DITCH #0


Po delší odmlce o sobě dává vědět kolektiv internetového magazínu Ditchmag. Pod názvem Ditch vyšlo 25. prosince nulté číslo čtvrtletníku o hudbě pošilhávajícího po tištěné verzi, zatím ve volně stažitelném pdf. Čtyřiadvacetistránkový průřez aktuální elektronickou hudbou otevírá fotka z podzimního dj setu Huerco S a Hudební události roku podle Ondřeje Bělíčka: "Ať se to někomu líbí, nebo ne, rok 2013 patřil trapu." Na nedávném pražském koncertě Basic House zpovídal Martin Vait Stephena Bishopa ohledně jeho labelu Opal Tapes, následuje malá sonda do stále "exotické" polské experimentální scény a Poznámky k posledním mixtapům smutných rapperů Bonese & Xaviera Wulfa. Druhý rozhovor čísla je s pražskými City Surfer, kteří se od vize "alternativy k mainstreamu" dostali k několika fatálním poznatkům o zdejší scéně: jádro věci je v promotérské činnosti, "Nevytváříš něčeho duplikát, ale „jen“ přinášíš tu věc. Což je čistší podoba toho, jak do kontextu přinést, co tě baví a co by mohlo bavit někoho jinýho.", "Pořád ale jediný, co je na píču, jsou ty kluby. (...) To je třeba úplně zásadní pro vznik nějaké té 'scény'." Vedle Opal Tapes je dalším klíčovým tématem rekontextualizace „sountracku“ globalizovaného kapitalismu v podobě post-žánru jménem vaporwave ( o jeho nástupu psal třeba Adam Harper, v Ditchi je to Jonáš Kucharský), a po recenzi Lourists další bilance - čistě vizuální žebříček deseti alb uplnyulého roku, ideální stimulace k poslechu. DITCH #1 vyjde 23. března 2014.


MENU SAMPLER 3



Třetí pokračování komplilace MENU sampler si teď můžete stáhnout volně z bandcampu. Představuje výběr těch nejzajímavějších interpretů, kteří se představili v uplynulých letech v rámci unikátní zvukové-experimentální klubovky MENU: Schwarzprior, Sky to Speak, No Pavarotti, Robert Piernikowski a další umělci hned ze čtyř zemí – Česka, Polska, Slovenska a Německa. Kompilaci sestavil Zdeněk Konečný a o finální zvukovou podobu se opět postaral David Rambousek z Ressonus records. Zároveň kompilace vyšla v limitované edici 100 originálních kusů CD s plakátem, který graficky vytvořil David Rambousek z fotografií Šimona Levitnera zachycujících vystoupení zde zastoupených umělců na sérii MENU.

VIDEO: SOMNOROASE PăSăRELE - 18_01

Somnoroase Păsărele - 18_01 from Baba Vanga on Vimeo.
Baba Vanga, 2013

http://babavanga.bandcamp.com/album/somnoroase-p-s-rele-abecd
http://babavan.ga/

Video by: 12z
http://12z.hu/


NO STYLE, NO ENDS, NO HOME


16/12 20:00, Prague, FINAL 

1) Způsob jeho vystupování na jevišti je k hudbě ve stejném poměru jako filantropie k mizantropii. Zvíře, které vás povznese k výšinám a pak na vás hledí jako černé slunce a drtí veškeré vaše pokusy o myšlení a dobré konání. Čas bujné i apollónské zábavy možná dočasně pominul. Nezbývá tedy než uprostřed svých úmyslů a nástrojů osvětlit klaunskou změť. A snad právě tímto přibližováním se směšnosti se performance Sonyho Tonyho snaží uchovat hypotetické, radikální, smíšené a měňavé vědomí a požitek z jeho uvolnění.



2) Před svým odjezdem z Paříže byli Jean-Philippe Saulou and Romano Krzych stálou součástí místní experimentální / noisové / avantgardní scény. V roce 2006 založili duo U.N.D.O., jehož heslem bylo: „No style, no ends, no home.“ Touto rázně chaotickou metodou natočili kilometry dosud nevydaných výstředních improvizačních skladeb, v nichž používali počítače, mikrofony, K7 rekordéry, pásky, hudební nástroje (saxofony, kytary), akustické zvuky, náhodné hluky, hlasy, všechno možné… Vystupovali společně s Evil Moisture, TG Gondardem, El-G, Blue Sabbath Black Fiji, Sister Iodine, Jean-François Pauvrosem, Rinusem van Alebeekem, Opera Mort, Joachimem Montessuisem, Seirijim Murayamou, Cheveu atd. Z potřeby uniknout z pasti stát se seriózními labužnickými hudebníky začali v roce 2008 nový projekt s bicími, který přinesl špinavou, vykloubenou, falešně rockovou a vpravdě romantickou hudbu pod jménem Bülanz Orgabar (několikrát hráli v České republice; jejich první a poslední album vyšlo na labelu KlangUndKrach v Praze). Po třech letech odloučení opět výjimečně zažehnou další oheň soustředěného chaosu kytar, přístrojů, elektroniky a hlasů.

KONTRA2PUNKT 2013: RUMPELN


Za příznačným jménem Rumpeln se skrývá a „rachotí“ mnichovský noiser a videoartista Anton Kaun, který vystupuje ještě pod názvy Sony Tony či King Teledubby. Jeho atakující performance fungují na součinosti elektronických ruchů, těla a videa, přičemž všechny tyto složky jsou vystaveny stejné excesivní strategii. Kauna od většiny hlukových umělců odlišuje především fakt, že v jeho podání se z excesu nestává žádný přijatelný – tj. funkční – jazyk: jeho vystoupení vždy balancují mezi brutalitou a trapností, a to tak neodbytným způsobem, že je téměř nemožné k performanci zaujmout jednoznačný vztah. Zarputilost, s níž Kaun sbližuje nesmiřitelné polohy tím, že je dovádí ad absurdum, bývá zdrojem pro noise music netypického humoru, který do vystoupení překypujícího agresivitou vnáší katarzní prvek. Noise je možná mrtvý, Rumpeln žije.

