PSYCHEDELIC VIBES with NO PAVAROTTI (live)



Freakshow už má nějaký ten pátek svůj party-time. Poslední pondělí v měsící, v K4 v srdci centra středu světa. Pondělí 29.dubna pojmou - po černočernym postpunku nebo matematicky konstruovanym idm a ambientu -  jako meditativní sondu do hlubin psychedelickýho tribalu. Ondřej Hlaváč a Dan Machill, o jejichž databanky tu jde, říkají: "Pojem "psychedelická hudba" si každej představuje a konkretizuje po svym, našim cílem bude demonstrovat, co si pod tímhle termínem představujeme my. Droneový variace, dub, šamanistická repetitivnost - noiseová i lízlá popem. Variace na baltimorskou i domácí scénu, katalogy Not Not Fun, Woodsist, blog Hypnagogic Travel. Prvky distant rave music, vzpomínky na éru LSD kapel jako The United States Of America, Emerald Web a podobně..." Speciálním hostem bude nejen Tassik - nadšence z řad ideovejch souputníků, kterej za "djskym pultem" na chvíli zastoupí Daniela (TT) - ale hlavně první živý host monDJam session, pražská experimentální deathsurfová dvojice NO PAVAROTTI, aktuálně propagující nejen vinyl Season of the Weak, ale taky kazetu Sea Cow Blues. 


 

SIGHTINGS: TERRIBLY WELL



Terribly Well... Terribly Well... Terribly Well... Terribly Well... Jakoby téměř nebylo co dodat, jen to opakovat. Osobně Sightings matou tělem, o tom není pochyb, kdykoli ale vyjde nová deska, nezbývá než držet krok a pokládat si dokola ony směšné otázky. Je tohle roztřesenější a šílenější než předchozí desky? Je to návrat ještě hlouběji (po povrchu) k no wave východiskům? Je tam slyšet ještě víc melodií vycházejících z kytary, kterou jako by zrovna někdo slepoval z různě silných plechů? Zní bicí víc jako kytara, nebo jako škvařící se elektrické obvody? A zní kytara jako přiškrcený hlas, nebo baskytara jako bicí potažené gumou? Proč celá deska končí technem Bucket Brigade, snad aby vykloubené taneční mixtapy mohly ještě jednou, naposled překvapit? Superstars noiserockové mafie…? Na pražskou zastávku v rámci turné v roce 2011 už dorazili s beznadějně vyprodaným distrem (a to měli čerstvě na kontě City of Straw a Future Accidents), takže otázka zní, jak to asi dopadne tentokrát… nové album vyšlo 1. dubna  u Dais Records, poměrně mladého labelu, který ale v posledních několika letech vybírá samé perly z oblasti někdejší i současné avant-gardy (Psychic TV, Ghedália Tazartés, Cold Cave, Prurient, Frank Alpine). Navíc už z poslechu singlu The Loafer bylo jasné, že newyorské trio pokračuje tam, kde nikdy neskončilo a kde stále platí geniální charakteristika: „Jsou nekompromisní, ale ne tak jednoduše, jak si myslíme; jsou rychlí, ale nechávají nás dlouho čekat; jsou minimalističtí, ale všechno neúnosně zmnožují. Jde jim nepochybně o hudbu, ale nikdy ji kvůli tomu nezvedají z prachu, který kolem sebe šíří, zatímco se rozpadá.“ Jediná odpověď na jejich novu desku je být zase fanatikem. Minimálně na den. Tentokrát to bude ve čtvrtek 25. 4. v pražském Café V Lese, se supportem v podobě Depakine Chrono. Terribly Well.




GNOD GOES TRANCE



"Proměnlivému britskému ansámblu Gnod lze podlehnout v podstatě okamžitě. Psychedelie, krautrock, drone, industrial i noise se zde snoubí v něco, co vyvolává okamžité nutkání zapojit se. Je v tom trocha okouzleného hipísáctví i nekompromisní ráže taneční scény. Když se jednou zapojíte, nechcete přestat. A pokud to u Gnod platí o deskách, pak o koncertech dvojnásob. Spojení neurčitých kytarových vln, šamanských bicích, hlasových modulací i syntezátorů dělají z jejich koncertů dobře pilotovanou drogovou jízdu. I když odhadovat, co přinese tento konkrétní koncert, je těžké – Gnod se neradi opakují a rádi překvapují," píší o manchesterském protéovském organismu v magazínu Aardwark. A my dodáváme, že příjemně překvapili už pár týdnů před nadcházejícícm pražským koncertem. Materiál vydaný v únoru na LP Gnod Presents... Druss & Dwellings (Trensmat), který nabídl čistě elektronickou podobu dosavadního tranzu, měl takový ohlas, že pro podobné vedlejší či příčné projekty svých členů Gnod založili vlastní kazetový label s povědomým názvem Tesla Tapes. Oba jmenované, dosud tajemné projekty se tak staly jedněmi z prvních jmen několikakusových, hrubě připravovaných edic, kterým dominuje acidový lo-fi techno zvuk s podprahovým vlněním jiných sfér (new age / trip / leftfield). Všechny spojnice zatím pokaždé vedou ke Gnod, takže lze očekávat, že to, co se zdá být v tuhle chvíli na periferii (a klidně by tam i mohlo zůstat), výrazně ovlivní i podobu jejich probíhajícího turné.

