CAM DEAS & OBELISK OF LIGHT


Letmo a Cáry mlhy chystají na sobotu 4. října v Potrvá večer pro kytary jinak, s projekty Obelisk Of Light a Cam Deas. Obelisk Of Light je sólový projekt Jana Kašpara mj. z královehradeckých Pavilon M2 a Enviro, kterého bylo přes prázdniny možné potkat rovněž v projektu Sítě nebo v rámci orchestru Tomáše Paluchy. Obelisk Of Light jsme viděli před Laraajim a Sun Araw a jeho set se nám dost líbil, stejně jako většině z ostatních asi deseti diváků. Hodně vydařeně zní také chystaný split právě s projektem Sítě. Jeho kytarový ambient par excellence se nebojí ani intenzivnějších momentů, občas připomene i původní post rock typu Labradford nebo Stars Of The Lid. A má neomylný instinkt vyhmátnout přesně takové frekvence a postupy, které vás zasáhnou.



Britský virtuos 12-strunné akustické kytary Cam Deas se vrací už poněkolikáté a tentokrát v radikálně odlišné poloze. Turné s obstarožním modulárním syntezátorem, skrz který "krmí“ svou kytaru do aparatury, ukazuje jeho hudbu v méně romantickém, avšak o to víc experimentálním světle. Vzdálenější hájemství Jamese Blackshawa, mnohem blíž k musique concrète. Ta je nekompromisně disharmonická a živě pulsující. Za poslední rok ho bylo možné slyšet například ve společnosti Jandeka, Cameronova obliba labelu PAN pak může taky lecos napovědět o jeho současném směřování. V rámci aktuálního turné ho můžete vidět i v jiných českých městech nebo o pár dní později taktéž na slibném polském festivalu Avant Art ve Wrocławi (po boku Supersilent, Keiji Haina, Stephena O’Malleyho a dalších).

V Praze vystoupí 4. 10. od 19:30 v kavárně Potrvá (Srbská 2, Praha 6).
Vstup na místě 180,- nebo 150,- v předprodeji.

https://www.facebook.com/events/274919142697939

A2+ TOMUTONTTU (FIN), ÈLG (FR/BE)



Další koncertní spolupráce blogu Red for Colour Blind a časopisu A2 přivádí do Prahy dvě významné postavy současného evropského elektronického undergroundu: Fina Jana Anderzena, člena freefolkových Kemialliset Ystävät, sólově produkujícího pod jménem Tomutonttu, a Francouze Laurenta Gérarda, který je znám zároveň z projektů Opéra Mort a Reines d’Angleterre.

Kolektiv Kemialliset Ystävät (Chemičtí přátelé), jedno z klíčových jmen finského nezávislého labelu Fonal, bylo možné vidět v Praze v rámci festivalu Stimul v roce 2011. Paralelně s jejich extatickými jamy se Jan Anderzen v posledních letech věnuje také vlastní vizi avantgardní klubové hudby, která je tekutá a frenetická, jako by mixování a sampling byly řízené spíš zákony přírody než logikou techniky. Tuhle vizi dnes odráží nejen tvorba Tomutonttu, ale i výběr jeho vlastního labelu Vauva (Tlaotlon, Tsembla, Nuslux). Po albovém debutu na belgickém labelu Ultra Eczema (2006), splitech se Skaters, Astral Social Club či Oneohthrix Point Never se uchýlil mj. ke značce Dekoder , a to jak se svou domovskou kapelou (Alas Rattoisaa Virtaa, 2014), tak sólově. Deska Hylyt (2012) celá vychází z recyklace a přepracování skladeb ze starších singlů a kompilací, které se prolínají s novými vrstvami elektronických i akustických zvuků a dohromady tvoří proud geniálně ne-komponované etnicko-psychedelické koláže.