Festival KontrA2punkt, 15. 12. 2013, Praha, Hoodoo Music Club, 20:00

+ jako Sony Tony, 16. 12. 2013, Praha, Final Club, 20:00, w/ U.N.D.O. (FR)

KONTRA2PUNKT 2013: URBANFAILURE


Michal Lichý o svém uměleckém alter egu Urbanfailure píše: „Je člověk. Rád improvizuje a baví se, hraje lo-fi techno t(h)rash.“ Anebo: „Urbanfailure is a one man project. I try to play what i like but sometimes it might happen I do not. No melodies but sounds are what I like. Energy mostly dark, no happy shape, my own distorted view. I can not change myself, no sorry, but if you understand you know.“ Urbanfailure patří k bratislavské hudební, vydavatelské a organizační platformě Urbsounds, spojující estetiku industrialu a techna. Minimalistická zvuková koláž kombinující prvky taneční elektronické hudby s noiseovou materií tvoří jakýsi metaforický audio dokument o městské civilizaci v postžánrové době. V produkci Urbanfailure se dekonstrukce industriálního hluku spojuje s konstrukcí nových zvukových struktur. Prostor postindustriální civilizace se tak ukazuje jako sice zruinovaný, ale pocitově působivý kosmos – nebo jeho hudební utopie.

Festival KontrA2punkt, 15. 12. 2013, Praha, Hoodoo Music Club, 20:00

ROZHOVOR S JOKEM LANZEM



"Když hraju na gramofony, prostě se na ně soustředím jako na nástroje. Využívám různé kombinace desek i rozličné způsoby jejich manipulace s cílem vytvořit na místě jakousi bezprostřední kompozici, snad by se to dalo označit spojením industriální musique concrète. Gramofonová deska je pro mě velmi organickým prvkem. Nepřetržitě se proměňuje a žije svým vlastním životem. Proto hraní na gramofony vlastně vnímám podobně fyzicky jako své ostatní performance," říká v rozhovoru pro a2larm švýcarský hudebník Joke Lanz (nar. 1966, jinak též Sudden Infant), jeden z hostů pražského festivalu KontrA2punkt, který se uskuteční 15. prosince.

Celý rozhovor k přečtení na a2larmu .

KONTRA2PUNKT 2013: AT BONA FIDE (CZ)




Česká skupina na pomezí noise a shoegaze, napojená na ostravský promotérský kolektiv Chee Chaak Tips, patří mezi nejzajímavější kytarové projekty české indie scény. Pod zdánlivě klidnou hladinou, upomínající na zvuk skupin jako My Bloody Valentine, Slowdive nebo The Jesus and Mary Chain, a melancholickým ženským vokálem prosvítá neurotická textura typická pro zvukové experimenty.


 
KontrA2punkt festival, 15. 12. 2013 @ HooDoo Club (Korunní 106, Praha-Vinohrady
http://kontra2punkt.cz 

JACQUES KUSTOD: HIT THE LIGHTS (2013)



Dlouho připravovaný nástupce loňského EP Trois Visages slovenského producenta Jacquesa Kustoda je na světě. Hit The Lights - elektronickou lahůdku na pomezí "negativního housu", temného techna a zvukových experimentů z kořeny v noisu a kraut elektronice - připravil coby svůj první kazetový release bratislavský label Exitab, o mastering se postaral Jonáš Gruska (LOM). Michal Šuranský, který za projektem Jacques Kustod stojí, je v posledních letech zároveň spjat s brněnskou scénou, která i díky němu s Bratislavou aktivně spolupracuje, v roce 2012 byl také jedním z hlavních iniciátorů protestní česko-slovenské kompilace dAdA ACTa. I Hit The Lights vlastně v sobě spojuje obě stránky jeho tvorby - na jedné straně eskapismus do vnitřního zvukového vesmíru (z temné skutečnosti do temné hudby), na straně druhé neoddělitelnost od aktuálního zvuku nejbližší scény: nahrávka obsahuje dva původní tracky a čtveřici remixů, které je přepracovávají, aniž by se načrtnutému zvuku nějak zpronevěřily. Naopak tím, že album vznikalo už s myšlenkou na práci s omezeným materiálem, dá se mluvit téměř o konceptu a uzavřeném celku. Titulní tracky (I a II) komponované jako "space journey" nebo "night ride", postupně se odvíjející pás věčně tmavé scenérie, svojí na techno poměrně netypickou stopáž naplňují beze zbytku i přebytku nejrozmanitějšími záblesky světelných obrazů, vizí a sebeprojekcí. Tempo je volné, emoce jsou průzračné. Negativ negativu, vytěsněný hluk, touhu všechno zahalit lo-fi filtrem nebo se naopak nechat pohltit světlem a další skryté, ale ne nepřítomné intence jako by se pak odhalovaly v jednotlivých remixech (mj. Stix či S Olbricht), a vůbec by nepřekvapilo, kdyby se za nejpřímočařejším z nich pod jménem Still Life skrýval sám Kustod. Vesmír kazety jako dialog s vlastním ne(vědomím), techno jako akcelerátor.




KONTRA2PUNKT 2013: ILILL (FR)



Francouzské duo Ilill, jež před několilka lety, stejně jako mnoho jiných francouzských umělců, přesídlilo do Bruselu, je geniálním příkladem, jak lze dělat primitivní, a přitom sofistikovanou hudbu, v níž se jednoduchost pojí s experimentem i radikálností. Tento přístup spolu s jednoduchým rockovým nástrojovým obsazením by se dal odbýt slovem postpunk. Tomu by odpovídala repetitivní struktura skladeb i vokální expresivita Mariette Michaud upomínající na některé dívčí skupiny německé nové vlny (např. Malaria). Mnohem přesnější je však výraz „pop bruit“ – tito podivní Francouzi se kvůli experimentování nijak nevzdávají hry na šanson, ani obráceně. Svojí tvorbou, která má stejně blízko k dětské hře jako ke smetišti, v lecčems odkazují na francouzskou neviditelnou scénu debilos, kterou reprezentuje například vydavatelství Los Emes del Oso (viz článek Jana Bělíčka).


http://ilillilillilill.wordpress.com/
https://soundcloud.com/ilill

KontrA2punkt festival, 15. 12. 2013 @ HooDoo Club (Korunní 106, Praha-Vinohrady
http://kontra2punkt.cz 