LIVE
20/4 GNOD (UK), Lightning Glove / Prague, K4
21/4 GNOD (UK), Tomáš Palucha / Brno, Boro


 



AVA uvádí: Jealousy Mountain Duo (DE)



AVA uvádí další eklektický večer dobrodružné hudby: v úterý 16. dubna se na brněnském Sklenicku představí JEALOUSY MOUNTAIN DUO z Německa se svým táborákem načichlým „free indie“.
V improvizovaném dialogu kytary a bicích je cítit permanentní napětí. Schizofrenie je tady ideálním stavem. Nedořečené riffy, pomlky, letmá střetnutí a prchavé melodie se v jejich hudbě udržují jakoby mimoděk, ale citlivě, aby nedošlo k jejich roztrhání. V bluesové dekonstrukci JEALOUSY MOUNTAIN DUO přitom všechny jemně propojené útržky nečekaně nabírají na intenzitě a propukají v náhlé gradace a proměny nálad. Silné hráčské propojení a “neukecanost” používaných motivů v této podobě brněnské publikum vidělo třeba u Ahleuchatistas. Z dalších rozviklaných “free indie” kapel může JEALOUSY MOUNTAIN DUO evokovat taky dnes už neexistující Cheval de Frise, RumahSakit nebo Storm And Stress. 
Během večera dále vystoupí lokální akustik minimal duo SAJTBAN a abstraktně elektronický ALEFF. Zbytek večera bude tradičně patřit pestrému ravu periferie. 

Sklenick (Kounicova 23, Brno), 16. 4. 2013 ve 20:00


Vstup: 80czk

 

 

RENE HELL BLÍZKO


Wet Hair, Pete Swanson a Oneothrix Point Never... jména, které pěkně vymezují souřadnice, v nichž se pohybuje losangeleský rodák Jeff Witscher s jedním ze svých alter eg - jako Rene Hell. Se všemi třemi také vydal splity, v obecné paměti zůstává hlavně posledně jmenovaný loni na značce NNA Tapes. Oproti materiálu Secret Abuse či Marble Sky se přitom Rene Hell pustil asi nejdál v čištění zvuku až do stavu srozumitelného pro širší publikum atmosferických analogových tripů, dokonce s určitou ambicí na vznešenost a vyšší formy. I když hodně frenetické období má v tuhle chvíli za sebou - v roce 2010 vydal asi deset různých kazet na vlastním labelu Agents of Chaos, na Night People či Ekhein (skvělé 18.54 Torture Hour nebo Club Speed) a zákonitě nejreflektovanější desku Porcelain Opera na značce Type; koneckonců bonusové cd k ní obsahuje verze všech důležitých skladeb roztroušených po okolních kazetách - teprve po dalším podobně rozmáchlém projektu (The Terminal Symphony) se dostává nadohled zdejší scény. Koncert v Bratislavě navíc vypadá díky line-upu (+ Container + Laser Poodle) jako jedna z akcí roku. AVA a EXITAB dokonce "večer experimentální elektroniky pro nekonečnou mysl" roztáhli do dvou dní, a sobotu vyhradili pro dva klíčové projekty kazetového labelu Sangoplasmo: Piotr Kurek a Lutto Lento. Poslední nahrávky Rene Hella, zvláště jeho loňská posedlost oduševňováním čtverce, naznačují, že by to mohl být právě on, kdo propojí fragmenty absyth ravu se surrealistickými drone kolážemí a prostorem abstraktních soundtracků.

MINDwARP festival, Bratislava, A4 - Nultý priestor
27. 4.