Také Laurenta Gérarda, momentálně sídlícího v Brusselu, už jsme u nás mohli naživo slyšet, konkrétně v duu Opéra Mort, které do Prahy přivezlo záblesk z donedávna obskurního, převážně kazetového pařížského labelu Tanzprocesz (více o něm třeba zde: Neúroza jako program). Oba členové Opéra Mort se setkávají také v Reines d’Angleterre, kde doprovázejí jinak enigmatického solitéra Ghedaliu Tazartése. Èlg se vlastní tvorbě věnuje od roku 2006 a jeho sólový zvuk se posunul od temných úzkostí kmenového dua do sféry elektronického „jiného šansonu“ na desce Tout Ploie (2008, K-RAA-K), která byla poměrně brzy reeditována v Americe. Z jeho posledních nahrávek jednoznačně vynikají alba Chimie (2013, SDZ) a Mil Pluton (2012, Hundebiss/Alter), k jehož mimoběžnému zvuku přispěl vedle hostů, jako je třeba právě Jan Anderzen či TG Gondard, možná i fiktivní jazyk Gerardova kybersvěta, především ale resuscitovaná estetika chladu a neosobnosti, spadající spíš do období postpunkového přístupu k syntezátorové taneční hudbě (jedním z odkazů bude určitě i pozapomenutá tvorba producenta raných Suicide Craiga Leona).


5. 10. 2014 20:00 
Café V lese, Krymská 12, Praha 10
FB: https://www.facebook.com/events/1456198228003139/


WHITE ACCIDENT TOUR


White Wigwam, Rouilleux, and Mooncup Accident 

are touring France/BE together

18. 9. - Brussels - Spione
19. 09. - Lille - CCL
20. 09. - Rheims - l'AppArt Café
21. 09. - Paris - La Cantine De Belleville
23. 09. - Cherbourg-Octeville - Studio Chaudelande / St Pierre L'Eglise
24. 09. - Rennes - Le Terminus
26. 09. - Clermont-Ferrand - RELAX
27. 09. - Lyon - La Triperie
28. 09. - Metz - La Chaouée
29. 09. - Strasbourg - SOCOPOF




DIZZCOCK: A.L. (RED004)


Dizzcock, člen české post-rave industriální kapely Lightning Glove vydává svoji první sólovou nahrávku A.L. V pořadí už čtvrtou kazetu pražského labelu Red For Colourblind inspirovala kultovní počítačová hra System Shock. Můžeme na ní slyšet samply hlasů z téhle PC hry, ale podobně jako v System Shocku, tak i na Dizzcockově desce nás neopouští neodvratný pocit blížící se katastrofy. Chladná a odlidštěná atmosféra související s odvrácenou stranou technologií je při poslechu neustále přítomná. V jednotlivých skladbách se ozývá tribální rytmika, nu-grime a temné vibrování hutných bassových beatů. Druhá strana kazety je poskládána z šesti remixů. O ty se postarali birminghamský nu-grime/jungle producent Filter Dread, Dwellings a Raikes Parade z manchesterského kolektivu Gnod. Michael O'Neill vydávající na spřízněných Tesla Tapes přidal vlastní vokální verzi tracku Emergency, předělávkami přispěli také české projekty Střed světa a Space Love.

Dizzcock: A.L. vychází v limitovaném nákladu 60 ks, masteroval Jorge Boehringer, autorem obalu je Lumír Nykl.

Objednávky: https://redforcolourblind.bandcamp.com/music (kazeta, digitální verze) nebo glovelightning@gmail.com.

XXXXXXXXXX

Dizzcock is a member of the Czech post-rave industrial band Lightning Glove. He is releasing his solo debut cassette titled A.L. It comes as a fourth tape release of the prague-based label Red For Colourblind. A.L. is inspired by the cult video game System Shock. It echoes voice samples from the game, but it also shares the same dystopian narrative, in which technologies enslave human beings. Sound is driven by heavy bass beats and its tribal yet cold atmosphere is inspired by nu-grime. B side of the cassette is packed with six remixes made by international artists, including Gnod’s Dwellings, the nu-grime producer Filter Dread as well as Czech projects Střed Světa and Space Love.