BEAT DIARY



"Jeden beat denně po dobu celého jednoho roku: úkol, do kterého se Julian Sartorius (CH), bubeník a hledač zvuků, pustil 1. ledna 2011. Zaznamenané tracky vytvořil bez elektronických efektů, samplů nebo smyček. Každý jednotlivý úder byl skutečně zahrán a všechny zvuky jsou reálné, použil pouze overdub, protože má taky jen dvě ruce. Beat Diary je v současnosti v plném rozsahu k dispozici na 12 LP: 365 beatů doprovázených 365 fotografiemi, a vypráví příběh Julianova roku. Roku mezi kuchyněmi, Berlínem, horami, hotelovými pokoji a zákulisím nejrůznějších scén po celém světě. Terénní nahrávky jsou jemně tkané v jedinečném rytmu architektury, včetně klapnutí vypínače světel, šelestu vysavače, pískání plastového prasátka, chrastění klavírů, bzučení elektrického kartáčku na zuby, až po novoroční ohňostrojový třesk na samém konci. 12 nahraných LP desek dostanou k dispozici a po svém na místě postupně zpracují čtyři naprosto rozdílní hráči na gramofony: Dieb13 (A), Phaerentz (CZ), Strotter Inst. (CH) a Meienberg (CH). Večer završí sólový set Juliana Sartoria."

V rámci festivalu Alternativa 2013 28. 11. od 20.00 v hudebním klubu HooDoo (Korunní 106, Praha 10)

JOKE LANZ VYSTOUPÍ 15. 12. NA FESTIVALU KONTRA2PUNKT

Čeští básníci, kteří až doposud vypadali, že by ani mouše neublížili, si začali dávat facky. Změnilo se snad něco? Těžko. Možná ještě nějaká ta facka odněkud přilétne, ale hlavně se incident bude ještě dlouho probírat – ze všech možných hledisek a v nejrůznějších souvislostech. Strhne se (nebo už se strhla?) velká facebooková rvačka, ve které nebudou chybět hasiči a báby modlící se pod balkónem. Každý si určitě najde svoji roli. Hlavně aby kapela pořád hrála, když už se to tak pěkně rozjelo… Ale možná by se to dalo udělat i líp. Tady je krátký návod, jak si nafackovat, a přitom nezapomínat na poesii.



Kompletní informace k festivalu www.kontra2punkt.cz

RED MIX FOR EASTERNDAZE



"The podcast created by the makers of the Red For Colour Blind blog, which is dedicated to an "invisible scene", gathers various projects from the fringes of the Prague post-noise underground, mainly associated with the label and DIY collective KLaNGundKRaCH, which, coincidentally celebrates its 6th anniversary this November. Aside from Czech producers and ensembles, it also features foreigners active on the scene including Core of the Coalman or Romano Krzych. The podcast includes tracks from records released this year, previously unreleased material and some forgotten gems. A haunting psychotropic journey through vigorous Bohemian subterranea."

Tracklist:
Core of the Coalman - Noise Face
I R - Bogodi
Core of the Coalman - Cat's Eye
Pelikán - Drift
Abraxas Apparatus - Automatic Electric
White Wigwam - Threads
Lightning Glove - Somewhere Between
No Pavarotti - Sea Cow Blues
No Pavarotti - Season of the Weak (mis-take)
Mooncup Accident - Litany II
Sister Body - Red
Elsa Aids & k!amm - Untitled
Žužu - Untitled 

A2LARM MIX: BASIC HOUSE



O exkluzivní mix měsíce pro web A2larm se postaral experimentálně-elektronický projekt Basic House, za kterým stojí britský hudebník a šéf labelu Opal Tapes Stephen Bishop. „Je to hudba, vyvěrající ze zdrojů, které kdysi patřily houseu nebo technu,“ píše se na britském hudebním serveru Darkfloor. Techno a house jsou ovšem téměř zbaveny všech svých původních prvků, i když naléhavý pravidelný rytmus, který je oběma žánrům vlastní, je stále přítomný. Doprovází ho ambientní plochy, které jako by plynuly od elektronických experimentů minulosti směrem k novým tvarům budoucnosti. Zájem o hudbu Basic House odstartovaly kazety Cryptid Binaries a I’m Not A Heaven Man. Poslední nahrávka s názvem Caim In Bird Form, kterou původně vydal americký label Digitalis Recordings, patří k tomu nejpozoruhodnějšímu, co v letošním roce vyšlo. Nejčerstvějším materiálem projektu Basic House je album Oats, z nějž do svého mixu pro A2larm vybral Bishop track Est Oan. Velký zájem vzbuzuje i Bishopův label Opal Tapes – začátkem letošního roku byl oceněn jako label měsíce prestižním hudebním serverem Resident Advisor. Mix, který vám exkluzivně nabízíme na našem webu, je průřezem aktuálních releasů tohoto labelu nebo s ním spřízněných projektů. Basic House můžete slyšet i naživo, 14. listopadu totiž vystoupí v pražském klubu Final.

VIDEO: LIGHTNING GLOVE / GENEVA JACUZZI


Sobotní večer 12/10 patřil výjimečnému koncertu, jenž se uskutečnil v pražském klubu Pilot. Na další z řady akcí tzv. Forgotten Pizza se tentokrát představila skutečná legenda. Z Los Angeles totiž do Prahy zamířila Geneva Jacuzzi. O méně excentrické, ale zato více temné představení se postarali pražští Lightning Glove. Podívejte se na krátké videozáznamy z akce.


Geneva Jacuzzi - "Bad Moods" from serdzoid on Vimeo.

Geneva Jacuzzi - new song / "God Maker" (excerpt) from serdzoid on Vimeo.

Lightning Glove - live from serdzoid on Vimeo.

VIDEO: TG GONDARD; BEAR BONES, LAY LOW V NEONE

Ve středu 9/10 se v pražském pop-up klubu Neone pořádal kombinovaný večer ve spolupráci liberecké galerie 3x3, kulturního čtrnáctideníku A2 a našeho blogu Red For Colourblind. Vyvrcholením večera byl koncert Bear Bones, Lay Low a TG Gondarda. Prostor klubu byl "vytapetován" 3D vizualizacemi vystavujícího umělce y2kboy2025, které dodávaly vystoupením zvláštní dramatický náboj. Podívejte se na krátké videozáznamy z akce.



