juke catalogue and soon to be published ones. Particularly interesting are tracks by Symbiotic Sounds, Miko, Bennelux and PZG.

A2+ CIRCUIT BREAKER, BRUTIAL ORGASM, ALACAM/ZBORIL, IR


Další hudební večer kulturního čtrnáctideníku A2 se ponese v duchu koláže, improvizace, noiseu, amatérské psychologie. Londýnské synt-postpunkové duo Circuit Breaker - nástrojové složení kytara a klávesy - má rádo estetiku kolážování, rozpadání, mizení a nedodělků. Ale také intimitu spojenou s osobním sdělením. Dá se tomu říkat indie, D.I.Y. nebo třeba lo-fi písničkářství. Někomu jejich produkce "připomíná Wolf Eyes, kdyby zpíval Robert Smith", jinému zase experimenty This Heat. Celebrita britského undergroundu, hudebník a komentátor Julian Cope si pochvaluje, že "k elementům, na nichž tato skupina stojí, patří nekontrolovatelní šotci, kteří způsobují poruchy v nástrojích". Skupina zatím vydala dvě EP na labelu Tombed Visions Records a na letošek chystá vydání alba na značce Harbinger Sound.



Postindustriální tvorbu belgického dua Bruital Orgasme vystihuje jedna věta z recenze internetového, respektive e-mailového hudebního magazínu Vital Weekly: "Milují organizování hluku." Jejich noiseová produkce je spíše minimalistická než agresivní, leckdy se blíží elektroakustické hudbě. Patetičnost, fascinace temnotou a obligátní perverzní aluze (bondage, holčičky, psychoanalýza) díky tomu zůstávají v únosných mezích, jejichž pseudovědeckost by ocenili surrealisté. Při svém zahrávání si s reakcemi posluchačů mají Bruital Orgasme rozhodně blíž k amatérské psychologii než k inscenovanému rituálu. Sami tomu říkají "psycho-akustické testy". Své promo nebo možná manifest uzavírají takto: "Konvulzivní krása... smyslové vjemy... Zahlcení nervového systému, které možná odráží náš vnitřní i vnější chaos... vtahuje posluchače do extatické černé díry... stejně jako orgasmus..." Vítejte v díře.



Duo Martina Alaçama a Michala Zbořila vytváří improvizované repetitivní zvukové plochy za pomoci kytary, samplů a analogového syntezátoru Korg. Oba hudebníci se dlouhodobě pohybují na české alternativně rockové, improvizační a experimentální scéně (Alaçam především ve skupině Metamorphosis, Zbořil v Zabloudila, IQ+1 nebo v Pražském improvizačním orchestru).

Wakushoppu 4.3 - Martin Alacam from Wakushoppu on Vimeo.


Speciální host: IR (CZ/FR)

23. 6. 2015, 20:00
Kokpit, U bruských kasáren, Praha 1
Vstup: 100/80 CZK



MIX OF THE MONTH - ZAMZAM RECORDS


Bristol-based Zamzam Records is a music label run by charming duo Heloise and Olmo Uiutna. Zamzam is mainly devoted to experimental music or noise with likes Sudden Infant, Druss, Negra Branca or Gnar Hest under it's belt. Olmo comes from a tiny village in Italy, which is located near Florence. He studied art in Florence and new media in Geneva. His interest in graphics, art and sound is imprinted in the whole aesthetics of Zamzam Records, which he started with Heloise four years ago when he moved to Bristol. "I wanted a fresh start in a new city. Label is actually perfect for meeting new people, finding new spaces for creative activity and eventually your place in all that," says Olmo during our skype intreview. The latest release on this label is a record made by Czech sound composer Střed Světa. His unique style of creating bizzare and cohesive sound collages is again ever-present. The mix that Olmo put together consists of tapes that were released only on Zamzam label. You can download it for free on A2LARM soundcloud channel. Don't miss interview with Olmo below. We talked about symbols, tapes, Bristol and why it's working so well as a creative hub for various artists and music genres... and many more!






