RUINU: STARLIGHT



Pražské improvizační trio Ruinu vydává novou nahrávku Starlight. Po loňské split kazetě s Martinem Klapperem jde o album bez fyzického nosiče - je volně ke stažení z webu či bandcampu vydavatelství Blood in the Boat, které k nahrávce dodáva: "je krátká, obskurní a cool a má potvrdit dlouho tušenou hvězdnost skupiny".


RUINU, HELLASH, POPRVE A ZA PENIZE


Více než po roce od skvělého koncertu v podchodu ulice Legerova se Ruinu dávají dohromady na 18. prosince. V Praze na Žižkově, v Baryton café, po boku HellAsh a Poprvé a za peníze (anti-projekt výtvarnice Ivety Plné). Čas připomenout split kazetu s Fusiller z labelu Tanzprocesz. It sticks together.



More than year after great ilegal show in the subway of Legerova street in Prague, Ruinu are meeting on 18th of December. Prague 3, Baryton café, alongside HellAsh and Poprvé a za peníze (anti-project by painter Iveta Plná). Czech out the Ruinu part of the split tape with Tanzprocesz' Fusiller. It sticks together.


Poprvé a za peníze
http://ir2music.bandcamp.com/

FREDDY RUPPERT: KRAIT (RED005)



Freddy Ruppert is an American musician from Los Angeles, now based in Prague, who is well known from his previous edgy soloproject This Song Is a Mess But So Am I or a collaborative project Former Ghosts featuring Jamie Stuart (Xiu Xiu) and Nika Roza Danilova (Zola Jesus). These names of the independent music scene also defined for a long time soundscape of Freddy Ruppert’s own production: oversensitive pop with electronics teasing it’s open wounds. Meanwhile Freddy Ruppert himself retreated from this singer-songwriter concept into self-contained form which hovers around musique concrete, drone and angularity that resembles Mika Vainio‘s approach to electronic music. This kind of sound is well represented on two records Hangs a Shadow and Wait both released by NNA Tapes in 2012.

His brand new tape Krait pretty much combines these two attitudes. Noise of layered material is searching for some kind of order and finds it in industrial roots with explicit digital distance. This kind of a sound also resonates with Freddy Ruppert’s current setup during live shows: the chair, midi controller and laptop; waiting, layering, and choking... This record doesn’t give you a straightforward narrative, except that all tracks represent one body. "It was less about hiding something than more about approaching each track as a small piece of a whole. I always like tapes that work best when taken in as a whole from start to finish."

Album Krait was released on 6th December as a limited edition of 60 copies and a digital download.

You can order it via label’s bandcamp





Links:

Interview for A2LARM (september 2014) in english: https://redforcolourblind.blogspot.cz/2014/09/freddy-ruppert-mixinterview.html

http://freddyruppert.com

FREDDY RUPPERT: KRAIT (RED005)




Freddy Ruppert, jeden z nejzajímavějších expatů současné pražské elektronické scény, vydávající své poslední nahrávky třeba u labelu NNA Tapes, nahrál novou kazetu s názvem Krait - svého druhu syntézu obou jeho známých krajních poloh. Americký hudebník, původně z Los Angeles, ovšem již několik let usazený v Praze, na sebe upozornil už v roce 2004 svým nervním sólovým projektem This Song Is A Mess But So Am I a především pak se sestavou Former Ghosts, v níž působí mj. Jamie Stewart z Xiu Xiu a Nika Roza Danilova (Zola Jesus) a která se naposledy připomněla společným sedmipalcem s Whitman z roku 2013. Tato jména nezávislé elektronické scény také donedávna celkem věrně vymezovala i zvukový prostor, v němž se Freddy Ruppert pohyboval: přecitlivělý pop, jehož rány týrá často ofenzivní elektronika. Mezitím se ale pod svým vlastním jménem poněkud vzdálil písničkám k uzavřenější formě vyjádření někde na území musique concrete, drones a místy až “vainiovské” strohosti. Právě nahrávky Hang A Shadow a Wait z roku 2012 najdete na labelu NNA Tapes.



Kazeta Krait, která vychází 6. 12., do jisté míry obě uvedené polohy spojuje: hluk navrstvené matérie hledá kompoziční řád ve starých časech, často až u industriálních kořenů (které koneckonců mohou zato, že Freddy kdysi vyměnil kytaru za elektroniku), ovšem s typickým, nijak neskrývaným digitálním odstupem. Zvuk novinky pěkně souzní s Ruppertovou aktuální pózou během živého hraní: židle - kontroler - laptop; čekání, vrstvení, škrcení. Deska nenabízí žádné jednoduché vodítko pro její zákruty, kromě toho, že všech deset skladeb skládá jedno tělo. Sám k tomu říká: “To, že se všechny tracky jmenují Krait, neznaméná ani tak jejich maskování, ale spíš to, že jsem ke každému přistupoval jako k části celku. Vždy jsem měl rád kazety, které fungují jako celek od začátku do konce.”

Album Krait vychází v limitované edici 60 kazet a jako download. Už nyní ji lze objednat na bandcampu. 


Freddy Ruppert vystoupí 6. 12. v Olomouci v rámci doprovodného programu filmového festivalu PAF.

A2+ BEAR BONES, LAY LOW & WEIRD DUST


Letmo & A2+ uvádí:
Bear Bones, Lay Low (VE/BE), Weird Dust (BE)
24. 11. 2014 20:00
U Myšáka, Radlická 23, Praha 5
vstup: 100/80

Bear Bones, Lay Low je sólový projekt Ernesta Gonzálese původem z Venezuely, nyní usazeného v Belgii. Hudební tvorba tohoto reprezentanta belgického elektronického a psychedelického undergroundu se postupně vyvinula z objevování a experimentování se zvuky v bezprostředním okolí ve zvukově rozmanité kyselinové a halucinační drony. Jeho hudba je plná analogových syntezátorů, které se prolínají s bláznivými zvuky fuzzy kytary či tribálními rytmy. Bear Bones, Lay Low vydává svoji hudbu na nejrůznějších labelech jako například Gipsy Sphinx, Young Girls Records nebo Cabin Floor Esoterica. Právě nyní vychází kazeta Vagaciones II. Zajímavá je také jeho spolupráce se členy formace Black Mass Rising či split kazeta s britskými GNOD, která vyšla loni na labelu Full of Nothing. Do Prahy poprvé zavítal v roce 2010 jako člen psychedelického jam bandu Sylvester Anfang, jehož je pořád součástí. V současnosti tvoří také polovinu projektů jako Gonzáles & Steenkiste (akustický drone s Hellvete), Sayona (se Shazzulou - výtvarnicí, autorkou filmu Black Mass Rising, jinak rovněž ex-zpěvačkou a klávesistkou Aqua Nebulla Oscillator) nebo Tav Exotic (psychedelické trance duo s Weird Dust).




Weird Dust je poměrně novým projektem plodné belgické noiseové scény. Michael Crabbé se nechal unést možnostmi analogových a raných digitálních technologií. Jeho elektronická hudba připomene klasické soundtracky Johna Carpentera se silnou „kosmische“ příchutí a náznaky prototechna i dalších syntezátorových žánrů v embryonální fázi. Přestože je aktivní již dlouho, teprve v posledních dvou letech se objevily jeho kazetové nahrávky (na novém vydavatelství KERM z Ghentu).

WHITE WIGWAM: LIVE IN STRASBOURG



Re-enter the White Wigwam with this great 16 minutes live track from September secret show in Strasbourg. It was part of the French tour alongside Mooncup Accident and Rouilleux. White Wigwam released his first solo EP "Ground / Trigger" this summer on Red for Colour Blind and KLaNGundKRaCH tape collaboration.