TG Gondard - live1 from serdzoid on Vimeo.

TG Gondard - live2 from serdzoid on Vimeo.

Bear Bones, Lay Low - live from serdzoid on Vimeo.

CLASSIC ROBEDOOR


AM180 a Baba Vanga zvou na lahůdku pro vyznavače elektronického psych-noise. V úterý 15.října zavítá vůbec poprvé do Čech, přesněji do pražského klubu Final, kapela ROBEDOOR z Los Angeles. Kromě nich zahraje stockholmský one-man projekt Sand Circles, přičemž obě jména spojuje značka stylotvorného a vlivného labelu Not Not Fun. Právě Britt Brown z Robedoor tenhle label provozuje společně se svojí manželkou Amandou, a povedlo se jim za poslední léta vydat mnoho klíčových jmen elektronické diy scény, přičemž pro některá z nich byl právě release u NNF startem jejich širšího uznání (Maria Minerva, Peaking Lights, Sun Araw, Amandiny L.A. Vampires). Amanda s Brittem taky společně hráli v tribal-psychedelických Pocahaunted. Od roku 2005, kdy vyšla Robedoor první nahrávka, mají na kontě řadu desek, singlů a kazet, a jako experimentální kapela par excellence s každou z nich nabídli trochu jiný zvuk. Teď přijíždějí s novinkou Primal Sphere (u francouzského labelu Hand In The Dark), kde kapela, sesekaná na duo bez bubeníka, staví svůj výraz na prolínání a dynamice kytarových vazeb, elektroniky a zechovaného Brittova zpěvu. Na desce představuje 4 masivní temné drone zvukové útvary (sami nemluví o “songs“ ale o “sounds“). V souvislosti s Robedoor se píše o dost široké škále spřízněnosti od Can, Sunn O))), Black Sabbath, Foot Village až po Spacemen 3, ale zaručeně nejlepší představu o tom, jak Robedoor znějí aktuálně, získáte poslechem jejich nové desky.

BERGLJOT


Podzim AVA pokračuje, stejně jako společná série koncertů s Hodina mezi psem a vlkem, uvádějící skandinávskou převážně improvizovanou hudbu. 15.10. se v Brně v nových prostorech Ottoman Trumpet představí BERGLJOT, česko-norské trio Vojtěcha Procházky známého z Vertigo. Skupina vznikla v roce 2008 v Oslu a prošla rychlým vývojem z "běžného" jazzového pianového tria do velmi experimentální formace, která kombinuje syntezátor, elektroniku, preparované nástroje, rozličné nalezené zvuky a neortodoxní hrací techniky do dlouhých, minimalistických improvizačních pásem v duchu The Necks, sunn o))), Concern či Barn Owl. Kapela se speciálně zaměřuje na plasticitu a hutnost zvuku, na frekvenční interference a pomalý tektonický vývoj. Kapela hraje energicky, často relativně hlasitě s až rockovým nasazením, ale v jejich hudbě jsou vždy jasně zřetelné jednoduché a silné hudební motivy. První, jazzové album "Amoeba's Dance" (Animal Music 2010) bylo velmi vřele přijato kritikou i obecenstvem. V současné době má kapela připraveno k lisování LP pro norský label SOFA, které pokřtí na podzim 2013. Členové kapely Vojtěch Procházka (piano, varhany, syntezátory, elektronika), Adrian Myhr (baskytara) a Tore Sandbakken (bicí, perkuse) jsou zkušení improvizátoři, kteří spolupracovali mimo jiné s Ivarem Grydelandem, Ingarem Zachem, Michelem Donedou, Xavier Querelem, Xavier Charlesem, Gregem Popem, Andreou Neumann, Tetuzi Akiyamou či Toshimaru Nakamurou.

Improvizaci bude patřit celý úterní večer (amplifikovanější polohu uvede duo MOONCUP ACCIDENT, akusticky pak vystoupí skladatelka a performerka LUCIE VÍTKOVÁ se svým akordeonem). Večerem bude provázet selekce DJs Avoiding the Beach, Escrow a Spectral Index.

DARINA ALSTER:LAKTAČNÍ UMĚNÍ


Darina Alster je jako umělec známá především díky svým performance. Je to pro ni forma, do které dovede vtisknout, díky své přirozené teatrálnosti a nutkání řešit věci přímo, obřadnost, politizaci tématu a často i dávku humoru a ironie. V přímé interakci s publikem je motivována subjektivní téma převést na srozumitelnou řeč. V době přípravy na výstavu v galerii Sam83 se Darininým hlavním předmětem pozornosti stalo její vlastní těhotenství, které ve výsledku bylo hlavním motivem celé koncepce.

Darina Alster: Laktační umění
19/10/2013
(do 06/12) Galerie Sam83 (Česká Bříza)
koncert: Core of the Coalman, Sister Body

"Ve svých performancích mění Darina Alsterová pohlaví, rozdává se, hledá dvojence. Pomáhá jí přitom její přirozený exhibicionismus a fyzická krása. Zve přihlížející do svého soukromí a dál do světa archetypů, kde jsou androgynita a převtělování samozřejmé věci. Když se zrovna nemiluje, pokouší se vytvářet, rušit a přenášet hranice. Dělá to pomocí sexu, telepatie, drog a performancí. Říci rušit hranice vlastně v Darinině případě není úplně přesné, protože skoro žádné hranice nemá. Její zaměření na typ přítomné energie spíše než na to, co většina z nás považuje za celkem zjevnou realitu, se projevila v akci Konkurz. Podala si inzerát na vlastního dvojníka, který se měl v určenou dobu dostavit do její improvizované kancelářičky. Darina byla asi jediná, kdo byl přesvědčen, že se jí ti lidé opravdu podobají."
Madla Bažantová: Darina Alster (Umělec 3/2007)