Order through https://redforcolourblind.bandcamp.com/music (tape, digital) or email us on glovelightning@gmail.com



KONTRA2PUNKT: SPILL (Tony Buck & Magda Mayas)


Projekt Spill tvoří australský perkusista Tony Buck a německá hudebnice Magda Mayas hrající na preparované piano či clavinet. Jak ale poznamenal jeden recenzent, na koncertech je potřeba se dobře dívat, pokud chceme rozlišit, který z hudebníků produkuje jaký zvuk. Klávesová hra je chvílemi vyloženě perkusivní a naopak perkuse vytvářejí neobvykle bohatou texturu, v níž se kromě rytmu a šumů ozývají i tóny a náznaky melodií. Tony Buck je považován za jednoho z nejkreativnějších současných australských experimentálních hudebníků a spolupracoval s umělci a projekty, jako jsou Jon Rose, John Zorn, Tom Cora, Keiji Haino, Switchbox, The Ex nebo Otomo Yoshihide. Projekt Spill představuje jeden z vrcholů jeho hudební kariéry. Duo se v postcageovském prostoru pohybuje s naprostou jistotou a spojuje improvizaci s virtuozitou, aniž by se navzájem oslabovaly. Deska Fluoresce vyšla v roce 2012 na významném polském nezávislém labelu Monotype.

Rozhovor s Tony Buckem právě vyšel na webu A2: http://www.advojka.cz/archiv/2014/19/zadna-nalepka-neni-presna

Program festivalu KontrA2punkt - pondělí 15.9., Praha, Kokpit, 150 CZK

Spill - Tony Buck & Magda Mayas (AUS/DE)
Fusiller (FR)
Krapoola (ESP)
Bird People (AT)

Bližší info: http://www.kontra2punkt.cz/




KONTRA2PUNKT: PRETTY LIGHTNING



Tvorba německého dua Pretty Lightning, které vzbudilo velkou pozornost svým albem There Are Witches in the Woods, vydaným v roce 2012 na finském labelu Fonal, se dá popsat jako blues rock – ovšem jen za podmínky, že si pod něčím takovým dokážeme představit experiment a postpunkově syrový zvuk. Kdybychom do zářivých barev šedesátých let přimíchali hodně černi, dalo by se mluvit i o psychedelii. Ostatně jak kytarista a zpěvák Christian Berghoff, tak bubeník Sebastian Haas působí také v „postpsychedelických“ Datashock. Vzhledem k potemnělé atmosféře a určité mantričnosti se však nabízejí i jiná spojení: delta blues, Cramps nebo australské rockové skupiny typu Crime and the City Solution. Celý tento romantický rodokmen je ovšem podřízen důslednému minimalismu, hlas se rozplývá v reverbu a vše je vždy trochu zkresleno. Výsledek se dá i s ohledem na monotónní tempo popsat jako emocionální a letargický zároveň.

Na KontrA2punktu vystoupí v neděli 14. 9. spolu s Datashock, duem dd kerna & Petra Vrby a českým projektem White Wigwam.

CASSETTE STORE DAY



V sobotu 13. září se za branami holešovické Kavárny Liberál odehraje druhý ročník Pražského dne kazet. Zástupci labelu KlangUndKrach se letos představí s White Wigwam a Rouilleux, oba projekty odehrají materiál z nových kazetových nahrávek. Sólista White Wigwam představí novou kazetu Ground/Trigger a v očekávání je jeho set plný precizních zvukových manipulaci s hypnotickými beaty. Darkfolkový projekt Rouilleux pak zahraje z červnové desky Scatter Your Soul, která vyšla ve spolupráci s kolektivem Letmo. Spříznění Red for Colour Blind představí svůj čtvrtý kaztový release, kazetu člena Lightning Glove Dizzcocka AL, která obsahuje i stranu remixů od jmen jako Filter Dread Dwellings, Střed Světa nebo Space Love.