A2+ PRÉSENT PARFAIT, AVVENTUR, BERMUDAA, ACCOU




A2+
7. 11. 2014 20:00
Kokpit Kafe, Pod Bruskou 2, Praha 1 (vchod z ulice U Bruských kasáren)

Présent Parfait (FR), Avventur (BE), Bermudaa (FR) a A c c o u (BE)
vstup: 120/100

Hybridní tanečně-písničková produkce francouzů Présent Parfait nás zdánlivě zavádí zpátky do historie – k technu, EBM, postpunkovým solitérům typu DAF, ale také třeba k britskému etherealismu osmdesátých let. Čím víc je těchto žánrových ozvuků, tím začíná být jasnější, že v konkrétní době nezakotvíme. Každopádně příměr „punková party pro zklamané milence“ je nakonec docela výstižným zařazením této zběsilé, a přitom strnulé hudby. Aktuální nahrávka Amor m’a tuer, která vyšla jako kazeta u labelu Indian Redhead, je volně k poslechu i ke stažení.



Další projekt z okruhu vydavatelství Indian Redhead, kterému letos vyšla eponymní debutová kazeta, je Avventur. Pracuje se samply a s klasickým „DJským“ střihem. Výsledek je na poměry až překvapivě čistý – ale jen na první pohled. Od vynálezu trip hopu totiž svět přeci jen trochu zpustnul.



Za lyonským ambientně-tanečním projektem Bermudaa stojí jeden ze zakládajících členů francouzského kolektivu Alligator Baby a vydavatelství AB Records. Projekt nejlépe vystihuje autocharakteristika: „Děláme hudbu, která vás přivede k tanci stejně plynule, jako přichází voda k varu. Anebo možná stejně, jako když usínáte na cizím kanapi s pocitem, že doma jste kdekoli.“ Letošní album Knick Knack, vydané na značce AB Records, je zajímavé především způsobem, jakým mísí elektronickou hudbu s prosluněnou psychedelickou atmosférou. Společným klíčem je cit pro krystalickou atmosféru. Škoda, že Massive Attack nikdy nezněli jako jejich coververze v podání Bermudaa.



Belgický tvůrce A c c o u má o své hudbě jasno: „Je to jako techno, ale v bazénu, nebo disko ve výparech mystických rostlin, anebo možná r’n’b, ale s obráceným hlasem.“ Stručně řečeno: ambient. Ale s rytmem a dunivým echem. Ideální hudba pro potápěče nebo pro ty, kdo se cítí v noci ve sklepě líp než ve dne na ulici.

A2+ RUN DUST & LIGHTNING GLOVE & INOCENC



A2+ & Red for ColourBlind uvádí:
sobota 1.11.2014  20:00
Kokpit Kafe
Pod Bruskou 2, Praha 1 (vchod z ulice U Bruských kasáren)
vstup: 120/100
https://www.facebook.com/events/1559231610974636/

Luke Calzonetti, poté co opustil Child abuse a přesídlil z USA do Hannoveru, se svým sólovým projektem Run Dust rozvíjí rytmické elektronické experimenty, v nichž se ozývá techno, industrial i drum'n'bass. Kazetové nahrávka Decency Rally (s výrazaným vokálem) a Trank Gun, které vyšly na labelu Tesla Tapes, dosud nejlépe vystihovaly, jak zní jeho živá vystoupení: intenzivní půlhodina pulzujících rytmů, které se vinou éterem jako dobře promazaný stroj. Letos na jaře Calzonetti vydal minialbum Top Whack na irském labelu Nute Records (opatřené ilustrací Jürgena Gleueho, klíčové postavy německé neopsychedelie osmdesátých let). V nedávných dnech pak ve vlivném nezávislém britském vydavatelství Opal Tapes vyšla o poznání variabilnější a jednoznačně nezařaditelná kazeta Zeckenentferner. Energie, kterou Calzonetti při svých živých vystoupeních po počátečním upřeném zírání na posluchače dokáže uvolnit, přesto zůstává syrová a přímočará.



Lightning Glove je pražský tříčlenný projekt, který čerpá inspiraci ze subverzivního odkazu raveu a syrového dědictví post-punku. Temně psychedelické elektronické zvuky se potkávají s diktátem naléhavého vokálu. Debutové LP Radical Zoo (Nothing) jim letos v červenci vydal label Ono Tesla neboli vinylová divize manchesterských Tesla Tapes, kteří projekt pomohli prosadit na tamější scéně už kazetovým EP Raving Peacock’s Tale (2013). Na nové desce se kloubí současné taneční rytmy (nu-grime, lo-fi techno) s odkazem britského industriálu a výsledkem je osobitá vize zvukového kyberpunku, jehož hnacím motorem je podobně jako u Run Dust pudový přístup k elektronice.



Inocenc VIII je projekt Davida Šmitmajera a Jiřího Rouše (společně například Lovci lebek), založený na podomácku vyrobených analogových syntezátorech, automatických bicích a konkrétních zvucích.

TLAOTLON / STŘED SVĚTA SPLIT (BABA VANGA, 2014)


Baba Vanga is one of the most interesting labels in central Europe which orientates on releasing its material solely on a cassette format. It is Prague-based label even though their representatives are wandering around eastern and central Europe all the time. One of the main characteristic of this label is that their focus is set on hypnagogic experimental electronic music. In a simple translation that means it's not an easy music to listen to, but you can be sure that it just won't let you stop it. The latest split release fits into this approach. Tlaotlon / Střed Světa tape comes after a rather calm and inner-focussed cassette made by Mexican musician Laura Luna. On contrary this one is very expansive, unsteady and at times frantic. This duo met for the first time on a Christmass party organised by Red For Colourblind last year. Even at that time one could tell that these two have a lot in common. Tlaotlon is Jeremy Coubrough’s solo electronic project. He is originally from Wellington, now living in Melbourne. Tlaotlon music is a vivid digital psychedelia, where maximalist webs of interrythmic post-Detroit Techno merge with a more plastic sensibility that combines an interest in both cosmic and domestic futurisms. That definition is relevant even for his contribution on this latest cassette. Sensory Substitution, Difference Maps or Cortical Method are highlights of the tape. Střed Světa is a self-professed misanthrope based somewhere in Prague suburbia. His approach is very similar to the graphics that he is doing in the meantime (tape cover is his work). The collage of bits and pieces which fell into his subconsciousness and are ocassionally coming to the surface but at the same time hiding in the stream of his own mind. Nothing is more unstable and yet so compact as a sound that Střed Světa is putting together. This is really something like a neurotrip through your subconsciousness where you find your true inner self - chaotic, unstable and vivid. This split release definitely deserves your attention!

LOST CODES SHOWCASE


NEONE ve spolupráci s A2larmem uvádí showcase labelu Lost Codes a jeho tří zástupců – beatových vizionářů, kteří se svým zvukem patří mezi nejčerstvější úkazy ostrovního klubového undergroundu. Louis Carnell aka Visionist patří k čelním představitelům současné renesance instrumentálního grimeu. Jeho minimalistické beatosloví plné zvláštně zásvětních nálad a zaoceánských vlivů už stačilo najít útočiště na značkách jako Leisure System, Lit City Trax, Signal Life nebo Ramp – a samozřejmě i na Visionistově vlastní značce Lost Codes. Tu v lineupu zastupují ještě další dva tahouni postgrimeových nálad - Acre a Filter Dread, který se shodou okolností docela nedávno představil mixem právě na A2larmu a mimojiné remixoval i jeden z tracků čerstvého Dizzcockova debutu A.L. (RED004). Dizzcock tak bude, vedle spolupořádajícího, Visionistovým zvukem silně ovlivněného dua GSMKNSTWRK, celkem logickým supportem na jednom z vrcholů letošního podzimu.

17.10.2014
Praha, NEONE
Start: 21.00
Vstup: 150 Kč (do 23.00), 190 Kč (po 23.00)

FUTURE NUGGETS MIX + INTERVIEW



Brand new Mix of the month is back with truly unique stuff! Future Nuggets is a Romanian collective of musicians and enthusiasts who started to rediscover Romania sonic past and put it into modern perspective. The Lost Tapes is for example a compilation of old recordings made by electronic psych-rock band Rodion. Members of Future Nuggest collective now joined Rodion Ladislau Rosca to form a renewed Rodion band. They have their own musical projects as well. Steaua de Mare and Plevna are both amazing instrumental bands which are trying to form a new hypnagogic sound out of already existing genres. Most influential is in this perspective the genre that comes from the local Roma community called manele. In this case Future Nuggets activity sparked a debate about this particular genre which was not really welcomed by locals. New generation of young people and manele's gradual inclination towards electronic music resulted in a growing popularity of the genre among Romanians and it can be seen as a part of the mainstream music nowadays. Mix is put together in a chronological order starting with proto-manele from the nineties and then briefly passing through noughties to the present and the future as the last track of the mix is an upcoming Future Nuggets release! Listen to the mix below and download it for free!