TG GONDARD / BEAR BONES, LAY LOW


Celkem na 3 koncerty se do Čech vrací francouzský melancholik TG Gondard a spolu s ním sólový projekt Bear Bones, Lay Low Ernesta Gonzalese, kterého jste mohli zaregistrovat už v dubnu coby spoluhráče Glena Steenkista (Helvette). Nejprve se objeví v Brně na večeru ze série Mindwarp (8. 10.), poté v pražském pop-up klubu Neone v rámci akce A2+ (9. 10.), a nakonec na hradecké sérii MENU (10. 10.). TG Gondard je součástí francouzského hudebního undergroundu již od 90 let. Skrze vlastní experimenty a specifický lo-fi filtr již prozkoumal mnoho hudebních světů pod křídly labelů jako Les Potagers Natures nebo Tanzprocesz. Jeho stávající hudební alterego TG Gondard vzniko po jeho přesunu do Bruselu v roce 2009. Aktuální zvuk je možné volně definovat jako urban post-R´n´B. Je však plné psychedelie a špinavých samplů a beatů, rozhodně nezapomíná na svou techno minulost. Příklon k melancholii zachytil na skvělém EP Tes Bras (2010, Los Emes del Oso), v roce 2011 mu pak vyšlo album Avontuur na respektovaném labelu Not Not Fun. Mezi posledními nahrávkami, které publikuje mj. na vlastní kazetové značce Les Disques Du Néant Absolu Et De La Mort, vynikají spolupráce s Inés nebo Chicaloyoh, přispěl také na skvělé album Él-g Mil Pluton (2012, Hundebiss). Bear Bones, Lay Low je sólový projekt Ernesta Gonzálese původem z Venezuely, nyní usazeného v Belgii. Hudební tvorba tohoto reprezentanta psychedelického undergroundu se postupně vyvinula z objevování a experimentování se zvuky v bezprostředním okolí ve zvukově rozmanité kyselinové a halucinační drony. Jeho vize elektronické hudby je plná analogových syntezátorů, které se prolínají s bláznivými zvuky fuzzy kytary či tribálními rytmy. Bear Bones, Lay Low vydává svoji hudbu na nejrůznějších labelech jako naříklad Gipsy Sphix, Young Girls records, Sloow tapes, Cabin Floor Esoterica aj. Jeho album El Telonero vydalo renomované vydavatelství KRAAK v roce 2012. V minulosti byl také součástí psychedelického jam bandu Sylvester Anfag II, drone projektů Gonzáles & Steenkiste či Sayona. Zajímavá je také jeho spolupráce se členy formace Black Mass Rising či split kazeta s britskými GNOD, která vyšla letos na labelu Full of Nothing.



ORCHESTRA OF SPHERES


Do Brna se po roce vrací Orchestra Of Spheres, novozélandští ambasadoři kubistického diska a kosmických rág. S sebou přivezou svoji horkou novinku "Vibration Animal Sex Brain Music" a spolu s nimi se 11. listopadu v Kabinetu Múz představí zvukový cestovatel High Wolf, kterému letos vyšlo oceňované album Kairos: Chronos u renomovaného amerického labelu Not Not Fun. Večírek svými sety dobarví V! (Oozlum) a AVA DJs. 
Takřka před rokem tento orchestr kosmických hippíků z Nového Zélandu zakončoval své čtyřměsíční evropské tour v klubu Boro a kdo na tomhle večírku v režii AVA nebyl, těžko uvěří, že se tehdy kvůli nulové gravitaci tančilo na stropě. Příčinou byla taneční euforie, kterou instrumentální prog-disco OoS zahalené do oparu magie futurefunkového rituálu navozuje.Tentokrát se novozélandská čtyřka vrací, aby představila svoje zbrusu nové album Vibration Animal Sex Brain Music, které bylo nahráno v Itálii v září 2012 uprostřed epického čtyřměsíčního turné. Nahrávka zachycuje OoS jako sehranou a živelnou kapelu, rozjetý futuristický ansámbl pro kmenové parties 22. století.Koncerty Orchestra of Spheres působí jako kosmický karneval, na kterém se sešly bytosti z různých dimenzí posluchačské imaginace, aby zde sdílely svou „para world music“ a protančily se k transu nekonečné a blažené utopie. Jejich energická vystoupení plná barevných světel, kostýmů a neodbytného groovu jsou pověstná.Mohli jste je zahlédnout jako support na koncertech Caribou Vibration Ensemble, kteří je pozvali i na legendární ATP Nightmare Before Christmas festival. Novozélanďani ale především intenzivně jezdí po světě a hrajou všude kde se jim zlíbí, ať už jde o punkový večírek, dance party nebo halový koncert. Kromě využívání běžných tradičnějších nástrojů svůj kosmický zvuk dotvářejí pomocí vlastnoručně vyrobených nástrojů jako je elektronická zvonkohra, kytara z plechovek od sušenek nebo pedálový basový syntezátor předělaný na klávesy (to aby Etonale mohla hrát rychleji).

A2+ KLAUS LEGAL, MIM & LES VOSGIENS


Další koncert experimentální série A2+ se ponoří do temnějších vod industriální elektroniky a dekadentní elektronicko-rockové fúze: 29. 9. v Praze vystoupí francouzské projekty Klaus Legal a MIM & Les vosgiens. Večer v romanticky dezolátních kulisách usedlosti Cibulka zakončí Romano Krzych svým výběrem francouzských disco hitů osmdesátých let.

Francouzský performer Klaus Legal vytváří temnou elektronickou hudbu ovlivněnou industrialem, hnutím No Wave a kapelami jako Suicide nebo DAF. Při koncertech klade zvýšený důraz na vizuální stránku performance (světlo, maskování, pohyb apod.). Během posledního roku hojně vystupoval v Evropě (Francie, Belgie, Německo, Holandsko, Švýcarsko, Itálie), nedávno se vrátil z jihokorejského turné. Vydal několik titulů na různých nosičích, mimo jiné split kazetu s českým projektem White Wigwam. Nové LP vyjde na konci roku u francouzského labelu Charivari. MIM byl původně jednočlenný projekt, kombinující primitivní, surové rockové prvky s elektronickými zvuky, které výsledný mix deformovaly a posouvaly „mimo realitu“. Na koncertech MIM spojil své síly se skupinou Les vosgiens a společně vytvořili hybridní, skupinu, v které se přirozeně snoubí energie rocku (basa, bicí) s psychedelickými aspekty elektronické hudby (syntezátory).