Pražská power pop čtveřice Hissing Fauna pak v Liberálu pokřtí svoji novou nahrávku, stejnojmenný debut. Jedná se o jejich druhou letošní kazetu – tou první byl split s Bugmen. Zastoupení budou mít i jihočeští Naab, jejich punková akvizice Nuly se po čase opět představí v Praze a s sebou přiveze split s bluesovým triem Oswaldovi & Andrea Rottin. Naab letos vydali i dlouho očekávanou kazetu Depakine Chrono. Východní Čechy se ukáží s projekty Obelisk of Light (ex Pavilon M2), živý organický ambient z Hradce Králové a Lionel Dixit. Toto pardubické duo naservíruje nálož progresivního noise harampádí a pokud se poštěstí, přiveze i debutovou kazetu, kterou si na triko vezme vydavatelství Obsedante!. Zastoupení bude mít i nový moravský label Tape-Ty. Ten představí svůj ambientní projekt Les, který letos vydal nahrávku Marianskohorsk a svoji tvorbu převážně staví na četných field recording nahrávkách. Label Tape-Ty si zakládá na kvalitním a uměleckém provedení svých obalů. Jejich dvě doposud vydané nahrávky (Les a split Sítě/Sajtban) v tomto ohledu patří mezi nejzajímavější tuzemské artefakty.


2. PRAŽSKÝ CASSETTE STORE DAY proběhne 13. září v holešovické Kavárně Liberál (Heřmanova 6) od 17:00 za přispění:

17:30 Lionel Dixit
http://bandzone.cz/lioneldixit

18:00 White Wigwam
http://whitewigwam.bandcamp.com/

18:40 Nuly
http://nuly.bandcamp.com/

19:20 Obelisk of Light

19:50 Rouilleux
http://rouilleux.bandcamp.com/

20:40 Les
https://tape-ty.bandcamp.com/album/marianskohorsk

21:15 Hissing Fauna
http://hissingfauna.bandcamp.com/

22:00 Svěcení nové varny

Vstupné bude dobrovolné. Vydavatelství / distra / 2nd handy mají dveře otevřené, místo tu pro vás bude.

RUN DUST A AMERICKÝ UNDERGROUND V HANNOVERU

Luke Calzonetti alias Run Dust vydává další nahrávku a stává se výraznou osobností současné experimentální elektronické scény. Podobně jako několik dalších amerických hudebníků přitom působí v Hannoveru. Čím je toto německé město tak lákavé? Následující profilový text vychází z osobního rozhovoru s umělcem.

Photo by Mona Lühring

Během letošního roku jsem měl možnost seznámit se s výraznou, pro mnohé však ještě zcela neznámou postavou současné experimentální elektronické hudby, Lukem Calzonnetim, který v posledních letech působí především v rámci svého jednočlenného projektu Run Dust. Calzonneti v současnosti žije v Německu a koncertuje především v evropských městech, pochází však ze Spojených států, kde od přelomu tisíciletí hrál s několika skupinami. Nejznámější z nich je bezesporu newyorská noiserocková kapela Child Abuse. Ovšem také tvorba produkovaná pod hlavičkou Run Dust se po třech letech hraní a po vydání několika nahrávek začíná postupně dostávat do podvědomí fanoušků experimentálního elektra. Letos na jaře Calzonetti vydal minialbum Top Whack, které vyšlo na irském labelu Nute Records (opatřené ilustrací Jürgena Gleueho, klíčové postavy německé neopsychedelie osmdesátých let, známé ze skupin 39 Clocks, The Cocoon nebo The Phantom Payne). V těchto dnech pak v poměrně známém nezávislém britském vydavatelství Opal Tapes vychází kazeta Zeckenentferner. Soudě podle názvu se americký hudebník na evropské scéně i v Hannoveru dobře zabydlel. Vraťme se však o pár let zpátky.