Tracklist:

Îngerii Negri - Nevastă, nevasta mea

Albatros - București, București

Șobolanii din Ploiești - Moda care acum a ieșit

Adrian Minune - Știu de ce, nu știu de ce

Vali Vijelie, Sorinel Puștiu și Paul Fantezie - Sexi star 2003

Babi Minune și Prințesa Ardealului - Te duc la Istanbul

Sillyconductor - Bass și Țambal

Ion din Dorobanți feat. Nicu Clarinet - Unde stai?

INTERVIEW

... with Ion Dumitrescu from Future Nuggets

You claim that you want to create a new scene in Romania. What kind of scene you would like to create?
I: The expression that I generally use is to invent a scene, meaning that from the beggining we assumed that this endeavour would contain a fictitious dimension and an imaginary ground zero. Inventing projects, names, it already implies a certain level of self-assuming obscurity that we share in the outernational sphere (behind the former iron curtain). In this area that lacks a fully developed industry, no niches nor scenes for that matter, just a flagrant mainstream, Future Nuggets’ claim is already self-ironic.

Are you becoming a successful in this task?
I: In the 3 years of our existence we have spread the word, our sonic progenitures were diseminated locally and internationally. At a small scale, uneven in terms of visibility, without a regular output, carrying all these typical features of labels from the margins of the international (western) realm. Although I cannot asses the impact on the Bucharest scene in general. I don’t think the Rodion G.A. story or Steaua de Mare’s sounds have gone unnoticed. Also I think through projects like Steaua de Mare and now recently with Raze de Soare, we have contributed to the manele debate in contemporary Romania. In this respect there was always a distant, not fully articulated or stated, political position.

I think that its evident that post-communist countries are somehow stuck between western world and their own past. What kind of hybrid did this situation create in your country if we speak about culture?
I: I call it the outernational condition. Although primarily it concerns music production and distribution, the syntagm stands for other cultural fields as well. I elaborated more on this “condition”. It extends beyond the former communist region. The western way (international industry) functions as a mirage while the local conditions demand and force a totally different aproach towards cultural production, visibility and continuity.

In your previous interviews you talked about visual art as an necessary part of any label/project/band in the era of video. What is your visual concept? From my point of view it looks like an ominous, but haunting images of Romanian early post-revolution past…
I: It depends, not all projects featured on Future Nuggets are concerned with this direct reference, Steaua de Mare debut LP is indeed dallying with this kind of images and sounds, but there is no commitment to this particular ghost. We embrace other spectres as well and on the upcoming album we might take a different visual trajectory, together with new distinctive sound fusion. But of course it is intrinsic to the Future Nuggets initial concept to be haunted by the past while forging new sounds for the future. As a strategy the visual dimension will follow wherever the music will go.


Can you name three images that reflects nineties era in Romania for you?
I: That’s a hard one. There are several phenomenons that reflect the nineties era for me. One of them is that after the revolution the first wave of merchants and grand comercial entrepreneurs came more from further east, more precisely from Turkey. While all the country had in their mind and in their hearts the western image of capitalism they were fulfilling it via the oriental route. We had jeans, bubble gum, fast-foods and supermarkets, just like we saw in western movies on video tapes in the eighties, yet in the beggining they all came from Turkey, or through far-east business men. At least for the first half of the decade we were totally immersed in bazar-like atmospere but dreaming the western dream.

Romania is going through social and political turmoil as it goes in every post-communist country nowadays. Growing income inequality, political scandals, people alienating from politics and their identity etc. What’s your view on the current situation in your country?
I: As it happens I am involved in a performance project called “The Presidential Candidacy”, part of the postspectacle practice intiated by Florin Flueraș and myself a few years ago. The elections are in one month and as we speak we (the staff) have a tent in the center of Bucharest, a tent for the purpose of raising signatures. So, in a way, politically we fancy ourselves! But then again our main slogan is “Give up hope”... Since 2008 the turmoil is global, somehow that brought a cluster of crises on multiple layers, our focus was on representation, on the omni-spectacle that has engulfed and absorbed all political behaviour. The concept developed naturally from our clear intention to leave the theatre, to exit the conventional stage and try to access “the big stage”, the stage or the spectacle that counts. To intervene, hijack and disturb the big show, to continue the work of the situationists let’s say and to go beyond, as today’s circumstances require. The Postspectacle practice concept was devised exactly for this purpose, to navigate as parasites in the society of spectacle. The Presidential Candidate is a campaign performance that was deployed in Romania and elsewhere in the world. We went straight to international; national attitude seems obsolete and inoperational especially within peripheric countries as Romania.

Do you fancy any political party in Romania?
I: It’s almost impossible to fancy any parties or political characters in Romania. Traditional ideologies have dissolved and other amalgams are now fighting for the power, hybrid-poltical blocks disguised as “social-democrats” or “liberal-democrats”. Of course I think this applies to other countries as well throughout Europe as the neo-liberal algorithm is implemented rigorously in European Union. I guess we are going through a sort of corporate illuminism, non-human management of everything. If it works for the stock market and social networks it should work on all levels, from entertainement to politics. This is what is being preached today.

Does the social and economocial situation in Romania differ region to region?
I: The answer is quite intuitive at this level, and it goes for all countries that are still lost in the transition towards a happy capitalist (dream) world that meanwhile has also drastically changed. The big cities are attracting all the youngsters, the manpower. Before 2008 Bucharest or Sofia for that matter, were viewed as trampolines to work in western Europe. Nowadays the global distress has changed a bit the mentalities and the drive to flee but still many Romanians are working in Italy, Spain or France. These are also Romanian regions nowadays, so to speak.

I bet you go to parties a lot. What kind of non-mainstream music shows / parties can one expect in Romania?
I: One can expect all kind of parties, Bucharest has thrived in terms of hip entertainment, yet not so many venues are regularly hosting fresh (edgy) shows and everything is changing very fast or rather dissapearing. One can say that people are living in Bucharest on separate islands. Sometime they overlap, but most of the time they function in parralel, with people albeit in proximity never transgressing the cultural borders. One can go to manele clubs that are both mainstream and peripheric. These kind of paradoxes thrive in Romania

Apart from manele what other regional genres are popular in Romania?
I: All the rest, from business rock to wrongly enraged hip-hop, from drum and bass to Goa events, passing through minimal techno that still kicks in Romania with loyal legions following any Funktion One geared event. Indie rock as well, rock in general, a sort of time-capsule type of rock that younger generations still translate into seventies and eighties mega-bands vibes (Pink Floyd, Deep Purple, Dream Theatre, Yes, Genesis and so on). There are in Bucharest a zillion of cover bands, mostly very young musicians already “preserving” themselves. Sometimes I think that in Romania rock music is the most conservative kind of musical output.

Who represents a traditional Romanian music from your point of view?
I: I have strong reservations about asserting what is traditional in Romania. I go by the famous line, “The one that goes back to find one’s origins finds the origins changed”. It’s a constant struggle within the establishment to maintain an image of the archaic, of the unchanged and unchangeable. Wherever you go in history you find this associated with totalitarian regimes or in general it is so deeply mutated with ideological implants that the traditional becomes a murky becoming, constantly shifting according to the contemporary political needs.

