EXCEPTER: FAMILIAR (2014)



Na první poslech by málokdo hledal za novou deskou kolektivu, jehož počátky jsou spjaty s brooklynským noisovým labelem Fusetron a vůbec s newyorskou avantgardou přelomu milénia, rituál. Ve srovnání s dosavadní konfúzní tvorbou výrazně uhlazené album vystavuje na odiv hlavně emocionálně přesycené tracky Maids, Palace to Palace či Grinning in Your Face, a téměř od první sekundy lze tušit, jak asi budou znít závěrečné vzdechy „uklidněného zvířete“ ve skladbě s názvem Song to the Siren. Přesto není emblémem novinky ostrý předěl, ale naopak návrat k povědomému a důvěrnému. V období mezi poslední řadovou deskou z roku 2010 a Familiar to byl především přesun ústřední dvojice Johna Fella Ryana a Laly Harrsion z Los Angeles zpět do kapele zaslíbeného Brooklynu, ale také předčasná smrt Clare Amory a následný odchod dalšího člena Nathana Corbina. To, že materiál uzrával v tomto ovzduší, je možná pro výsledný zvuk důležitější, než že byla nahrána v pražském studiu Faust během minulého turné. Nejde o smířlivý, natož eskapistický rituál – z opakování a vrstvení dokonalých fragmentů vzniká pocit nepřetržitého vrcholu a „rozbolavělé“ citlivosti, prodlužované pro Excepter typickými neharmonickými souzvuky elektroniky a hlasů. Disonance vytváří nejlepší podmínky pro nekonečné představy spojení, podobně jako se znovuoživení snese s pravidly obětování.

(A2 12/2014)

Žádné komentáře:

Okomentovat