29/9 Praha, squat Cibulka, 20:00, vstup: 80/60,-



NOVINKY CORE OF THE COALMAN, MARTINA KLAPPERA A RUINU






















Post-noisový label v hyperaktivní hibernaci o sobě opět dává vědět nahrávkami. Oficiálně budou pokřtěny v sobotu 21. 9. od 16 hodin na spontánní akci na Vinohradech v podchodu po pražskou magistrálou, společně s novým číslem časopisu Pižmo. Po kazetě Drift Patrika Pelikána, jinak člena improvizačních RUiNU, vychází na Klangundkrach i nový materiál tohoto tria, tentokrát na split kazetě s Tape Music Martina Klappera, českého experimentátora žijícího v Kodani.





S novou deskou nahrávanou přímo pro pražský label přichází i Jorge Boehringer alias Core of the Coalman. Deska s odzbrojujícím mysticky znějícím názvem Plastová Okna a Dveře obsahují 14 skladeb elektronické hudby, zvuku počasí a hlasů zvířat, příležitostných pobídek k tanci i truchlení. Jak dodává autor, ke zvuku nové desky ho inspiroval především "čas strávený pod vodou".



LIVE: Core of the Coalman, Martin Klapper, RUiNU. 21/9 16.00-17.30 Praha, Vinohrady, podchod pod magistrálou




MOONCUP ACCIDENT: LITANY OF HOLE (2013)


"Oh god, a mooncup accident is like a massacre, bless your heart!" Doslova taktilní nahrávkou na kazetovém labelu Blood in the Boat se uvádí nové experimentální hudební duo z okruhu pražského kolektivu KLaNGundKRaCH. Žena, muž a jejich amplifikované lamentace a zaříkávání, řeč lásky a odpadků. Debutové album vychází v limitované edici na pětatřicetiminutové purpurové kazetě v černém kožešinovém obalu s purpurovou akrylovou skvrnou (která je ve skutečnosti značkou pro vykopání díry). Kazetu bude možné zakoupit na nadcházejících koncertech KLaNGundKRaCH nebo série A2+. Poslech a voný download ve formátech Flac nebo MP3 je k dispozici na Bandcampu.

Duo bude také jedním z vystupujících na závěrečném večeru Prague Bienale 6 v prostorách Nákladového nádraží Žižkov, kurátorovaném Elis Unique a věnovaném zvukové performanci. Program na 15. září je opravdu nabitý:  Anja Kaufmann (CH) aka Akita.y  feat. Tommy Leveccia (US) Darrell Jónsson  (US/CA) aka Urban Space Epics feat.  Bethany Lacktorin (US) (aka Beseppy), Jorge Boehringer (US) aka Core of the Coalman, Carl Warwick aka Pronefoal (UK) Gabriela Vašková (CZ), Laura Luna Castillo (MX), Yves Degoyon aka d.R.e.G.S. (direct Raw experimental Gran Stamina) (FR) a Mooncup Accident.
 


DUB TECHNO PODLE DEAD HEAD



Večírkem v pražském Cafe V lese 14/9 debutuje nová klubová noc s názvem Dead Head, silně ovlivněná berlinskou taneční scénou, zejména dub technem a deep estetikou. Zahraničním hostem bude Ohmikron z Budapešti. Na začátku své hudební kariéry moderoval hudební pořad radia Tilos. Během tohoto působení začal sbírat různé hudební nástroje, které později využíval i při live vystoupeních. Důležitým mezníkem bylo setkání s Kriszem Deakem, se kterým v roce 2005 založili formaci Hardtek production a experimentovali se zvukem klasického techna. Deepové melodie v rytmu dub techna se do jejich skladeb začínají vkrádat až postupem času. Ohmikron dnes patří mezi přední postavy maďarské undegroundové techno scény a jeho tracky vycházejí na labelu Evasion records. Večer doplní domácí Pluge: zásadním zlomem v jeho hudebním uvažování byl objev labelu Downwards, následně pak Counterbalance, Blueprint, Surface a dalších. S Dialectem a Wetrixm založili český techno label Transporta records. Od Plugeho můžete na Dead Head očekávat promyšlený techno set nabitý peckami například od Regise, Functiona, Bena Klocka, Marcela Dettmana, Mika Dehnerta a dalších současných producentů. Večírek načne svým setem Deep Paranoya, zakladatel prvního českého dub techno labelu Axaminer.

Více info: http://deadheadsaid.blogspot.cz/

JENNY GRAF + ID M THEFT ABLE


Americká hudebnice Jenny Gräf, žijící v Baltimoreu, ve svých kompozicích i improvizacích zkoumá ambivalentní prostor mezi řádem a chaosem. Její hudba vychází z tradičních amerických písňových forem, jež transformuje do roztřepených a úlomkovitých melodií a rytmů. Používá jedinečný analogově-digitální syntezátor Tranoe, zkonstruovaný Peterem Blasserem, který jí umožňuje gesty i dotykem manipulovat strukturu i tvar zvuku. Její performance se pohybují v rozmezí od kvazi folkových instrumentací až po implozivní sonické návaly. Působila ve skupinách Metalux (s MV Carbon), Harrius (s Chiarou Giovando) a Bride of No No, nahrávky vydává například na labelech Hanson, Load, 5rc, Atavistic, Ehse nebo No Fun. Evropské turné podniká u příležitosti vydání LP The Future is a Faded Song. Jenny Gräf na pražském koncertě doplní další Američan – Scott Spear z Portlandu ve státě Maine se svým sólovým projektem id m theft able. Jeho vystoupení se odehrávají na pomezí sound artu a performance a jsou většinou založené na improvizovaném hlasovém projevu a kolážích zvuků amplifikovaných i neamplifikovaných předmětů, podomácku vyrobených keyboardů a modifikované elektroniky.

LIVE: 8/9 Praha, Cafe V Lese


Pete Swanson at Boiler Room

Pete Swanson ovládl Boiler Room, který tentokrát hostil New York, a vystřihl asi nejlepší set v jeho historii. Z unavených reakcí apatického parketu se to možná někomu nebude zdát, ale pro nás to je jednoznačná záležitost. Intenzivní půlhodina je naplněna tím nejsvůdnějším technoisem, který si může posluchač přát. Nail the beat!