What can you tell us about mix you made for our website? Is there some kind of interesting piece for whatever reason that you would like to comment on?
I: For starters, Îngerii Negri is an obscure band from the nineties, apparently from Ploiesti. Their cassette album was dug out by a friend during a flea-market session. He spread it around, apparently nobody heard about this group and nobody knows if they ever released another album apart from this one. The music was quite a revelation for me, I got hopelesly hooked. The information about them is less than scarce, but that’s not surprising in the outernational sphere.Then there is Albatros (with Naste din Berceni as lead singer). One of the most famous proto-manele band of the early nineties. They defined a style, a prolet-restaurant-oriental-8bit style, yielding an excruciating nostalgia. Short lived in the original formula (1990 - 1993), they continue to play even today in restaurants and at small events. One of the highlights is Adrian Minune who is truly the one that emerged in the late nineties as the first manele star, with him the transition was over. He brought manele to mainstream, to TV, he became imensly popular, and apart from other manele players, he always embraced his Roma origins publicly and with pride. I recommend also Sillyconductor. He is a very good producer from Bucharest, involved in many experimental areas related to music, sound and performance. Yet he still keeps a very low-profile in terms of releases. The last track is from Ion din Dorobanți and it is a forthcoming project on Future Nuggets!

CAM DEAS & OBELISK OF LIGHT


Letmo a Cáry mlhy chystají na sobotu 4. října v Potrvá večer pro kytary jinak, s projekty Obelisk Of Light a Cam Deas. Obelisk Of Light je sólový projekt Jana Kašpara mj. z královehradeckých Pavilon M2 a Enviro, kterého bylo přes prázdniny možné potkat rovněž v projektu Sítě nebo v rámci orchestru Tomáše Paluchy. Obelisk Of Light jsme viděli před Laraajim a Sun Araw a jeho set se nám dost líbil, stejně jako většině z ostatních asi deseti diváků. Hodně vydařeně zní také chystaný split právě s projektem Sítě. Jeho kytarový ambient par excellence se nebojí ani intenzivnějších momentů, občas připomene i původní post rock typu Labradford nebo Stars Of The Lid. A má neomylný instinkt vyhmátnout přesně takové frekvence a postupy, které vás zasáhnou.



Britský virtuos 12-strunné akustické kytary Cam Deas se vrací už poněkolikáté a tentokrát v radikálně odlišné poloze. Turné s obstarožním modulárním syntezátorem, skrz který "krmí“ svou kytaru do aparatury, ukazuje jeho hudbu v méně romantickém, avšak o to víc experimentálním světle. Vzdálenější hájemství Jamese Blackshawa, mnohem blíž k musique concrète. Ta je nekompromisně disharmonická a živě pulsující. Za poslední rok ho bylo možné slyšet například ve společnosti Jandeka, Cameronova obliba labelu PAN pak může taky lecos napovědět o jeho současném směřování. V rámci aktuálního turné ho můžete vidět i v jiných českých městech nebo o pár dní později taktéž na slibném polském festivalu Avant Art ve Wrocławi (po boku Supersilent, Keiji Haina, Stephena O’Malleyho a dalších).

V Praze vystoupí 4. 10. od 19:30 v kavárně Potrvá (Srbská 2, Praha 6).
Vstup na místě 180,- nebo 150,- v předprodeji.

https://www.facebook.com/events/274919142697939

A2+ TOMUTONTTU (FIN), ÈLG (FR/BE)



Další koncertní spolupráce blogu Red for Colour Blind a časopisu A2 přivádí do Prahy dvě významné postavy současného evropského elektronického undergroundu: Fina Jana Anderzena, člena freefolkových Kemialliset Ystävät, sólově produkujícího pod jménem Tomutonttu, a Francouze Laurenta Gérarda, který je znám zároveň z projektů Opéra Mort a Reines d’Angleterre.

Kolektiv Kemialliset Ystävät (Chemičtí přátelé), jedno z klíčových jmen finského nezávislého labelu Fonal, bylo možné vidět v Praze v rámci festivalu Stimul v roce 2011. Paralelně s jejich extatickými jamy se Jan Anderzen v posledních letech věnuje také vlastní vizi avantgardní klubové hudby, která je tekutá a frenetická, jako by mixování a sampling byly řízené spíš zákony přírody než logikou techniky. Tuhle vizi dnes odráží nejen tvorba Tomutonttu, ale i výběr jeho vlastního labelu Vauva (Tlaotlon, Tsembla, Nuslux). Po albovém debutu na belgickém labelu Ultra Eczema (2006), splitech se Skaters, Astral Social Club či Oneohthrix Point Never se uchýlil mj. ke značce Dekoder , a to jak se svou domovskou kapelou (Alas Rattoisaa Virtaa, 2014), tak sólově. Deska Hylyt (2012) celá vychází z recyklace a přepracování skladeb ze starších singlů a kompilací, které se prolínají s novými vrstvami elektronických i akustických zvuků a dohromady tvoří proud geniálně ne-komponované etnicko-psychedelické koláže.



Také Laurenta Gérarda, momentálně sídlícího v Brusselu, už jsme u nás mohli naživo slyšet, konkrétně v duu Opéra Mort, které do Prahy přivezlo záblesk z donedávna obskurního, převážně kazetového pařížského labelu Tanzprocesz (více o něm třeba zde: Neúroza jako program). Oba členové Opéra Mort se setkávají také v Reines d’Angleterre, kde doprovázejí jinak enigmatického solitéra Ghedaliu Tazartése. Èlg se vlastní tvorbě věnuje od roku 2006 a jeho sólový zvuk se posunul od temných úzkostí kmenového dua do sféry elektronického „jiného šansonu“ na desce Tout Ploie (2008, K-RAA-K), která byla poměrně brzy reeditována v Americe. Z jeho posledních nahrávek jednoznačně vynikají alba Chimie (2013, SDZ) a Mil Pluton (2012, Hundebiss/Alter), k jehož mimoběžnému zvuku přispěl vedle hostů, jako je třeba právě Jan Anderzen či TG Gondard, možná i fiktivní jazyk Gerardova kybersvěta, především ale resuscitovaná estetika chladu a neosobnosti, spadající spíš do období postpunkového přístupu k syntezátorové taneční hudbě (jedním z odkazů bude určitě i pozapomenutá tvorba producenta raných Suicide Craiga Leona).


5. 10. 2014 20:00 
Café V lese, Krymská 12, Praha 10
FB: https://www.facebook.com/events/1456198228003139/


WHITE ACCIDENT TOUR


White Wigwam, Rouilleux, and Mooncup Accident 

are touring France/BE together

18. 9. - Brussels - Spione
19. 09. - Lille - CCL
20. 09. - Rheims - l'AppArt Café
21. 09. - Paris - La Cantine De Belleville
23. 09. - Cherbourg-Octeville - Studio Chaudelande / St Pierre L'Eglise
24. 09. - Rennes - Le Terminus
26. 09. - Clermont-Ferrand - RELAX
27. 09. - Lyon - La Triperie
28. 09. - Metz - La Chaouée
29. 09. - Strasbourg - SOCOPOF




DIZZCOCK: A.L. (RED004)


Dizzcock, člen české post-rave industriální kapely Lightning Glove vydává svoji první sólovou nahrávku A.L. V pořadí už čtvrtou kazetu pražského labelu Red For Colourblind inspirovala kultovní počítačová hra System Shock. Můžeme na ní slyšet samply hlasů z téhle PC hry, ale podobně jako v System Shocku, tak i na Dizzcockově desce nás neopouští neodvratný pocit blížící se katastrofy. Chladná a odlidštěná atmosféra související s odvrácenou stranou technologií je při poslechu neustále přítomná. V jednotlivých skladbách se ozývá tribální rytmika, nu-grime a temné vibrování hutných bassových beatů. Druhá strana kazety je poskládána z šesti remixů. O ty se postarali birminghamský nu-grime/jungle producent Filter Dread, Dwellings a Raikes Parade z manchesterského kolektivu Gnod. Michael O'Neill vydávající na spřízněných Tesla Tapes přidal vlastní vokální verzi tracku Emergency, předělávkami přispěli také české projekty Střed světa a Space Love.

Dizzcock: A.L. vychází v limitovaném nákladu 60 ks, masteroval Jorge Boehringer, autorem obalu je Lumír Nykl.

Objednávky: https://redforcolourblind.bandcamp.com/music (kazeta, digitální verze) nebo glovelightning@gmail.com.

