Jeho spontánní improvizace občas skrz smyčky a patinu šumu končí v rozvazbených vlnách nebo střídmých ozvěnách prázdnoty


Rčení „být papežštější než papež“ nemá obvykle pozitivní konotace. V případě belgičana Brama Devense (aka Ignatze) jde však v jeho vztahu k blues o jednoznačnou výjimku, marně byste dneska hledali poctivějšího hudebníka, který blues dokonale ztělesňuje v jeho dřevní, zašlé podobě. Sem tam se v souvislosti s ním skloňuje Jandek, ale Ignatz je úplně jinde, avšak klidně taky ve škatulce outsider folku. Jeho spontánní improvizace občas skrz smyčky a patinu šumu končí v rozvazbených vlnách nebo střídmých ozvěnách prázdnoty, čímž může připomenout kytaristu Lorena Connorse, i s jeho extrémní naléhavostí, kterou ale uslyšíte jen tehdy, když budete skutečně naslouchat. Ignatzovy řadovky, to jsou ale většinou prosté skladby z dob dnes známých spíš už jen z vybledlých fotografií, nejinak je tomu u páté Can I Go Home Now?, která právě vyšla 3.6. u finských Fonal Records. Ti se tak zařadí po boku labelů jako K-RAA-K, Conspiracy, Celebrate Psi Phenomenon, Not Not Fun, Staalplaat (Mort Aux Vaches) a mnoha dalších, kde Ignatzovy nahrávky vyšly. Je to už pět let, kdy u nás Ignatz zahrál s LSD March (pokud nepočítáme jeho návštěvu v rámci kolektivu Sylvester Anfang), dneska se opět objeví sólové v pražském klubu K4 po boku Innercity, Rouilleux (nakonec v plné sestavě) a Strangers in the City.





Žádné komentáře:

Okomentovat