BABA VANGA OHLAŠUJE NOVINKU



Pražský label, který má zatím na kontě několik živých akcí, debutovou kazetu projektu Střed světa a digitální release jeho remixů od Basic House, S Olbrichta či Mangrove Mangrave, chystá na letošní podzim další koncerty (mj. už ohlášené Robedoor a Sand Circles ) a především novinku v podobě kazety dua Somnoroase Pasarele. Projekt, jehož čelny jsou Virgilius Mocanu a Elena Album, je známý již ze zmíněné remixové desky, pochází z Bukurešti a momentálně působí v Constantě na jihovýchodě Rumunska. Jeho zvukový materiál - podobně jako u Středu světa - je primárně disharmonický, primitivistický. Důležitou roli ovšem hraje moment experimentální studiové práce s původně rozmanitými zdroji zvuku (klasické nástroje, běžné objekty, magnetofonové pásky) a moment vědomé, kontrolované kolize mezi kompozicí, a jak sami říkají, "demencí". Posunuté, dekonstruované vrstvy hudebních konvencí a logiky podle Somnoroase Pasarele můžete zatím okusit v profilovém mixu, který label z dosud vydaného a připravovaného materiálnu přichystal pro varšavský magazín Glissando, respektive jeho sérii týdenních mixtapů s názvem Densinghour, jejímž krédem je příznačně smazávání hranic mezi "vysokou" a "nízkou" formou umění.



CASSETTE STORE DAY



Naab, Coffee Breath, Bleeding Ear, KLaNGundKRaCH, Blood in The Boat, Ascarid, Mýtina, Baba Vanga, Stoned To Death, Obsedante!, Compulsive Covenant Club a další domácí labely, které mají co dočinění s kazetami (se svým jedním kouskem i Red For Colour Blind:) se sejdou 7. září v rámci mezinárodní akce Cassette Store Day, letos poprvé, v žižkovském Bajkazylu. Výstavní prostor tu dostane množství českých labelů a dister, zúčastnit se může každý label, který svou aktivitou resuscituje kazety, ale i jiná pozapomenutá média jako vhs, cd-r apod. Součástí sobotního podvečera bude i kazetová burza: "Pokud ti doma leží ladem krabice kazet, neváhej se ukázat. Stolů a místa bude dost. (...) Platí jenom jedno zcela zásadní pravidlo - žádný hnědárny, kazety NSBM kapel apod." Samozřejmostí budou koncerty (BENELUX, PAREGORIK, ODEUR DE VIOLETTES, TOMAS KOPACEK, další v jednání), bonusem další média zúčastněných prodejců, určitě budou k vidění nové přírůstky i dosud neobjevené věci.

FB event: https://www.facebook.com/events/418455824932315/

S LÁSKOU ZOMBY




Od vydání debutového alba Where Were U in 92 se na každý další nový počin od Zombyho čeká jako na jednu z událostí roku. With Love vyšel jako trojdisk a jeho hudební obsah se dělí hned na několik částí. V prvních dvou discích vinylu se Zomby ohlíží zpět, podobně jako v případě Where Were U in 92, do hudební minulosti a po svém se snaží resuscitovat důležité EDM žánny UK scény od jungle, drum’n’bass až po garage. Každý jednotlivý track působí jako fragment paměti, který se v určité formě zachoval a postupem času zdeformoval do odlišného tvaru. K nejlepším momentům alba patří úseky odkazující k žánru jungle jako Overdose nebo 777. Třetí disk pak patří výhradně monotématickému celku, který například hudební server Resident Advisor označil zvláštním názvem „baroque trap. Přívlastek barokní vznikl nejspíše v reakci na promo klipm k albu With Love. Barokní estetiku připomíná stínohra v téměř nehybných záběrech – kontrast převládající tmavé barvy se světlou zvýrazňuje dramatičnost scény. V záběrech se střídají rituální obrazy se scénickými momenty a reprodukcemi křesťanských výtvarných témat. Hudebně může „baroko“ připomínat snad jen několik skladeb jako WhiteSmoke, které překvapí kontrastem jemného pianového loopu a tvrdého beatu. Tato kombinace tvoří zajímavý kontrapunkt, který podobně jako u barokní hudby cílí na emocionální působivost. Trap je jakožto žánr taneční elektronické hudby charakteristický energií, která se rozprostírá mezi poslouchače. Zombyho verzi však jemně narušují, například ve skladbách Digital Smoke nebo Shiva, klávesové podklady, které před posluchače kladou jistou distanci. Ten se tak v přívalu zvukových vln ocitá osamocen, i když „s láskou“.

Text vyšel jako minirecenze v čísle 17/2013 čtrnáctideníku A2

STIGMATIZOVANÝ HOUSE S OLBRICHTA



Maďarský producent Martin Mikolai svou sólovou tvorbou pod jménem S Olbricht osobitě potvrzuje, že dědictví osmdesátých let v současné experimentální elektronice - konkrétně odkaz diska a raveu, jež tuto dekádu rámovaly –  není pouze projevem sentimentu, který se veze na vlně technologických hrátek se starými přístroji, ale věcí komplexní mytologie prorůstající do elektronických obvodů z povrchních obrazů skutečných těl i skutečných vycpávek imaginárních ikon. Budapešťský rezident, polovina dua SILF a hlava labelu Farbwechsel (v překladu „změna barvy“), vydává své recyklované lo-fi techno na kazetách - mj. na stylotvorném britském labelu Opal Tapes - a noří se do mělkých, ale nikoli bezpečných fantasmat na hranici fiktivního příběhu a fragmentů svůdné minulosti. Na své druhé desce Deutsch Amerikanische Tragödie pokračuje znovu o něco hlouběji pod nejednoznačný povrch současných ozvěn taneční hudby 70. a 80. let. A průvodci mu jsou opět duchové tragických postav losangeleské scény.