XXXXXXXXXX

Dizzcock is a member of the Czech post-rave industrial band Lightning Glove. He is releasing his solo debut cassette titled A.L. It comes as a fourth tape release of the prague-based label Red For Colourblind. A.L. is inspired by the cult video game System Shock. It echoes voice samples from the game, but it also shares the same dystopian narrative, in which technologies enslave human beings. Sound is driven by heavy bass beats and its tribal yet cold atmosphere is inspired by nu-grime. B side of the cassette is packed with six remixes made by international artists, including Gnod’s Dwellings, the nu-grime producer Filter Dread as well as Czech projects Střed Světa and Space Love.

Order through https://redforcolourblind.bandcamp.com/music (tape, digital) or email us on glovelightning@gmail.com



KONTRA2PUNKT: SPILL (Tony Buck & Magda Mayas)


Projekt Spill tvoří australský perkusista Tony Buck a německá hudebnice Magda Mayas hrající na preparované piano či clavinet. Jak ale poznamenal jeden recenzent, na koncertech je potřeba se dobře dívat, pokud chceme rozlišit, který z hudebníků produkuje jaký zvuk. Klávesová hra je chvílemi vyloženě perkusivní a naopak perkuse vytvářejí neobvykle bohatou texturu, v níž se kromě rytmu a šumů ozývají i tóny a náznaky melodií. Tony Buck je považován za jednoho z nejkreativnějších současných australských experimentálních hudebníků a spolupracoval s umělci a projekty, jako jsou Jon Rose, John Zorn, Tom Cora, Keiji Haino, Switchbox, The Ex nebo Otomo Yoshihide. Projekt Spill představuje jeden z vrcholů jeho hudební kariéry. Duo se v postcageovském prostoru pohybuje s naprostou jistotou a spojuje improvizaci s virtuozitou, aniž by se navzájem oslabovaly. Deska Fluoresce vyšla v roce 2012 na významném polském nezávislém labelu Monotype.

Rozhovor s Tony Buckem právě vyšel na webu A2: http://www.advojka.cz/archiv/2014/19/zadna-nalepka-neni-presna

Program festivalu KontrA2punkt - pondělí 15.9., Praha, Kokpit, 150 CZK

Spill - Tony Buck & Magda Mayas (AUS/DE)
Fusiller (FR)
Krapoola (ESP)
Bird People (AT)

Bližší info: http://www.kontra2punkt.cz/




KONTRA2PUNKT: PRETTY LIGHTNING



Tvorba německého dua Pretty Lightning, které vzbudilo velkou pozornost svým albem There Are Witches in the Woods, vydaným v roce 2012 na finském labelu Fonal, se dá popsat jako blues rock – ovšem jen za podmínky, že si pod něčím takovým dokážeme představit experiment a postpunkově syrový zvuk. Kdybychom do zářivých barev šedesátých let přimíchali hodně černi, dalo by se mluvit i o psychedelii. Ostatně jak kytarista a zpěvák Christian Berghoff, tak bubeník Sebastian Haas působí také v „postpsychedelických“ Datashock. Vzhledem k potemnělé atmosféře a určité mantričnosti se však nabízejí i jiná spojení: delta blues, Cramps nebo australské rockové skupiny typu Crime and the City Solution. Celý tento romantický rodokmen je ovšem podřízen důslednému minimalismu, hlas se rozplývá v reverbu a vše je vždy trochu zkresleno. Výsledek se dá i s ohledem na monotónní tempo popsat jako emocionální a letargický zároveň.

Na KontrA2punktu vystoupí v neděli 14. 9. spolu s Datashock, duem dd kerna & Petra Vrby a českým projektem White Wigwam.

CASSETTE STORE DAY



V sobotu 13. září se za branami holešovické Kavárny Liberál odehraje druhý ročník Pražského dne kazet. Zástupci labelu KlangUndKrach se letos představí s White Wigwam a Rouilleux, oba projekty odehrají materiál z nových kazetových nahrávek. Sólista White Wigwam představí novou kazetu Ground/Trigger a v očekávání je jeho set plný precizních zvukových manipulaci s hypnotickými beaty. Darkfolkový projekt Rouilleux pak zahraje z červnové desky Scatter Your Soul, která vyšla ve spolupráci s kolektivem Letmo. Spříznění Red for Colour Blind představí svůj čtvrtý kaztový release, kazetu člena Lightning Glove Dizzcocka AL, která obsahuje i stranu remixů od jmen jako Filter Dread Dwellings, Střed Světa nebo Space Love.

Pražská power pop čtveřice Hissing Fauna pak v Liberálu pokřtí svoji novou nahrávku, stejnojmenný debut. Jedná se o jejich druhou letošní kazetu – tou první byl split s Bugmen. Zastoupení budou mít i jihočeští Naab, jejich punková akvizice Nuly se po čase opět představí v Praze a s sebou přiveze split s bluesovým triem Oswaldovi & Andrea Rottin. Naab letos vydali i dlouho očekávanou kazetu Depakine Chrono. Východní Čechy se ukáží s projekty Obelisk of Light (ex Pavilon M2), živý organický ambient z Hradce Králové a Lionel Dixit. Toto pardubické duo naservíruje nálož progresivního noise harampádí a pokud se poštěstí, přiveze i debutovou kazetu, kterou si na triko vezme vydavatelství Obsedante!. Zastoupení bude mít i nový moravský label Tape-Ty. Ten představí svůj ambientní projekt Les, který letos vydal nahrávku Marianskohorsk a svoji tvorbu převážně staví na četných field recording nahrávkách. Label Tape-Ty si zakládá na kvalitním a uměleckém provedení svých obalů. Jejich dvě doposud vydané nahrávky (Les a split Sítě/Sajtban) v tomto ohledu patří mezi nejzajímavější tuzemské artefakty.


2. PRAŽSKÝ CASSETTE STORE DAY proběhne 13. září v holešovické Kavárně Liberál (Heřmanova 6) od 17:00 za přispění:

17:30 Lionel Dixit
http://bandzone.cz/lioneldixit

18:00 White Wigwam
http://whitewigwam.bandcamp.com/

18:40 Nuly
http://nuly.bandcamp.com/

19:20 Obelisk of Light

19:50 Rouilleux
http://rouilleux.bandcamp.com/

20:40 Les
https://tape-ty.bandcamp.com/album/marianskohorsk

21:15 Hissing Fauna
http://hissingfauna.bandcamp.com/

22:00 Svěcení nové varny

Vstupné bude dobrovolné. Vydavatelství / distra / 2nd handy mají dveře otevřené, místo tu pro vás bude.

RUN DUST A AMERICKÝ UNDERGROUND V HANNOVERU

Luke Calzonetti alias Run Dust vydává další nahrávku a stává se výraznou osobností současné experimentální elektronické scény. Podobně jako několik dalších amerických hudebníků přitom působí v Hannoveru. Čím je toto německé město tak lákavé? Následující profilový text vychází z osobního rozhovoru s umělcem.

Photo by Mona Lühring

Během letošního roku jsem měl možnost seznámit se s výraznou, pro mnohé však ještě zcela neznámou postavou současné experimentální elektronické hudby, Lukem Calzonnetim, který v posledních letech působí především v rámci svého jednočlenného projektu Run Dust. Calzonneti v současnosti žije v Německu a koncertuje především v evropských městech, pochází však ze Spojených států, kde od přelomu tisíciletí hrál s několika skupinami. Nejznámější z nich je bezesporu newyorská noiserocková kapela Child Abuse. Ovšem také tvorba produkovaná pod hlavičkou Run Dust se po třech letech hraní a po vydání několika nahrávek začíná postupně dostávat do podvědomí fanoušků experimentálního elektra. Letos na jaře Calzonetti vydal minialbum Top Whack, které vyšlo na irském labelu Nute Records (opatřené ilustrací Jürgena Gleueho, klíčové postavy německé neopsychedelie osmdesátých let, známé ze skupin 39 Clocks, The Cocoon nebo The Phantom Payne). V těchto dnech pak v poměrně známém nezávislém britském vydavatelství Opal Tapes vychází kazeta Zeckenentferner. Soudě podle názvu se americký hudebník na evropské scéně i v Hannoveru dobře zabydlel. Vraťme se však o pár let zpátky.