Tracklist:

Gnar Hest - Do not trot downhill, churl
H - Noctua (from the split tape - Sudden Infant/H)
Uiutna - The Sky Was A Land Over The Mountain
Holy Hole - excerpt1 (from tape Plan Z)
Anthroprophh > S.O.A.D in various forms
Nundata > a1 > from the tape > The upward?-?downward path
Mark Wwagner - Mental Trasmutation Music 11
Negra Branca - Doll Mares (from tape - Touched)
Střed Světa - Hlídající prázdno from tape Oboustranně dvoudílný)
Druss - Getting In (split tape Uiutna/Druss - Fire is Qqueen)
Wizard Of Naive II - Naive I-V


Interview

What’s specific for Bristol and it’s music scene?
There are a lot of things going on in Bristol. Especially electronic music scene was always very intense here. It’s just full of different groups of people who are willing to make music together and that’s probably the reason why there are so many different music genres around here. If you want to make show or to produce music, this city is open for all that. Maybe it’s also because there are a lot of Jamaican people in Bristol who somehow give their easy-going attitude to the whole city.

When I was in Bristol, I visited a show in an abandoned police station turned into a club and practice studio for musicians. Can you find more places like that in Bristol?
Yes, Bristol is very friendly in this regard. There is no harsh noise-policy during night hours for the clubs. The Island, which is the former police station turned into a club you mentioned in your question, used to be a place where a lot of free parties were happening and now it’s basically a place where you can organize whatever show you want. I just moved from the house where I lived for four years to an abandoned warehouse. It’s a place where we live with Heloise and where we are building our own music studio. We call it Zamzam Zone. It has a gallery as well, so anyone can just organize an exhibtion. We’re planning an opening party in a few weeks, so it will be also a place for shows. You know there  are a lot of abandoned industrial buildings and if you want, you can turn it into whatever you want and a lot of people are really getting involved.



You put an accent on a different symbols in your graphics and artworks. Why are symbols so important to you?
We have a strong feeling for symbols. I like to draw them, I like to think about them.  It’s a different way how to communicate with the world and to understand it. I think that symbol is stronger than a word. It’s capable of describing an idea and the energy, which is behind this idea, more accurately than a spoken word.  Sometimes they can work alone and sometimes I want to put some kind of a powerful emotion behind the sentence I write, so I add some symbols into it.

Whats a difference between releasing music on a tape and CD?
We did both, but in the end we’re releasing music on tapes. CD format can be good for a particular sound. If you want your album to sound more sharp, it’s better to use CD than cassette. To my mind though, CD is far less attractive format than tape. Unlike tape where something organic is going on, CD is more cold and it makes me less excited. I think this lack of interest in CDs is also related to a process of copying a record. You just put it in a computer and make it all there. It’s too easy and people who buys CDs they can’t really feel work you‘ve put into it. You can’t underestimate people who buys records. It definitely plays a certain role when they are deciding if they wanna buy it or not. They don’t want just a music, but also a piece of yourself – work you’ve put into a final product. With tapes, you got to make a special mastering for cassettes. I also have a dubbing machine for tapes, where I copy music onto a three tapes at a time. You have to do artwork and that’s another amount of work you’ve got to do.

I recently heard someone saying that he doesn’t understand why labels are doing a limited edition releases and that he thinks its just a demonstration of elitism. Your label are making limited editions as well. What do you think about that?
Yeah, I also heard this critic. You know we put our music everywhere. It’s on the internet where you can listen to it or download it. But if you want an actual object, it’s limited because its made by hands. It’s not elitism. It’s just that it is difficult to make. You also know approximately how many people are willing to spend their money on a tape. So usually limited edition is just reasonable estimation of how many tapes you’ll sell.


You’re also a visual artist. Do you use visuals during your shows?
Sometimes I like to use visuals. I got a good friend from Geneva who is an excellent VJ and I like to work with him. I usually send him my stuff that I’m gonna play during live show, so that he can prepare something before the gig. But I dont do much video behind myself when I’m playing. It has to be a proper audiovisual experience. When it’s halfway there, I don’t relate to it. In that case it’s just unnecessary background stuff. In electronic scene it’s almost like a rule that you have to have a visuals. Sometimes its really annoying.

