TROSKY ROZHOVORU S GHÉDALIOU TAZARTESEM


"Pokud jednou pocítíte a zaznamenáte tento opatrný a ironický odstup, budete ho nacházet v celém Tazartèsově díle – jak v tom, co je známo o jeho umělecké dráze, tak i v ústředním výrazu jeho uměleckého univerza. Jako příklad může sloužit právě naléhavé navazování vztahu mezi hlasem či hlasy sídlícími v Tazartèsovi a produkovanými jeho tělem a hlasem dítěte, jehož lokalizace zůstává nejasná. Jiným příkladem by byl třeba zpěv bez příkras, chytře skrývající parodii, nebo i hlukařské postupy, které jsou jedním z primárních znaků Tazartèsovy produkce a které znovu jasně ukazují jeho východisko – neboť zvuky světa koneckonců zvysoka kašlou na úděl, který jim vyhrazuje technologický záznam, a mohou velmi dobře existovat bez něj a daleko od něj. A totéž platí pro „krásu“, která jim je propůjčována."
Celý text, jehož autorem je Romano Krzych a který je poskládán z fragmentů rozhovoru k prvnímu českému vystoupení francouzského hudebního experimentátora na předloňském ročníku festivalu Babel, je volně přístupný na webu A2.

Umění = diletantství (A2 25/2012)

Žádné komentáře:

Okomentovat