Různé pseudonymy
"Vyrůstat v New Yorku bylo naprosto skvělé. V okolí Long Islandu, odkud pocházím, se v polovině devadesátých let scházelo hodně lidí, kteří se zabývali uměním a hudbou. O víkendech jsme obvykle zašli na hardcoreový koncert nebo jsme se projížděli v autě a poslouchali album Illmatic od Nase," vzpomíná Calzonetti na své mládí. Sledovat jeho životní příběh je téměř stejně zajímavé jako sledovat jeho hudební vývoj. Skupinu Child Abuse zakládal v roce 2001 společně s Oranem Canfieldem. Ten se jejich vzájemnému vztahu obsáhlé věnuje v oceňované autobiografické knize Long Past Stopping z roku 2009 (dalšími tématy knihy je autorova drogová závislost a jeho nenáviděný otec, který se proslavil příručkami učícími svépomoci a duševní pohodě). Po šesti letech Calzonetti kapelu opustil. Rozhodl se přitom změnit nejen směřování svého hudebního vývoje, ale také působiště. Nové útočiště našel v poklidném německém městě Hannover. Zde začala jeho nová etapa tvůrčího života pod zdvojeným uměleckým pseudonymem Ronald Doussier alias Run Dust. Calzonetti svůj přesun vysvětluje jednodušše: "Do Hannoveru jsem se přestěhoval, protože odtud pochází moje přítelkyně. Po několikaměsíčním pobytu jsem se rozhodl, že se tady usadím. Oproti New Yorku je tu život úplně opačný. Byl jsem však dost unavený a koneckonců i dost starý na to, aby mi klidné a malé město mohlo vyhovovat." Hannover je zajímavý i v tom ohledu, že se zde vytvořila jakási komunita amerických undergroundových umělců a hudebníků. V posledních letech tu sídlí třeba Tom Smith z legendární losangeleské skupiny To Live And Shave in L.A. (viz A2 č. 16/2008 a 19/2012), který je aktivní v mnoha hudebních spoluprácích a navíc vydává hudbu a literaturu pod hlavičkou Karl Schmidt Verlag. Sám Calzonetti se Smithem spolupracuje na hudebním projektu Merkwürdig Riechen. Jiným americkým rezidentem známým z nezávislé hudební scény je Mike Donovan ze "shitgazeového" dua Sic Alps (viz A2 č.20/2011). Calzonetti se s Donovanem zná ještě z dob, kdy oba žili v Americe: "S Mikem jsme měli jeden čas společný projekt Mesh. To bylo v době, kdy jsem pár let pobýval v San Francisku, kde jsem začal dělat techno nahrávky. Pustil jsem se do toho pod dohledem Williama Frye, který stojí za labelem Incomplete Records. Měli jsme tehdy skupinu s názvem The Sheath. Byla to taková ironická technobizarnost, ale získal jsem tehdy spoustu technických znalostí. Od té doby jsem produkoval řadu podobných věcí pod různými pseudonymy, které už nikdo nedohledá. A to je dobře, protože většina z toho za nic nestojí."

Klid v Německu
Zdá se, že poklidný život v Německu poskytuje umělcům z nezávislé americké scény dostatek prostoru a energie pro hudební tvorbu. Calzonetti stihl za tři roky vydat devět nahrávek. První tři vyšly na zmíněném Smithově labelu Karl Schmidt Verlag. "Tyto nahrávky nikde na internetu nenajdete, nemám je nikde v digitální podobě a na cédéčku to má asi jen pár lidí, a to ještě zahrabané někde v šuplíku," odpovídá mi Calzonetti na otázku, jaká je možnost tuto tvorbu slyšet. Minulý rok mu vyšla kazeta Decency Rally, která započala sérii několika nahrávek vydaných pod známým manchesterským labelem Tesla Tapes. Zvlášť druhá z nich, rovněž loňská kazeta Trank Gun, vystihuje živou podobu Run Dust. Je to syrová spleť pulsujících rytmů, v nichž se ozývá techno, drum'n'bass i krautrock. Calzonetti si díky těmto releasům kolem sebe postupně vybudoval určitou stabilní fanouškovskou základnu, paradoxně však ne lokální: "V Hannoveru v podstatě moji hudbu nikdo neobdivuje. Respektive nedávají to vůbec najevo. Je to takový místní přístup k věcem. Z ničeho a z nikoho nedělají velkou vědu. Nejsi nijak výjimečný, tak proč bychom tě tady měli obskakovat. Vlastně se mi takový přístup dost líbí," komentuje hudebník choulostivé otázky prestiže a vzájemné náklonnosti uvnitř scény.

Arzenál udělátek
Poslední desky Top Whack a především úplná novinka Zeckenentferner představují v Calzonettiho dosavadní tvorbě určitý předěl. Zatímco předchozí nahrávky se nesou v duchu brutálního a syrového techna, které Calzonetti ještě umocňoval svým expresivním vokálem, v nové tvorbě je díky pozvolnějšímu rytmu daleko více prostoru pro budování ambientních ploch. Prostornější zvuk a pestřejší aranžmá jednotlivých tracků zvláště albu Zeckenentferner výrazně pomáhají a zřejmě jde o dosud nejlepší počin, jaký hudebník pod hlavičkou Run Dust vyprodukoval. Jeho koncertní vystoupení jsou přesto daleko zajímavější. Vidět Run Dust naživo patří doslova k unikátním zážitkům, už jen kvůli pohledu na arzenál všemožných hudebních udělátek, drum boxů, krabiček, syntezátorů a samplerů. Syrová zvuková energie, kterou Calzonetti při svých vystoupeních po počátečním upřeném zírání na posluchače dokáže uvolnit, je jedinečná. České publikum se o tom ostatně bude moci přesvědčit už tento podzim. Na plánovaném turné by totiž měl Run Dust mimo jiné navštívit Prahu, Brno nebo Bratislavu.


Text vyšel v tištěném čtrnáctideníku A2 č.18/2014





KONTRA2PUNKT 2014: DD KERN & PETR VRBA



Vídeňský bubeník Didi Kern, známý z projektů Bulbul, Broken Heart Collector, Fuckhead nebo z debutové desky slovenských Shibuya Motors, hraje občas na trumpetu. Pražský trumpetista Petr Vrba, působící aktuálně v IQ+1 nebo Rouilleux, zase hraje občas na bicí. Na podiu se poprvé setkali před dvěma lety a od té doby spolu příležitostně vystupují. Oba hudebníci mají za sebou množství spoluprací s čelními osobnostmi současné improvizační a experimentální hudební scény, jako jsou Franz Hautzinger, Philipp Quehenberger, Isabelle Duthoit nebo Mats Gustafsson. Jejich společná vystoupení lze nejstručněji popsat jako syrovou improvizaci. Živou nahrávku z vídeňského klubu Rhiz vydávají v těchto dnech na českém internetovém vydavatelství Signals from Arkaim jako free download.




KONTRA2PUNKT 2014: BIRD PEOPLE


Bird People je převážně sólový projekt vídeňského multiinstrumentalisty Ulricha Roise, který zároveň provozuje label Feathered Coyote Records (Jung An Tagen, González& Steenkiste, Core of the Coalman). Roisova rituální droneová produkce v sobě spojuje syntetické i akustické zvuky rozmanitého původu – na svých nahrávkách používá tak rozmanité nástroje jako klávesy, elektrickou tamburínu, syntezátor, mandolínu, saxofon, efektové pedály, chrastítka, kytaru, suzu gongy nebo esraj a k tomu se přidávají ještě terénní nahrávky a zpěv, případně spoluhráč Tennesee Stuntman na okarínu, harfu a elektrické varhany. Rois ve své tvorbě zkoumá komplikovaný vztah mezi člověkem a přírodním světem. Během letošního roku vydal dvě studiové a jednu živou nahrávku, na švýcarské značce Dead Vox mu v dubnu vyšlo první LP Autumnal Hum.