What’s the thing that video should give to music?
I guess it should deepen your particular imagination you are experiencing when listening to the music that’s playing. The bond between music and video should be really tight and that’s of course really difficult to make. I think that abstract visuals work better with music because the image doesn’t tell you anything particular, but the power of abstract images is that it broadens your imagination and in tight cooperation with music it can open another level of perception for you.

What can you tell us about the mix you’ve put together?
I did a proper tape mix. I’ve put together my two tape players through a mixer and used only a tapes that we released under our Zamzam label. I made some list of tapes that I wanted to play, but I really went free on this one.

Last question – what does zam zam actually means?
Well it is arabic word, but in Italy or France we use it to describe the moment when magic happens. For example when magician is about to make a rabbit disappear, he says „zam zam“ and the rabbit is gone.

Once upon a time in Budapest

CVN - Concrete Virus Nu (MC, Baba Vanga 2015)


Pražský kazetový label Baba Vanga patří k nejpozoruhodnějším "podzemním" hudebním vydavatelstvím. Po experimentálním techno pokusu estonského blackmetalisty, který si říká Ratkiller, vychází na této značce debut mladého japonského hudebního producenta CVN. Cílem vydavatelství je přinášet neobjevené klenoty experimentální elektronické scény, která se jednou nohou vymaňuje z těžkých okovů vážné a často i sterilní noiseové produkce a druhou nohou nesměle vykračuje směrem k hybridním proudům taneční hudby. Nahrávka Concrete Virus Nu je asi nejlepším příkladem tohoto rozkročení mezi dvěma žánry, jež se prostupují jen zřídka. Digitální neuróza, imploze přehlcené formy a celková strojově chladná estetika poměrně působivě vyvolávají představu o rytmu života v Tokiu, odkud CVN pochází. Kombinuje se zde noise s technem, industrialem a frenetickým jukem, a vzniká tak jakási futuristická vize přetechnizovaného velkoměsta. Slyšíme všudypřítomný glitch a valící se smršť digitálního inferna. Není čas na zpětný pohled, nostalgii ani zdlouhavé hledání přiléhavé formy. Vše je podřízeno nekompromisnímu návalu podnětů a informací, které se kumulují v jednom nepatrném bodu nekonečného celku, než se podobně jako virus závratnou rychlostí rozprostřou po celém okolí. Kazeta vyšla v limitované edici sedmdesáti sedmi kusů a můžete si ji objednat na bandcampové adrese labelu.

Vyšlo v kulturním čtrnáctideníku A2 10/2015


Dario Sanfilippo & Sec_ + Mooncup Accident



22. 4. 2015
Praha - Baryton
19:25


Analogová elektronika vs digitální elektronika - druh boje, ve kterém můžete slyšet elektroniku v Karkowského stylu, elektro-akustickou hudbu a "musique concrete" (Marchetti, Noetinger) - SEC_ je hudebník z Napole, pohybuje se na elektro-akustickém poli, v musique concrete a zpětných vazbách. Dario Sanfilippo je italský hudebník a výzkumník žijící ve Vídni, který se specializuje na zpětnou vazbu, systémy a nekonvenční syntézu. Spolupracovníci: Tim Hodgkinson, Thomas Lehn, Peter Kutin, Birgit Ulher. Právě vydali své první CD "Fame D'Aria" pro francouzský label Tsuku Boshi.



Jako celek hudební produkce Mooncup Accident názorně ukazuje, jaká je pozice otroka. Jeho výraz je smíšen s prostředím, které ho zotročuje. Ozývá se z omezeného prostoru. Proto interpreti menstruačního blues pracují ve vrstvách. Únikovou cestu redukují na prohrabávání, ale také vršení.

A2+ uvádí id m theft able (US), Ukamau (ARM/CZ)


V rámci koncertní série kulturního čtrnáctideníku A2 se v neděli 19. dubna v café Liberál představí americký performer id m theft able a arménsko-české audiovizuální duo Ukamau.