Různé pseudonymy
"Vyrůstat v New Yorku bylo naprosto skvělé. V okolí Long Islandu, odkud pocházím, se v polovině devadesátých let scházelo hodně lidí, kteří se zabývali uměním a hudbou. O víkendech jsme obvykle zašli na hardcoreový koncert nebo jsme se projížděli v autě a poslouchali album Illmatic od Nase," vzpomíná Calzonetti na své mládí. Sledovat jeho životní příběh je téměř stejně zajímavé jako sledovat jeho hudební vývoj. Skupinu Child Abuse zakládal v roce 2001 společně s Oranem Canfieldem. Ten se jejich vzájemnému vztahu obsáhlé věnuje v oceňované autobiografické knize Long Past Stopping z roku 2009 (dalšími tématy knihy je autorova drogová závislost a jeho nenáviděný otec, který se proslavil příručkami učícími svépomoci a duševní pohodě). Po šesti letech Calzonetti kapelu opustil. Rozhodl se přitom změnit nejen směřování svého hudebního vývoje, ale také působiště. Nové útočiště našel v poklidném německém městě Hannover. Zde začala jeho nová etapa tvůrčího života pod zdvojeným uměleckým pseudonymem Ronald Doussier alias Run Dust. Calzonetti svůj přesun vysvětluje jednodušše: "Do Hannoveru jsem se přestěhoval, protože odtud pochází moje přítelkyně. Po několikaměsíčním pobytu jsem se rozhodl, že se tady usadím. Oproti New Yorku je tu život úplně opačný. Byl jsem však dost unavený a koneckonců i dost starý na to, aby mi klidné a malé město mohlo vyhovovat." Hannover je zajímavý i v tom ohledu, že se zde vytvořila jakási komunita amerických undergroundových umělců a hudebníků. V posledních letech tu sídlí třeba Tom Smith z legendární losangeleské skupiny To Live And Shave in L.A. (viz A2 č. 16/2008 a 19/2012), který je aktivní v mnoha hudebních spoluprácích a navíc vydává hudbu a literaturu pod hlavičkou Karl Schmidt Verlag. Sám Calzonetti se Smithem spolupracuje na hudebním projektu Merkwürdig Riechen. Jiným americkým rezidentem známým z nezávislé hudební scény je Mike Donovan ze "shitgazeového" dua Sic Alps (viz A2 č.20/2011). Calzonetti se s Donovanem zná ještě z dob, kdy oba žili v Americe: "S Mikem jsme měli jeden čas společný projekt Mesh. To bylo v době, kdy jsem pár let pobýval v San Francisku, kde jsem začal dělat techno nahrávky. Pustil jsem se do toho pod dohledem Williama Frye, který stojí za labelem Incomplete Records. Měli jsme tehdy skupinu s názvem The Sheath. Byla to taková ironická technobizarnost, ale získal jsem tehdy spoustu technických znalostí. Od té doby jsem produkoval řadu podobných věcí pod různými pseudonymy, které už nikdo nedohledá. A to je dobře, protože většina z toho za nic nestojí."

Klid v Německu
Zdá se, že poklidný život v Německu poskytuje umělcům z nezávislé americké scény dostatek prostoru a energie pro hudební tvorbu. Calzonetti stihl za tři roky vydat devět nahrávek. První tři vyšly na zmíněném Smithově labelu Karl Schmidt Verlag. "Tyto nahrávky nikde na internetu nenajdete, nemám je nikde v digitální podobě a na cédéčku to má asi jen pár lidí, a to ještě zahrabané někde v šuplíku," odpovídá mi Calzonetti na otázku, jaká je možnost tuto tvorbu slyšet. Minulý rok mu vyšla kazeta Decency Rally, která započala sérii několika nahrávek vydaných pod známým manchesterským labelem Tesla Tapes. Zvlášť druhá z nich, rovněž loňská kazeta Trank Gun, vystihuje živou podobu Run Dust. Je to syrová spleť pulsujících rytmů, v nichž se ozývá techno, drum'n'bass i krautrock. Calzonetti si díky těmto releasům kolem sebe postupně vybudoval určitou stabilní fanouškovskou základnu, paradoxně však ne lokální: "V Hannoveru v podstatě moji hudbu nikdo neobdivuje. Respektive nedávají to vůbec najevo. Je to takový místní přístup k věcem. Z ničeho a z nikoho nedělají velkou vědu. Nejsi nijak výjimečný, tak proč bychom tě tady měli obskakovat. Vlastně se mi takový přístup dost líbí," komentuje hudebník choulostivé otázky prestiže a vzájemné náklonnosti uvnitř scény.