Na KontrA2punktu zahraje v pondělí 15. 9.

FREDDY RUPPERT MIX+INTERVIEW



It is now a year since the first Mix of the month was presented on Alarm! Freddy Ruppert has taken care of the latest edition of this podcast series. Freddy is living in Prague nowadays since moving from Los Angeles few years ago. He is best known for his collaborative project Former Ghosts featuring names like Zola Jesus, Jamie Stewart, Carla Bozulich or TEARIST. Former Ghosts, as well as his previous project This Song Is a Mess But So Am I, is a very emotional thing which is dealing with deeply intimate issues. One can label these projects with synthpop tag on it, but as far as his new stuff released under his own name goes, you can expect experimental music with minimal approach or brutal almost industrial-like music. His mix made for Alarm contains tracks which are close to his heart and one of his own!




Tracklist:
1. Scorn - Told You Can Tell
2. Reinhold Friedl - Evasions Pour Deplaire
3. Rabit - Red Candles
4. D Tiberio - Let Her
5. Xiu Xiu - Cinthya’s Unisex
6. Nitzer Ebb - Getting Closer
7. Youth Code - Wear the Wounds
8. Freddy Ruppert - Mary
9. Twins - Dead and Forgotten
10. Circuit Des Yeux - Lithonia
11. Arthur Russell - Losing My Taste For the Night Life
12. Crass - Deadhead
13. Duke Ellington - Fleurette Africane


INTERVIEW

Why did you decide to move to Prague? How would describe life in Prague from your own perspective? What do you like about it and what do you hate about it?

I moved to Prague to ask someone to marry me, because I was and still am deeply in love with them.
It took me awhile, actually a really long time to love living in Prague. I sort of loved it before I had moved here, then after moving here I hated it, and now I really love it and can't really imagine myself living in Los Angeles again. It's sort of silly, but I think when you move to somewhere so totally different than what you are used to it just takes time to find your own things that you love and your own place in that new place. I love that the visual art and music scene in Prague is so overlapping. I think there are a lot of people here doing very interesting things. At the same time, it bothers me that it feels so small to me. On the other hand that can also at times be a good thing.

Apart from your very early project This Song Is a Mess But So Am I i think you’re well-known especially for your collaborative band Former Ghosts. I noticed that after two album on Upset! The Rhythm label you’re planning to release the second split album since “New Love” album. How does this project function nowadays. Is it still the collaboration of different artists like on your first two albums?

Yeah, actually since New Love there have been a few Former Ghosts things, a few songs posted on Soundcloud like a collab with Annie Lewandowski, one with Carla Bozulich and one where I sing, and a split 7” with Whitman also featuring Annie Lewandowski on vocals. Now there will be a split 7” with Funeral Advantage, who are also friends and a band I really like. It is weird for me to think about how Former Ghosts functions nowadays. It still works as a collaborative project, definitely. It just works on a sort of different level now than it did during the release of those first two records. I don’t feel a want to really tour ever again and I don’t feel such an urgency to explore the themes related to Former Ghosts anymore. So I would say the project more slowly evolves now at a sort of snails pace in a way. I also think not many people want to release physical objects from a project that doesn’t want to tour anymore and that is understandable.




People usually associate you with synthpop genre, but with your solo project you sometimes tend to be more experimental. At times more quiet with hum, cracks and minimal instrument approach, sometimes more brutal and industrial-like. What influences your decision how your record gonna sound? Does this solely depend on the theme you want to express?

I think it’s weird, maybe sad in a way, but when I work on something for Former Ghosts I already kind of know what it is going to sound like before working on it. In terms of themes, approach and sound it sort of falls into a certain realm. Under my own name, I feel a sort of libreation in terms of being able to do whatever I want at that exact time. I don’t feel burdened by some expectation of what I am doing is supposed to sound like. So in a way, under my own name, I can kind of do whatever, and that feels great. It feels like each thing you do sort of finds its own small audience.

You still maintain kind of singer songwriter concept of creating music though. Are the lyrics the most important aspect of your music-creating process?

No, the lyrics aren’t the most important part. I think, sometimes I am in a singer songwriter mood so I'm more drawn towards song structure, melody and vocals. Sometimes I am drawn in the opposite direction and want to make something that is not musical at all. I would like to be able to continue that under my own name as sort of doing whatever I am drawn to at the time. I think this means probably less people follow what I am doing as maybe only certain things appeal to certain people’s tastes, but it also means I can do whatever I want. It just feels more honest to me.

I noticed that you’re writing a short stories and you’re planning to release some of it. Can you tell us more about this?

Yeah, I have a few short stories already published on some webzines. I also released a small chapbook put out by Solar Luxuriance limited to fifty handmade copies called Reverse Pieta, but that is completely sold out. I will have a short story in the print magazine Caketrain, which I believe will be released towards the end of this year. In my head I always think that I will write a novel, but I don’t know if that will ever happen. I’d like to do another chapbook at some point.

You work here as IT guy. What are pros and cons for musician doing full-time job, which is not related to music?

The pros are that you can create what you want when you want without worrying about how what you are creating is going to pay your rent. Once money is tied to what you are creating it has to be corrupted in some sense. Ultimately, I think working another job at the same time as doing music is more liberating and more open in the end. The cons are that you have less time to work on things as it is outside of your normal work schedule. And sometimes after a full day of work I just want to go home and zone out for a bit and not think about or work on anything.

Do you think that musician nowadays, which is not signed on some major label, can live of from his music?

Yes, you don’t have to be on a major label to make a living from music, but I think that sort of living is not easy. You are living month to month, struggling, barely able to survive, not able to afford health insurance, accumulating debts, having to sacrifice some sort of DIY ethics by placing your songs in commericals or TV shows that remove your art from the context. I’m not saying that is everyone’s deal. Some people don’t mind doing those sorts of things and have no qualms about them. In the end you pick and choose your own battles.

What do you plan for the near future music-wise? Any shows, releases coming up?

There is a solo show coming up with Xiu Xiu in Prague on October 31st at Podnik. As far as releases, there is the Former Ghosts split 7” with Funeral Advantage. I also am working on a cassette release under my own name for the local label.
Can you please tell us more about the mix you made for our website? Any special bits in the mix you’d highlight?

The mix is sort of a collection of things I have been listening to lately - things I have been revisiting. I’d like to highlight Losing My Taste for the Nightlife by Arthur Russell because it is a song that has never left my constant rotation since originally hearing it. Ultimately sad and ultimately perfect.

KONTRA2PUNKT 2014: FUSILLER



Na pražský festival KontrA2punkt se 15. 9. chystá také významná postava pařížské undergroundové scény – Jonathan T aka Fusiller. Je známý především jako člen dua Opéra Mort, kteří po delší odmlce letos na labelu Alter vydali desku Dédales, a jako provozovatel primárně kazetového labelu Tanzprocesz. Společně se svým spoluhráčem z Opéra Mort Laurentem Gerardem (aka Èlg) pak příležitostně doprovází Ghédaliu Tazartèse ve skupině Reines d’Angleterre (v této sestavě spolu nahráli už dvě LP). Kromě toho působí v projektech DMZ a Placenta Popeye. Tvorbu Fusiller charakterizuje invenčně pojatá repetitivnost elektronických a rytmických podkladů, výrazně zdeformovaný vokál a smysl pro ostrý a nečekaný střih. Výsledek je svým způsobem melancholický, taneční, perverzní i patetický zároveň. Nejlépe asi sedí vlastní charakteristiky: „dead romance“ a „geometric obessions“.

KONTRA2PUNKT 2014: DATASHOCK



Představujeme první kapelu z line-upu letošního festivalu KontrA2punkt, který tentokrát  proběhne v pražském Kokpitu. 14.-15. září!