Vystoupení id m theft able, projektu Skota Speara z Portlandu ve státě Maine, se odehrávají na pomezí sound artu a performance a jsou většinou založená na improvizovaném hlasovém projevu a kolážích zvuků amplifikovaných i neamplifikovaných předmětů, podomácku vyrobených keyboardů a modifikované elektroniky id m theft able osobitě připomíná fakt, který se často ignoruje: i noise může být hravý a zábavný.



Ukamau je „bari-core“ projekt Georgye Bagdasarova, arménského hudebníka žijícího v Praze. Základem je hra na barytonsaxofon. K té se přidávají bebopové paterny v podobě bílého šumu a tradiční rytmy hudby aymara, které opakuje basový syntezátor. Hudební produkci doprovází stroboskopická projekce Alexandry Moralesové.




Začátek ve 20:00, vstup 100/80 Kč.

NEKONEČNÝ NÁJEZD



Na konci loňského roku Lorenzo Senni vydal v edici vydavatelství Boomkat desku Superimpositions, na níž svou metodu pointilistického trance vycizeloval do nevídaně chytlavých podob. Zatímco Track PointilistiC rozkládá harmonii do extrémního ohybu a zlomu, frenetická titulní skladba Superimpositions naopak nechává tranceový build-up vyznít téměř v nemanipulované podobě, podobně jako to Senni předvedl v jediných dvou mixech, které kdy připravil, pojatých coby ukázkové „odhalení podmínek vzniku“. Senniho metoda se dá s nadsázkou popsat jako zkoumání centra žánru skrz jeho periferii. V tomto smyslu lze nejvýraznější paralelu k Senniho tvorbě nalézt v pátrání po nevědomých stopách smrti raveu, které bývalý tech-no a drum’n’baseový DJ Lee Gamble prováděl na albu příznačně nazvaném Diversions 1994–1996 (2013; viz A2 č. 13/2013). Na obalu Senniho Quantum Jelly, prvního alba pointilistického tranceu, vidíme výsek z řady stupňovitě vyskládaných japonských běžeckých bot Asics – respektive dílo Steps of Recursion (2011) vizuálního umělce Anne De Vriese. Modely tenisek i reprezentace díla se mění, pohybují se mezi formátem jpg a prostorovou galerijní instalací na modulární chromové kostře. Stupně rozteklých bot tvoří jakýsi zpětný chod ve smyčce. V matematice rekurze znamená definování objektu jím samým či „volání sebe sama“. Steps of Recursion tak mohou fungovat jako reprezentace Senniho analytického napínání sebepožírající „pilové vlny“. Podobně jako pilová vlna funguje v grafických programech, opakuje se donekonečna i lineární struktura pointilistického trance.




Celý článek Lumíra Nykla s podtitulem "Lorenzo Senni a současný trance" vyšel v A2 7/2015

MIX OF THE MONTH - MICHAEL KASPARIS (NIGHT SCHOOL RECORDS)


Michael Kasparis, head of Glasgow-based DIY label Night School Records, is another great acquisition of monthly podcast series on online web commenatry website A2LARM. Label started in 2011 and it has a lot of exceptional releases under its belt, especially from darkwave and synth pop music genre like for example Terror Bird, Julia Holter, Love Cult or Molly Nilsson. One of the most familiar releases of the label is a vinyl by The Space Lady, a nearly forgotten performer who roamed the streets of Boston in 70s and played an odd shows for passer-bys. Michael Kasparis managed to persuade her to release album on his label and restarted her music career. Kasparis is a very active musician himself. He's involved in numerous punk bands and has a soloproject called Apostille. His eccentric show is something between punk and synth pop. Apostille is currently on tour with synthpop duo Happy Meals. His exclusive mix made for A2LARM is mainly full of unreleased or forthcoming stuff either from Apostille or his label releases. You can expect Rose McDowall, Paper Dollhouse or PC Music-related Hannah Diamond. Download the mix for free!