Arzenál udělátek
Poslední desky Top Whack a především úplná novinka Zeckenentferner představují v Calzonettiho dosavadní tvorbě určitý předěl. Zatímco předchozí nahrávky se nesou v duchu brutálního a syrového techna, které Calzonetti ještě umocňoval svým expresivním vokálem, v nové tvorbě je díky pozvolnějšímu rytmu daleko více prostoru pro budování ambientních ploch. Prostornější zvuk a pestřejší aranžmá jednotlivých tracků zvláště albu Zeckenentferner výrazně pomáhají a zřejmě jde o dosud nejlepší počin, jaký hudebník pod hlavičkou Run Dust vyprodukoval. Jeho koncertní vystoupení jsou přesto daleko zajímavější. Vidět Run Dust naživo patří doslova k unikátním zážitkům, už jen kvůli pohledu na arzenál všemožných hudebních udělátek, drum boxů, krabiček, syntezátorů a samplerů. Syrová zvuková energie, kterou Calzonetti při svých vystoupeních po počátečním upřeném zírání na posluchače dokáže uvolnit, je jedinečná. České publikum se o tom ostatně bude moci přesvědčit už tento podzim. Na plánovaném turné by totiž měl Run Dust mimo jiné navštívit Prahu, Brno nebo Bratislavu.


Text vyšel v tištěném čtrnáctideníku A2 č.18/2014





KONTRA2PUNKT 2014: DD KERN & PETR VRBA



Vídeňský bubeník Didi Kern, známý z projektů Bulbul, Broken Heart Collector, Fuckhead nebo z debutové desky slovenských Shibuya Motors, hraje občas na trumpetu. Pražský trumpetista Petr Vrba, působící aktuálně v IQ+1 nebo Rouilleux, zase hraje občas na bicí. Na podiu se poprvé setkali před dvěma lety a od té doby spolu příležitostně vystupují. Oba hudebníci mají za sebou množství spoluprací s čelními osobnostmi současné improvizační a experimentální hudební scény, jako jsou Franz Hautzinger, Philipp Quehenberger, Isabelle Duthoit nebo Mats Gustafsson. Jejich společná vystoupení lze nejstručněji popsat jako syrovou improvizaci. Živou nahrávku z vídeňského klubu Rhiz vydávají v těchto dnech na českém internetovém vydavatelství Signals from Arkaim jako free download.




KONTRA2PUNKT 2014: BIRD PEOPLE


Bird People je převážně sólový projekt vídeňského multiinstrumentalisty Ulricha Roise, který zároveň provozuje label Feathered Coyote Records (Jung An Tagen, González& Steenkiste, Core of the Coalman). Roisova rituální droneová produkce v sobě spojuje syntetické i akustické zvuky rozmanitého původu – na svých nahrávkách používá tak rozmanité nástroje jako klávesy, elektrickou tamburínu, syntezátor, mandolínu, saxofon, efektové pedály, chrastítka, kytaru, suzu gongy nebo esraj a k tomu se přidávají ještě terénní nahrávky a zpěv, případně spoluhráč Tennesee Stuntman na okarínu, harfu a elektrické varhany. Rois ve své tvorbě zkoumá komplikovaný vztah mezi člověkem a přírodním světem. Během letošního roku vydal dvě studiové a jednu živou nahrávku, na švýcarské značce Dead Vox mu v dubnu vyšlo první LP Autumnal Hum.