Datashock bývají popisováni jako „postpsychedelie“, „neohippie kolektiv“, „post krautrocková improvizace“, „psychedelický experiment“, „freefolková reinkarnace Amon Düül“ atd. Začínali v době, kdy hudební publicisté objevili nový kontinent známý jako New Weird America, a ve své tvorbě mísí současnou elektroniku s etnickou, pouštní, nomádskou stylizací, jejíž „blízkovýchodní“ konotace dnes získávají nový smysl. Podobně jako v případě skupin No Neck Blues Band nebo Sunburned Hand of the Man se dá jejich tvorba označit za kolektivní či dokonce komunitní. Vystoupení jsou improvizovaná a také personální složení je proměnlivé. Na svém labelu Meudiademorte jsou charakterizováni jako „mladí pankáči, kteří předstírají, že jsou staří hipíci“ – a to přesto, že se pohybují na scéně jedenáct let a mají za sebou množství nahrávek i kolaborací. Jejich aktuální tvůrčí polohu naznačuje doprovodný text k letošnímu dvojalbu Keine Oase in Sicht: „Slunce může nelítostně žhnout nad pozdním kapitalismem, oslepovat nás a ubíjet, ale tahle horda ze Sárska pokračuje ve své pouti a dělá dál svou věc.“

https://www.facebook.com/events/1481454058777528/

LAURA LUNA: ISOLARIOS


Před pěti lety vyšla na americkém labelu Isounderscore téměř konceptuální deska portlandského projektu Acre s názvem Isolationist. Aaron Davis na ní už v předzvěsti radikálního oproštění alba Sacrifice pro Digitalis Recordings ("no synths, no guitars, no laptops, no looping") odhalil ve zvuku, který nejvíc připomínal něco jako amplifikovaný zvukový smog utěsněné místnosti nebo od okolí naprosto "izolovaný", ale estetizovaný brum trafostanice, důležitý aspekt tvorby, jež v radikálních ne-manipulativních postupech hledá nejpřiléhavější zrcadlo osamocení hudebního ega. Laura Luna de Castillo, mexická multimediální umělkyně žijící již několik let v Praze, vydává právě na labelu Baba Vanga obdobně naléhavou desku. I když název odkazuje k podobnému východisku nebo "místu" hudební situace, proces zpracování materiálu jde jakoby opačným směrem nebo z několika protichůdných směrů zároveň. Romantická inspirace Laury Luny pochází z příběhů ztracených kosmonautů a expedic bez návratu, z díla Itala Calvina a magického realismu. Ta koliduje se zvuky terénních nahrávek zvuků a hlasů, které jsou schopny se napojovat na osobní paměť a znovuoživovat fragmenty vzpomínek a emocí. "Způsob, kterým jsem začala vytvářet jednotlivé tracky, byl vždy inspirován nějakým imaginárním prostředím, po četbě nebo sledování různých jiných médií, které vyvolaly určité pocity touhy, paměti, melancholie a osamělosti, vždy ale ponořené do mlhavé fantazie a jemné ospalosti." Isolarios zve posluchače do vlastního uzavřeného světa, kde aktivace potlačovaných, polozapomenutých vzpomínek stírá hranice mezi bděním a sněním, mezi somnambulismem a tragickou rozjitřeností, a který tak vytváří i vlastní pravidla paradoxní "neprostupnosti".

RELEASE PARTY: 27/8, Prague, galerie Školská28, 20:00
https://www.facebook.com/events/1468398010083875/



WHITE WIGWAM: GROUND / TRIGGER


Pražskému elektronickému projektu, který se od roku 2012 příležitostně objevuje na menších klubových akcích (mj. před Father Murphy, Tlaotlon, No Pavarotti) a publikuje živé záznamy z nich (např. split kazeta s francouzským performerem Kalus Legal) vychází první studiová nahrávka Ground / Trigger. V duchu esoteriky horoskopu, která říká, že kouzlo Vah není totéž co hypnotické působení Štíra, třískladbová kolekce už svým názvem uzemňuje romantickou dualitu esteticky blízkých projektů (viz Star / Red od Sister Body). Jeho hypnotický minimalismus se rozprostírá po mrazivě rozsáhlé ploše, kterou přitom protíná dynamika analogových nástrojů v bohatém příčném spektru: od basových hloubek po náznaky fatálních melodií. Se základní rytmickou matricí pracuje White Wigwam téměř neznatelně, nechává ji stále znovu se obalovat chuchvalci nebo cáry tónů a jakýchsi stínových vzdechů. "Svou minimalistickou rytmickou elektronikou dokáže vystavět působivé zvukové prostředí, evokující temnou nehybnou diskotéku ukrytou za tajnými dveřmi ve venkovském hotelu, jehož stěny jsou obložené světlým dřevem a parožím..." Nahrávka vznikala v útrobách pražského klubu Cross, o mastering se postaral Rouilleux ze stejnojmenného tria, kde White Wigwam obsluhuje baskytaru a syntezátor. Za vydáním kazety stojí Red for Colour Blind a KLaNGundKRaCH a k dostání bude poprvé v Psych Stanu při příležitosti setu na letošním festivalu Fluff.

LIVE: 25/7 Psych Tent at Fluff Fest



SELECTONE: DEAD GROOVES (2014)



Více než po roce od vydání EP dua Foma se s novými nahrávkami hlásí domácí elektronický label Ressonus, který o sobě dává vědět sporadicky, zato však pokaždé s pečlivě připraveným artefaktem v podobě limitované CD edice a downloadu. Zároveň s přímočarou technoindustriální deskou AM amerického projektu The Agromaniac, který se nechal inspirovat post-apokalyptickou novelou Harlana Ellisona "I Have No Mouth and I Must Scream" z roku 1967, nyní vychází i novinka Selectone, tedy jména, pod nímž hybatel labelu David Rambousek debutoval už v roce 2004 na značce Mufonic. Deska Rhizomatic Sounds vyšla tehdy jako split s Neutrinem a společně s následujícím česko-slovenským výběrem Out Of Place Artefacts vol. I byla i jakýmsi vymezením vůči taneční scéně ve jménu zašpiněného a roztříštěného experimentování. "Práce s atmosférou a emocemi mě zajímá víc než stylový zvuk. Snažím se do hudby vdechovat život a vnitřní rozměr. (...) Mám rád zvukové nečistoty, lo-fi a smetištní elektroniku, konfrontované s jemnými náladovými plochami, ať už tvořenými syntezátory nebo akustickými nástroji. Sampluju kdeco od čistě přírodních a všedních zvuků, syrového hluku, starých vinylů, až po kostelní varhany, chorály nebo náhodné hlasy náhodných lidí." (ze staršího rozhovoru s Nikou77 pro Techno.cz).



Selectonovo album Unearthed z roku 2007 se ještě rozvíjelo v duchu decentralizovaného kořenového systému, ve stylu glitch, click’n’cuts a rozmáchnuté recyklace. Pro novinku Dead Grooves je klíčový naopak kruhový pohyb: doslova je tvarovalo otáčení silně opotřebovaných šelakových desek a magnetofonových pásků a také opakované návraty k vlastním, několik let odloženým nahrávkám zaznamenaným v izolaci. "Zásadní asi bylo, že jsem to nahrával v době, kdy jsem žil v Žacléři, což je hrozně strašidelný městečko na polský hranici, a trávil jsem tam většinu času sám, což asi vedlo k zvláštním psychickým stavům..." Přístupem „nechal jsem to, ať z toho mrtvého zvuku samo vyleze něco živého“ se Selectone částečně blíží turntablistům jako Birds Build Nests Underground. Do popředí zde ale vystupuje soustředěné dopracování materiálu a ještě jedna hranice, totiž jemné blíženectví „uzavřených“ smyček a mýtů (Automaton, Solaris) s necyklickými prvky, jako je hostující vokál Miriam Ingram v Dead Swan nebo dubová rytmizace prostoru v Positive Einstellung. Fascinace vedlejšími efekty a mikrozvukovou texturou, která projekt provází od jeho začátků, jako by zahalovala celou desku do konstantní clony deště nebo do praskotu ohně - podle toho, která substance je bližší vašemu vědomí - a vytyčovala tak trochu jinou vzdálenost od ohniska tohoto zvukového anémic cinema.

Deska Dead Grooves vychází na Ressonus Records jako volný download a 50kusová CD edice. O hypnotické plážové video ke skladbě Solaris se postaral Alexandr Martsynyuk.