ALTERNATIVNÍ PROSTOR, OBSKURNÍ POZADÍ, NEJASNÝ ZNAK



24. června do Prahy v rámci série A2+ poprvé zavítají zástupci britského labelu Zam Zam, horečnatí hledači přesahu za zvukovou matérii, do mystické hloubky i alternativních prostorů. Jedním ze tří členů projektu H. U. M. je i v Londýně působící umělec Mark Wagner. 

Ocitnete-li se v těchto dnech z nějakého důvodu v severovýchodním Londýně a budete-li hledat místo s vyšší koncentrací neobvyklé energie, určitě stojí za to navštívit komunitní prostor MKII v městské části Hackney. V roce 2009 ho spoluzakládal Mark Wagner, původem Francouz, který do té doby žil převážně v New Yorku a v jedné z menších ulic obvodu Clapton nakonec našel ideální podmínky pro vytvoření gelerie, studia, zkušebny a bydlení v jednom. Když nás provádí „složenými“ prostory, jimž dominuje dřevěný zahradní domek uprostřed obývacího pokoje, který je zároveň galerijní recepcí, ukáže se brzy, že celou dobu směřoval ke svému novému experimentu rozloženému na malém stole. S pomocí tzv. Chladniho desky, reproduktoru, mědi, soli, mixpultu a zvukové vazby navázal na výzkumy německého fyzika a hudebníka Ernsta Chladniho (1756-1827) a zkoumá vliv zvukových vibrací na strukturu rozmanitých nehudebních materiálů. 



Proměnlivé, silně geometrické a lehce halucinogenní solné obrazce projektu Cymatik zároveň upomínají na konceptuální estetiku Wagnerova okultně-doommetalového dua S&M (LP a kniha sha•man vyšla v roce 2013 u Ditto Press) i na některé prostorové zvukové objekty, které vytváří v kolektivu Moon Ra nebo speciálně pro MKII. Ukazují totiž, že hudební tvorba tohoto multižánrového experimentátora má vždy hlubší kořeny a nezřídka obskurní pozadí. Na první pohled čistě fyzikální, neuchopitelný pokus se svou viditelnou částí napojuje na spletitou síť symbolů a „posvátnou geometrii“, která tvoří základ jeho uměleckého kosmu. A ne náhodou jeho nejnovější nahrávka Mental Transmutation Music (2014) vychází v kontextu bristolského psychedelického labelu Zam Zam, který sám sebe definuje jako jakousi konstelaci mezi „magií Universa“ a „nerdstvím“.

Hypnotická deska Marka Wagnera se zde objevuje mj. v sousedství novinky kraut-elektronického projektu Black Tempest, ale především dvou blíženeckých hudebníků a hybatelů labelu: hypnagogicky, až doomově laděného Uiutna a podobně zaměřené performerky Heloise (zpravidla jen H). Na otázku, jak zapadá tvorba Marka Wagnera do jejich představ o zvuku a co pro ně znamená jeho spirituální, až okultní pozadí, odpovídá Uiutna: „Můžeme se domnívat, že život, hmota a vitalita, jak je známe na Zemi, nemusí být ve snech neměnné; a že čas a prostor neexistují v té formě, jak je chápe naše bdělé já. Někdy si myslím, že tento méně materiální život je naším skutečnějším životem a že naše bezvýznamná existence na zeměkouli, sestávající ze země a vody, je vlastně druhotným či pouze zdánlivým jevem.“ 


H. P. Lovecraft by to neřekl lépe a důraz na nevědomou stopu navíc vhodně doplňuje poněkud alchymistický obraz Wagnerovy práce se zvukem. Podobně jako on v Londýně jsou i Uiutna a H v Bristolu usazení expati (první je původem Ital, druhá pochází z pařížského předměstí) a zdá se, že je spojilo i tolik příznačné hledání vyššího řádu v noisových podmínkách. Aktivity Zam Zam v poslední době hýří rukodělnými kazetovými edicemi s výraznou vizuální stránkou, symbolikou na hranici witchhousové estetizace a hudebními rituály koncipovanými spontánně, ale v těsném provázání s přírodními cykly, duchovními svátky nebo geniem loci. Ztělesněním dokonalého trojúhelníku je pak nedávné spojení všech tří hudebníků pro přímočarou zkratkou H. U. M., v angličtině také také „šum“, hlučení“ (tedy jiný výraz pro drone).

Neobvyklé kombinace elektroniky a tradičních (akustických) zdrojů, které si Wagner přináší i do nově vzniklého tria, neodhalují pouze důležitou tradici vytváření fyzického hluku, ale také nepředvídatelnost vznikající matérie. Právě ta dává jedinečnou možnost ponechat hudební mysl zákonům tranzu a meditace, jež je závislá jak na hmotě, tak na mentálním napojení a již zmíněném časo-prostoru akce. Jedna z posledních performancí H. U. M. před nadcházejícím pražským koncertem se odehrála na konci dubna ve staré opuštěné bristolské policejní stanici: některé cely byly ještě zatemněné a podivně páchly, některé byly nově obydleny, vyzdobeny obrazy nebo sloužily jako výklenky pro zvukové skulptury; extrémně silný soundsystém vyplnil všechny chodby duchovní hudbou.

Článek Ondřeje Paruse vyšel v mírně upravené verzi v A2 13/2014


Žádné komentáře:

Okomentovat