Tracklist:
Aine O'Dwyer - The Cloud of Unknowing MIE Records
The Automatics Group - Call On Me (Rework) (Edit) The Death Of Rave
Group Rhoda - At The Dark Night School
Rose McDowall - Don't Fear The Reaper Night School, forthcoming
KAOS - Nova Bolest BEB
Apostille - Worry (Excerpt) Night School, forthcoming
Hannah Diamond - Pink And Blue PC Music
Sally Dige - Doppelganger Night School, forthcoming
Apostille - Control Night School, forthcoming
Zsa Zsa La Boum - Something Scary Musique Pour Le Dance
Happy Meals - Le Voyage (2015 Euro Tour Edit) Night School
Zamsi - Sexcess Self Released via Bandcamp
DJ Hype - Bad Man Ganja Records
Paper Dollhouse - Psyche Night School
Apostille - Untitled 1 Unreleased
Liberez - Grease The Axels, Night School, forthcoming


INTERVIEW

Where did you grow up?
I’m half Scottish and half Cypriot. We moved to Scotland when I was 14 years old. As a dude from Cyprus I found life in Scotland quiet hard from the start. I really didnt fit in. It took a while to settle into a new way of life.

Is this feeling somehow reflected in your music?
Yes, but its only a natural thing in a creative process, because you always tend to reflect your life into it somehow.

How did you start your own label Night School?
It was in 2011. I really didn't know how to run a label, but I had friends who helped me out with everything I needed. Actually, I started the label mainly because I had this urge to do something. I had a lot of personal issues at that time, so I wanted to keep myslef occupied. Secondly, of course, I love music and I wanted to release music that I like. At the beggining I didn't know anything about it. For instance I wanted to save twenty pounds on doing record labels, so I hand-painted them. But I had to make like six hundred copies and when you’re not a good painter it’s a fucking nightmare!

Is there some background meaning to the title of your label?
Couple of reasons. First of all this name is taken from a really bad 80s horror movie Night School, which I watched at a time when I had to come up with some name for the label. Secondly, it was a time when I did these different late-night classes like for example driving school or I had Greek lessons, and I had to do it after my work was done at the record store. So Night School really suited the stuff that was going on at that time.

What are the things that you hate about running such a small independent label like Night School?
My main problem is that I believe in a music that I release on my label so much that I got angry and demotivated all the time, because it doesn't get attention that I think it deserves. You begin to realise that a lot of well-known blogs and magazines have contacts and relationship with people from certain labels, so they prefer to write about their stuff rather than about some really cool stuff, which was unfortunately released on a label that don't have such contacts.



One of the most interesting releases of your label was a vinyl from Space Lady. Can you tell us more about how did you find about her?
There was this outsider music compilation called Songs in the Key of Z that came out in 2000. It contains a songs from people like Jandek or Wesley Willis and The Space Lady had a track on it as well. I really liked it! Then I heard her stuff on a mixtape made by John Maus and it really blew me away. I started to do some research on the internet and I found her old myspace. I contacted her via email and bought some old CD that she released in 1990, but I didnt get any response from her until two and a half years later later when her husband Eric emailed me that they would like to consider my offer. She had offers from three other labels, but after a while I persuaded her to release her stuff on my label. That release really exploded quickly. Everyone was on it. We organized US Tour which I tour-managed.

How did it went?
I acted like a liason between Susan (The Space Lady – pozn. OB) and DIY community. She never played a concert before. When I go to play a punk show, I know exactly what happens, but they had no idea what's going to happen. I think that they originally thought that they’ll play for like five hundred people in this theater-like venue. She also never played through PA before, so you can imagine how surreal that experience had to be for her.



How do you feel about big commercial labels?
I used to be antagonistic towards them. Now I feel like I don't have any dealing with them. Big labels put out probably more crap than small labels. It’s always like a cultural noise or something. For example when Arcade Fire put out a new album, it’ll be probably shit, but you can be sure that it’ll have a big press coverage. Other than that, big labels are just like any other corporate structure out there. They keep their profits up and they make more money than the artists. It’s something I cant relate to, which is probably why i never make money.

A lot of things on your label are somehow pop related. There are a lot of synth pop acts for example. What appeals to you about pop?
I love pop music. I think it’s really important form that gets marginalised nowadays. Everyone is looking for niche things like deconstructed grime or distorted techno and pop is regarded as a throw away, but sometimes a really good pop music track can mean a lot more than all that. For example Strawberry Switchblade had this track called Since Yesterday. Sure, you can listen to it and understand it as a song about break-up, but its also about Cold War and nuclear armageddon...