Na KontrA2punktu zahraje v pondělí 15. 9.

FREDDY RUPPERT MIX+INTERVIEW



It is now a year since the first Mix of the month was presented on Alarm! Freddy Ruppert has taken care of the latest edition of this podcast series. Freddy is living in Prague nowadays since moving from Los Angeles few years ago. He is best known for his collaborative project Former Ghosts featuring names like Zola Jesus, Jamie Stewart, Carla Bozulich or TEARIST. Former Ghosts, as well as his previous project This Song Is a Mess But So Am I, is a very emotional thing which is dealing with deeply intimate issues. One can label these projects with synthpop tag on it, but as far as his new stuff released under his own name goes, you can expect experimental music with minimal approach or brutal almost industrial-like music. His mix made for Alarm contains tracks which are close to his heart and one of his own!




Tracklist:
1. Scorn - Told You Can Tell
2. Reinhold Friedl - Evasions Pour Deplaire
3. Rabit - Red Candles
4. D Tiberio - Let Her
5. Xiu Xiu - Cinthya’s Unisex
6. Nitzer Ebb - Getting Closer
7. Youth Code - Wear the Wounds
8. Freddy Ruppert - Mary
9. Twins - Dead and Forgotten
10. Circuit Des Yeux - Lithonia
11. Arthur Russell - Losing My Taste For the Night Life
12. Crass - Deadhead
13. Duke Ellington - Fleurette Africane


INTERVIEW

Why did you decide to move to Prague? How would describe life in Prague from your own perspective? What do you like about it and what do you hate about it?

I moved to Prague to ask someone to marry me, because I was and still am deeply in love with them.
It took me awhile, actually a really long time to love living in Prague. I sort of loved it before I had moved here, then after moving here I hated it, and now I really love it and can't really imagine myself living in Los Angeles again. It's sort of silly, but I think when you move to somewhere so totally different than what you are used to it just takes time to find your own things that you love and your own place in that new place. I love that the visual art and music scene in Prague is so overlapping. I think there are a lot of people here doing very interesting things. At the same time, it bothers me that it feels so small to me. On the other hand that can also at times be a good thing.

Apart from your very early project This Song Is a Mess But So Am I i think you’re well-known especially for your collaborative band Former Ghosts. I noticed that after two album on Upset! The Rhythm label you’re planning to release the second split album since “New Love” album. How does this project function nowadays. Is it still the collaboration of different artists like on your first two albums?

Yeah, actually since New Love there have been a few Former Ghosts things, a few songs posted on Soundcloud like a collab with Annie Lewandowski, one with Carla Bozulich and one where I sing, and a split 7” with Whitman also featuring Annie Lewandowski on vocals. Now there will be a split 7” with Funeral Advantage, who are also friends and a band I really like. It is weird for me to think about how Former Ghosts functions nowadays. It still works as a collaborative project, definitely. It just works on a sort of different level now than it did during the release of those first two records. I don’t feel a want to really tour ever again and I don’t feel such an urgency to explore the themes related to Former Ghosts anymore. So I would say the project more slowly evolves now at a sort of snails pace in a way. I also think not many people want to release physical objects from a project that doesn’t want to tour anymore and that is understandable.




People usually associate you with synthpop genre, but with your solo project you sometimes tend to be more experimental. At times more quiet with hum, cracks and minimal instrument approach, sometimes more brutal and industrial-like. What influences your decision how your record gonna sound? Does this solely depend on the theme you want to express?

I think it’s weird, maybe sad in a way, but when I work on something for Former Ghosts I already kind of know what it is going to sound like before working on it. In terms of themes, approach and sound it sort of falls into a certain realm. Under my own name, I feel a sort of libreation in terms of being able to do whatever I want at that exact time. I don’t feel burdened by some expectation of what I am doing is supposed to sound like. So in a way, under my own name, I can kind of do whatever, and that feels great. It feels like each thing you do sort of finds its own small audience.

