WHITE WIGWAM: LIVE IN LOOPHOLE



Pražský sólový projekt White Wigwam má za sebou pár lokálních vystoupení mezinárodního přesahu, včetně "headphone festivalu" Placard v dubnu loňského roku (ještě před převlečením jako Black Wigwam), a nedávnou účast na kompilačním mixtapu blogu Freakshow s post-tranceovým minimalistickým trackem Hurt Me Plenty (k poslechu taky na jeho bandcampu). Na skvělém živém záznamu z berlínského Loophole, kam se dostal společně s No Pavarotti v rámci jejich stále probíhajícího turné k desce Season of the Weak, je v zasněně odtažitých melodiích a fatálním tempu opět slyšet neutuchající respekt ke Coil a Badalamentimu, další rozměr navíc přidává tremolovaná kytara, která jako by sem zdánlivě vstupovala spíš ze světa projektu Rouilleux, na jehož rozšířené sestavě se White Wigwam podílí. Celek zní natolik uhrančivě, že je pravděpodobně jen otázka času, kdy se objeví spolu s dalším materiálem na samostatný nahrávce.    


THE SPACEAPE: XORCISM


V době, kdy sebealternativnější žebříčky roku 2012 cítily nutkavou potřebu se také přihlásit k homosexualitě Franka Oceana a tedy k jeho desce Channel Orange, se v tichosti formátu EP přihlásil Spaceape ke své nemoci. Jedna z nejvýraznějších postav postdubové hudby, spolupracovník Kode9 na deskách, které zvuk afrofuturismu purifikovaly pro podmínky postapokalyptického vakua (Memories of the Future, 2006 ; Black Sun, 2011), najednou ukročila do prostoru, na jehož existenci se už jen vzpomínalo. Přitom bezpochyby všichni by chtěli být těmi vyvolenými, kterým bude dáno ho znovuobjevit. To je paradox nemoci na pokraji smrti a paradox černých kořenů hudby, které z ideologického hlediska musí být ztracené v dostatečné vzdálenosti. Proto teď najednou zní syrové smyčky z hudby haitských voodoo rituálů jako nějaký vrchol tanečního kontinua a Spaceapův hlas jako hlas pamětníka, který se ve skutečnosti chce zbavit určitého dědictví a tíhy, která na něj byla naložena. Proto oněch 7 zaklínání na 12 minutách nepomůže nikomu dalšímu, i když údělem vymítačské formule je opakování stejného. Přese všechnu euforii, kterou zprostředkovává, zkušenost, šílenství i radost zůstávají uzavřeny v klenotu dokonalého „nálezu“. Skutečně to není deska pro žádného ze současných vydavatelů (je volně dostupná ze Spaceapova blogu), ani hledačů progresivního vývoje žánru, ani pro věrné fanoušky, ani pro nové duše.

FREE DOWNLOAD



Psáno pro A2

NO PAVAROTTI: SEASON OF THE WEAK

No Pavarotti, české experimentální duo, jehož stylová ambivalence v nekonečném pokusu o podzemní šoubyznys míří vždy pod úroveň celé řady žánrů, konečně přichází s deskou Season of the Weak. Pár let uplynulých od vydání předchozích alb No Pavarotti (2009) Too Late To Care (2010) skutečně vypadá jako delší doba. Pro poslední nahrávku, jejímž sentimentálním nosičem je tentokrát dvanáctipalcový vinyl, ale platí, že nejde ani tak o novou tvorbu po odmlce, ale o nové znění samotné odmlky. Za jménem plným předstírání a snad i dobře investovaného smutku, anebo možná vtipu z dlouhé chvíle, se skrývají dva hudebníci (přesněji: dva projekty) k!amm a Rouilleux. Jejich z velké části improvizovaná hudba, skládající se z kytarových a klávesových ploch, elektronického šumu a hlasu obou protagonistů, se dá popsat jako mix drone-ambientu, noise, post-psychedelie a popu, jejichž společný, různě deformovaný prostor tvoří především ozvěna. Zdánlivé protipóly jako agrese a ambient nebo pop a experiment se stávají rohy jediné vhodně ozvučené místnosti. Zvuk této hudby se nikdy zcela nezříká lenosti, ale přirozeně se rozléhá. Počáteční, přes všechnu zastřenost otevřeně intimní impuls přetrvává: zdvojení samoty. Album vydaly v nákladu 250 kusů labely KLaNGundKRaCH a Letmo Productions. Tento týden No Pavarotti startují v Německu průběžné turné k desce (data níže).