As Apostille your performance has this punk attitude in a way that you seek confontation with audience and you sudenly erupt with huge amount of energy. It sort of feels like you want to get your inner negativity out of your self esteem. Is this what punk is about?
In a way yeah, but I’m not really into a lot of negativity in music. I think that even hardcore punk should have an element of fun in it. I think that my own performance is trying to find this balance between enraged expression and fun performance.

What can you tell us about the mix? Is there something you’d like to stress out?
I was mixing this while on the motorway en route to Antwerp, which is a strange, cinematic experience. I am on tour with Happy Meals, playing my solo project as Apostille. As such it's been too fun so far. We very quickly disappeared into that odd tour-cocoon when you develop your own language, dreams sync, smells mingle. Sleep deprived, but not unhappy. Confusing and hopefully communicating with people along the way. Perhaps this state of mind comes across in the mix. Pop songs and Belgian acid buried in eroded mud plus a lot of forthcoming Night School jams that have been in my head for months. There's no peace to be found within this hour's sound but then who needs peace?

MOONCUP ACCIDENT: DRILL IS GONE (KLaNGundKRaCH, 2015)


Improvising duo Mooncup Accident releases a new cassette filled with almost 40 minutes of menstrual blues. The title - more wishful than realistic - says: Drill Is Gone. The guttural & buzzing, hysterical & suppressed sound mass produced on the record could also be described as a ritual form arranged around a hollow - like a termite nest which in the dark can appear as some sort of primitive architecture. With Mooncup Accident we approach the roots of blues by changing perspective: black doesn’t refer to complexion but to light sensitivity. This blues becomes the music of slaves once again. The genre that has turned into a cultural fraud during the course of one century is shattered and turned into a junkyard material. The overall approach of Mooncup Accident is showing what the slave’s position is. His expression is mixed with the very environment that enslaves him. His voice is coming from a restricted area. The liberated slave of our times doesn’t refuse improvisation, money or travel - but he understands that it’s all just a next form of slavery which defines us. Improvised junk is restricted by moments of mechanical work and forced rest.


Improvizační duo Mooncup Accident vydává novou, v pořadí už třetí kazetu, obsahující bezmála čtyřicet minut menstruačního blues. Název, který vyjadřuje spíš přání než realitu, říká: Dril je pryč. Guturální, těkavá, bzučivá, hysterická a potlačovaná zvuková matérie by se dala popsat také jako rituální forma uspořádaná kolem dutiny. K počátkům žánru se spolu s Mooncup Accident dostáváme změnou perspektivy. Nejde jen o to, že k černé namísto pigmentu odkazuje světloplachost. Rozhodující je, že blues se zde znovu stává hudbou otroků. Žánr, ve kterém se během století namísto černi zabydlel kulturní podvod, se tříští a mění v materiál, v němž se člověk pohybuje jako na smetišti: formálně blues začíná od jedné struny, a pokud jde o obsah, emoce mají blízko k odpadkům – podobně jako při menstruaci. Jako celek hudební produkce Mooncup Accident názorně ukazuje, jaká je pozice otroka. Jeho výraz je smíšen s prostředím, které ho zotročuje. Ozývá se z omezeného prostoru. Proto interpreti menstruačního blues pracují ve vrstvách. Únikovou cestu redukují na prohrabávání, ale také vršení. Osvobozený otrok liberální doby sice neodmítá improvizaci, honorář ani cestování – ale to všechno chápe pouze jako další podobu otroctví, které nás definuje. Improvizovaný odpad je ohraničen momenty strojové práce a nuceného odpočinku.