You still maintain kind of singer songwriter concept of creating music though. Are the lyrics the most important aspect of your music-creating process?

No, the lyrics aren’t the most important part. I think, sometimes I am in a singer songwriter mood so I'm more drawn towards song structure, melody and vocals. Sometimes I am drawn in the opposite direction and want to make something that is not musical at all. I would like to be able to continue that under my own name as sort of doing whatever I am drawn to at the time. I think this means probably less people follow what I am doing as maybe only certain things appeal to certain people’s tastes, but it also means I can do whatever I want. It just feels more honest to me.

I noticed that you’re writing a short stories and you’re planning to release some of it. Can you tell us more about this?

Yeah, I have a few short stories already published on some webzines. I also released a small chapbook put out by Solar Luxuriance limited to fifty handmade copies called Reverse Pieta, but that is completely sold out. I will have a short story in the print magazine Caketrain, which I believe will be released towards the end of this year. In my head I always think that I will write a novel, but I don’t know if that will ever happen. I’d like to do another chapbook at some point.

You work here as IT guy. What are pros and cons for musician doing full-time job, which is not related to music?

The pros are that you can create what you want when you want without worrying about how what you are creating is going to pay your rent. Once money is tied to what you are creating it has to be corrupted in some sense. Ultimately, I think working another job at the same time as doing music is more liberating and more open in the end. The cons are that you have less time to work on things as it is outside of your normal work schedule. And sometimes after a full day of work I just want to go home and zone out for a bit and not think about or work on anything.

Do you think that musician nowadays, which is not signed on some major label, can live of from his music?

Yes, you don’t have to be on a major label to make a living from music, but I think that sort of living is not easy. You are living month to month, struggling, barely able to survive, not able to afford health insurance, accumulating debts, having to sacrifice some sort of DIY ethics by placing your songs in commericals or TV shows that remove your art from the context. I’m not saying that is everyone’s deal. Some people don’t mind doing those sorts of things and have no qualms about them. In the end you pick and choose your own battles.

What do you plan for the near future music-wise? Any shows, releases coming up?

There is a solo show coming up with Xiu Xiu in Prague on October 31st at Podnik. As far as releases, there is the Former Ghosts split 7” with Funeral Advantage. I also am working on a cassette release under my own name for the local label.
Can you please tell us more about the mix you made for our website? Any special bits in the mix you’d highlight?

The mix is sort of a collection of things I have been listening to lately - things I have been revisiting. I’d like to highlight Losing My Taste for the Nightlife by Arthur Russell because it is a song that has never left my constant rotation since originally hearing it. Ultimately sad and ultimately perfect.

KONTRA2PUNKT 2014: FUSILLER



Na pražský festival KontrA2punkt se 15. 9. chystá také významná postava pařížské undergroundové scény – Jonathan T aka Fusiller. Je známý především jako člen dua Opéra Mort, kteří po delší odmlce letos na labelu Alter vydali desku Dédales, a jako provozovatel primárně kazetového labelu Tanzprocesz. Společně se svým spoluhráčem z Opéra Mort Laurentem Gerardem (aka Èlg) pak příležitostně doprovází Ghédaliu Tazartèse ve skupině Reines d’Angleterre (v této sestavě spolu nahráli už dvě LP). Kromě toho působí v projektech DMZ a Placenta Popeye. Tvorbu Fusiller charakterizuje invenčně pojatá repetitivnost elektronických a rytmických podkladů, výrazně zdeformovaný vokál a smysl pro ostrý a nečekaný střih. Výsledek je svým způsobem melancholický, taneční, perverzní i patetický zároveň. Nejlépe asi sedí vlastní charakteristiky: „dead romance“ a „geometric obessions“.