SEASON OF THE WEAK TOUR

14/02/2013 @ K' - Zentrum Aktuelle Kunst, Bremen (DE), w/ White Wigwam, Java Delle (DE), Klaus Legal (FR), Sony Tony (DE)

15/02/2013 @ Alhambra Oldenburg (DE), Bad Wires Festival #2, w/ White Wigwam, Java Delle (DE), Klaus Legal (FR), Sony Tony (DE)

16/02/2013 @ Korn, Hannover (DE), w/ White Wigwam, Java Delle (DE), Klaus Legal (FR), Sony Tony (DE)

17/02/2013 @ Noisecafé, Hamburg (DE), w/ White Wigwam, Java Delle (DE), Klaus Legal (FR), Sony Tony (DE)

19/02/2013 @ Loophole, Berlin (DE), w/ White Wigwam, Java Delle (DE), Klaus Legal (FR), Sony Tony (DE)

17/03/2013 @ K4, Praha, w/ Lee Noble (US)

29/03/2013 @ mo.ë, Wien (AT), w/ Abraxas Apparatus (DE), Java Delle & Legion of Swine (DE/UK)

30/03/2013 @ Fuga, Bratislava (SK), w/ Abraxas Apparatus (DE), Java Delle & Legion of Swine (DE/UK)

31/03/2013 @ Brno, Sklenick, w/ Abraxas Apparatus (DE), Java Delle & Legion of Swine (DE/UK)

LEE GAMBLE IN THE BOILER ROOM

Byl to experimentální dance večírek par excellence. 18.prosince loňského roku se v live session, v jednom z klubů čím dál proslulejšího mediálního projektu The Boiler Room, setkala hvězda sofistikovaného glitch/minimal techna Mark Fell - desku Sentielle Objectif Actualité doporučujeme! - , a tři  DIY projekty koketující s odkazem taneční subkultury: britští Heatsick, Helm a Lee Gamble. Právě třetí jmenovaný naživo předvedl, proč je považován za jednoho z nejtalentovanějších hudebních umělců dneška. Jeho set se skládal převážně z tracků ze studiových nahrávek Diversions 1994 - 1996 a Dutch Tvashar Plumes. Gamble svou minulost jungle DJe špatně skrývá, ale přesto je u něj láska k britské nezávislé taneční scéně prosývána skrze estetiku glitche, noiseové DIY scény a neodbytného životního pocitu dneška, v němž se všechny jistoty (včetně někdejšího tanečního vzdoru vůči establishmentu) otřásají v základech a mohou fungovat už jen coby ruiny, odlesky, k jejichž efemérním esencím se nyní můžeme pouze nesměle blížit. Rytmu současné doby už příliš neodpovídá 4 to 4 beat, ani hypnóza rovného beatu klasického techna. Tep Gambleovy hudby neustále selhává a nové energetické impulsy mu dodává pouze syntetizátorový kardiostimulátor, jehož výboje taví analogové modulace v nadějeplné mimikry digitalizovaného života. Jeho set v The Boiler Room je tak návodem, jak se nepřizpůsobit a nezemřít přitom. Hudba jako fluidum, tekutost jako životní pohyb.

Lee Gamble LIVE in the Boiler Room by BOILER ROOM