PIOTR KUREK (Live / Sangoplasmo / Digitalis / PL ) // LUTTO LENTO (Live &
dj set / Sangoplasmo / PL) // EASTERNDAZE djs // AVA & EXITAB djs
28. 4.
RENE HELL (Live / Type / US) // CONTAINER (Live / Digitalis / I Just Live
Here / US) // LASER POODLE (Live / NL) // AVA & EXITAB djs // JACQUES
KUSTOD dj set
 

ETERNAL ZIO NA A2+



Po dvou letech se v Praze opět zastaví neobyčejná italská skupina Eternal Zio, v sobotu 13. dubna v galerii Berlínskej model. Poloakustický kvartet Eternal Zio z Milána ve své tvorbě spojuje vlivy tradiční folkové hudby, psychedelie, jazzu a punku. Pomocí niněry, houslí, kláves, kytar, perkusí, foukací harmoniky a hlasů vytváří těkavý a přitom uhrančivý hudební materiál, který se spíše než komponované hudbě podobá spontánnímu rituálu. Skupina se ráda vystavuje otiskům vnějšího prostředí, a koncertní představení tedy bývají plné překvapení. Očekávat lze tišší, ale přesto intenzivní a k pohybu vybízející zážitek. Před Eternal Zio vystoupí Tomáš Procházka aka Federsel s krátkým „café-noisovým“ setem. Vstup: 50,-.


CORE OF THE COALMAN: STAIN



Let's post something in English about Prague settled Core of the Coalman. The tape (C59) he relased at the end of last year on Total Vermin is called Stain, and when you hold the special cover individually marbeled by Susan Fitzpatrick, you understand well, although there was no concept discussed in advance. The music itself is rough, straight, extremely pulsating (no extra bass level needed), and without no doubt minimalist in the sense of feeling that tradition. The tradition is saturated while Jorge's studio work's breathing fresh air from above the trees as well from under the earth. "Jorge Boehringer,  American in Europe, has carved this monolith of a cassette, this conundrum, from materials unknown.  A loop, possibly wrought from his viola, morphs imperceptibly.  A mere nodding of one's head induces psycho-acoustic paranoia, the resultant catatonic sway exacerbates the feeling... play loud enough for an end to balance and hand-eye coordination.  The black spots increase in size and we capsize, " says Total Vermin note. And Rob Midwich (from Radio Free Midwich) reviews: "Jorge keeps it simple: a full hour (in two halves) of slowly evolving variations on a fuzzed-up viola loop.  What at first seems like a Tony Conrad-ish endurance test took a few minutes to pop my bubble of mental resistance (soap-film thin at the best of times) then mind freed, my arse did follow.  I was soon dancing naked on the driveway of Midwich Mansions. This tape is hard, lovely." There is also a new cd-r of Core of the Coalman's string quartets coming out on Chocolate Monk these days. Listen en extract from "The Suspicious String Quartet Plays Tape Guts At The Core Of The Coalman" below and don't miss at least one of two...

 

GONZÁLEZ + STEENKISTE & URPF LANZE



René Hell zdá se letos opět zdejší váhavou scénu mine (tentokrát ale jen těsně: 28. dubna se objeví po boku Laser Poodle a Container v Bratislavě!!), za to už ve čtvrtek 4. 4. se v můžeme těšit minimálně na jeho blížence (nejen ze splitka na lebelu Kraak) Bear Bones, Lay Low, a díky Letmo a K&K navíc opět ve speciální kombinaci. Ernesto González, který za projektem stojí, a Glen Steenkiste (Hellvete) spolu jamují už nějakou dobu jako členové projektu Silvester Anfang/Sylvester Anfang II, čimž si vytvořili určité psychické spojení, jaké vzniká nekonečným opakováním stejné činnosti se stejnými lidmi. Oba prozkoumávají ve svých sólových projektech radosti hudby postavené na dronech, vlivy čerpají z folku a etnické hudby, free jazzu i spirituálů, z psychedelie a minimalismu až po současné undergroundové kapely jako Pelt/Spiral Joy Band, raní Hototogisu nebo Vibracathedral Orchestra. González & Steenkiste vypluli na zvukové výpravy s myriádou elektrických i akustických nástrojů, z nichž jsou ovšem housle a harmonium hlavními plavidly (zatím vydali loni dva pásky na amerických Eiderdown Records a rakouských Feathered Coyote Records). Na koncertě v pražském baru Pečená brambora (pozor, hraje se do obligátních desíti) se kromě nich objeví ještě výtvarník Wouter Vanhaelemeesch (aka Urpf Lanze), který provozuje v Ghentu sídlící label audioMER a který oprášil svou španělku, začal na ní hrát na klíně (lap guitar), podivně ji ladit a znásilňovat ji zvláštně hudebním způsobem, zatímco vrčí a kňučí jako nalitý neandrtálec. Představte si naprostou syrovost Billa Orcutta, vyšinutou krásu Kana Mikamiho a hravost Godz (těch z NY) v jednom těle. Událost!