Křest: 20/3, Praha, Dead Jack (live: Fuck it Trio)

POISONOUS FREQUENCIES & DD KERN


Quasi-guitar duo Poisonous Frequencies is meeting of two important figures of Czech free improv scene. Petr Vrba is discovering the possibilities of electrified trumpet, disguised as electric guitar and Tomáš Procházka aka Federsel is continuing in his search for the most awful electric guitar sound. For the exceptional event they will collaborate with amazing drummer DD KERN, who appears mainly as a musician in rock, improvised- and electronic music. Playing the drums since childhood, starting in rural marching bands. Since the 90s he is best known for his contributions in bands like Bulbul or Fuckhead; he is founding member of broken.heart.collector and plays with musicians like Philipp Quehenberger, Mats Gustafsson, Ken Vandermark, Georg Graewe, Franz Hautzninger etc. Occasionally appears as a DJ as well.


PAM is Pasi Mäkelä, Finnish musician and performer living in Prague ,ed Finnish psyche-avant-rock-jazz group Läski several years, is founder of Finnish performance music group Sabotanic Garden, is front man of Prague based garage gospel group The Spermbankers. S Tomášem Procházkou spolupracují nejen jako duo Federsel & Mäkelä, ale též provozují mikrolabel Meteorismo Records. Na značce Polí 5 vydal vloni své první sólové album PAM.


LIVE 
15/3 Prague, Baryton, start 7pm, entry 100



GNOD: INFINITE MACHINES (ALBUM TEASER)

Original versions appears on the album ‘Infinity Machines', released on Rocket Recordings on April 20th, 2015.


B/B/S - Belfi, Baker, Skodvin



"All-star" projekt B/B/S vystoupí v sobotu 14. 2. v kavárně Potrvá s posílenou aparaturou v basových frekvencích! Trio tvoří Kanaďan Aidan Baker (mj. Nadja), Ital Andrea Belfi (mj. Evangelista) a Nor Erik Skodvin (mj. Svarte Greiner, Deaf Center, Miasmah label), kteří se u nás objevili už každý zvlášť v rámci různých vystoupení, přičemž Erik Skodvin k nám zavítá po dlouhých pěti letech a na jeho dechberoucí vystoupení pod hlavičkou Svarte Greiner vzpomínáme doteď jako na jedny z největších highlightů. Erik začal v mezičase vydávat i pod svým vlastním jménem alba míň temná a bližší současné vážné hudbě, resuscitoval duo Deaf Center a na svém labelu vydal řadu skvělých alb balancujících většinou přesně na hraně vážnohudební moderny a ponurého ambientu s příchutí musique concrète. Portfolio umělců tvoří např. Gareth Davis, Gabriel Saloman (ex-D Yellow Swans), Kaboom Karavan, Kreng nebo Simon Scott (Slowdive). Poslední deskou Miasmah je právě Natura Morta jeho spoluhráče z B/B/S. Všestranně nadaný perkusionista a bubeník Andrea Belfi u nás loni vystupoval sólově na Fluff Festu, ale také s kapelou Carly Bozulich Evangelista, s níž rovněž spolupracoval hráčsky i autorsky na její poslední desce Boy. Belfi má na kontě mnoho dalších kolaborací, ale ve své sólové tvorbě zkoumá delikátní roviny zvuku, kde je rytmus často též filigránskou texturou. Jeho skvělé nahrávky najdete taky na vydavatelstvích jako Room40, Korm Plastics nebo Häpna. A do třetice Aidan Baker, nejčastější návštěvník zdejších končin, neúnavně jezdí turné s Nadja i sólově. Výčet jeho koncertů a spoluprácí by vydal na encyklopedii experimentální hudby. Rozpětí jeho muziky (od křehkého písničkářství přes zamlžený shoegaze až po ambientní drone metal) odpovídá rychlost, s níž chrlí nahrávky, ale základní prvky jeho rukopisu neztrácí na přesvědčivosti a působivosti, což si prakticky každoročně necháváme dokazovat na jeho živých vystoupeních.

Společný projekt B/B/S je prolnutím jejich sólové tvorby na pomezí volné improvizace, temného ambientu, minimalistického free jazzu a abstraktního kraut rocku. Všichni navíc zahrají i krátké sólo sety.

V Praze vystoupí 14.2. od 20:00 v kavárně Potrvá (Srbská 2, Praha 6), kde se můžete těšit na posílenou aparaturu v basových frekvencích. Česká premiéra!
Vstup v předprodeji na goout.cz za 250,- a na místě za 290,-