Celý článek pod názvem Nové tělo s dávnou jizvou vyšel v A2 16/2013


V/A - SPLENIC INJURIES (2013)

 

Baltimorský label Spleencoffin při příležitosti 10 let své existence vydává kazetovou kompilaci Splenic Injuries. Připomíná tak dekádu (post)noisových aktivit nejen kolem místní bohaté scény, na níž má nezastupitelné místo femininní přístup ke zvukovému experimentu, ale i četné přesahy na evropský kontinent, do oblastí hraničících s původními radikálními východisky. Stejně jako celá dosavadní diskografie Spleencoffin, i výroční vydání je striktně diyself záležitostí. Koneckonců, jak poznamenala Marlo Eggplant v rozhovoru pro Foxy Digitalis, vznik labelu před deseti lety byl typicky noisový: bylo třeba rozdistribuovat vlastní nahrávky a nahrávky spřízněných projektů. Zálibou Timothy Wiszniewského sestaly hlavně, ale ne výlučně, kazety, ruční nebo recyklovaný papír a estetika nálezu, fragmentu a ledabylé dokonalosti. Na dvou kazetách s příznačně sebezraňujícím názvem - tradičně bez možnosti downloadu digitální verze, do doby než se limitovaná edice vyprodá - se nyní objevují pouze exkluzivní, dosud jinde nevydané tracky, a to následujících projektů v uvedeném pořadí: Slim Twig, Fusiller, Moth Cock, Ultra Bon Bon, Sister Body, Marlo Eggplant, Mold Omen, Rosemary Krust, Bonnie Mercer, Él-g, Six Heads, France Sauvage, Hobo Cubes, The Four Hands, Lea Bertucci, Kreace Peeps, Bride, The Austrasian Goat, PBK and Jon Thoreson, RDCD, Dao de Noize, Embarker, Carrageenan, Decapitated Hed, Liveshitbingepurge, Minoy, Bob Bellerue, Arvo Zylo, Fosforizouses Oysies a Camposanto.





Lee Gamble PAN ACT


Ve dnech 14-29/7 se ve městech New York a Boston konal festival PAN ACT, nabízející "prozkoumávání paralelních strategií konceptuálního umění, undergroundového tance a experimentální hudby," jak se píše na webu tinymixtapes.com, pod záštitou PAN Records. Mezi vystupujícími se objevily jména jako Thomas Brinkmann, Rene Hell, Eli Keszler, Jar Moff, Keith Fullerton Whitman, Ben Vida, Rashad Becker, Laurel Halo nebo Lee Gamble. Posledně jmenovaný vystoupil 20/7 v prostoru Goethe-institutu v Bostonu. Lee Gamble začal coby teenager v 90. letech vystupovat jako DJ na pirátské stanici v UK. Jeho tvorba se tehdy rozvíjela v souladu s nově vzniklým žánrem jungle. Později začala mutovat do výrazně experimentálnější polohy. Ta vygradovala albem Diversions 1994 - 1996, které vyšlo právě pod Pan Records na konci minulého roku. Jeho DJská minulost jej zde zastihla v "mrtvém bodě". Namísto energicky taneční hudby, poskládal Lee Gamble ze svých kazet album, které se vyznačuje statickým, industriálním pulzem. "Diversions is perhaps best viewed as an impressionistic rendering of the experiences of jungle culture in its heyday: its bleak, post-industrial landscapes, the heady disorientation of its highs and the dead-eyed paranoia of its lows, stitched together into a surreal, dream-like narrative," popisuje v recenzi web Resident Advisor podstatu alba Diversions 1994 - 1996 velmi trefně. Jeho čtyřiceti minutový set z festivalu PAN ACT vám nabízíme v příloze.

VIDEO: GESAMTKUNSTWERK, ISLINGTON MILL 5/7/2013

TG GONDARD: AVONTUUR (2011)


Z věčně rozesmátého falešného techno nomáda, který si zvlášť oblíbil fotku, na níž pózuje před soundsystémem na kraji lesa, se časem stal rozesmátý křehký melancholik. Vlastně spíš než časem (který je pro TG Gondarda zamotaný podobně jako retro do našich představ o budoucím zvuku) to bylo proměnami osobních vazeb a aktivit, to znamená energií udržující v pohybu současnou nezávislou scénu. Sám vydal už takové množství nahrávek, že vrstvení v jeho aktuální tvorbě má jasný zdroj – nedoceněnou neurózu, která vzniká nekonečným poslechem do sebe se propadajících hudeb a o sebe se tříštících zvuků. Zmíněná křehkost pak není otázkou znovunalézání přirozenosti a domnělého osobního vztahu k tvorbě, ale snahou monolit takového vrstvení udržovat ve stavu rozbitnosti. Závislost na napětí a neustálém přísunu beatů a distorzí subžánrů techna, kterou vtělil už do předloňského alba L’étreinte des villes, je pak často podkreslená vztahem k noci jako k času, kdy se temný vnějšek stává nejbližším vnitřkem a kdy je možné si pod rouškou tmy zazpívat vlastním hlasem (La nuit va recommencer, 2010). Na Avontuur už se hlas zase vzdaluje jako objekt v soustavě umělé krásy, kterou si lze představit rozhodně jako skvělou figurínu, ale tentokrát spíš na kraji města. Posmutnělost hlasu a rozesmátost figuríny zůstává záhadou, jejíž zvuk není s ničím srovnatelný ani v bohatém kontextu značky Not Not Fun, pro niž je relativně pozdním objevem.


Vyšlo v A2 4/12

RLXC



RLXC je pomalu, ale jistě se rozjíždějící sólový projekt výtvarníka Daniela Vlčka (Guma Guar, Reverend Dick, Střešovická kramle). Dronová poloha se v tomto případě setkává s repetitivními beaty a hravými klávesovými rytmy, které udržují její opakující se kostru v napětí. Přesahuje ji zejména zkreslený vokál, který se projevuje jako "šamanské" provolávání. S originálním zvukem zúročujícím všechny jeho dosavadní experimenty ve znepokojujícím rituálu se představil na poslední akci série A2+ v Café V lese (viz. http://redforcolourblind.blogspot.cz/2013/07/marlo-eggplant.html), odkud také pochází záznam publikovaný na soundcloudu. Close future!







DRACULA LEWIS - CHEETAH


Asi nejzajímavější vystoupení letošního Creepy Teepee proběhlo v sobotu odpoledne, kdy se před velké pódium postavil dlouhovlasý chlápek s kšiltovkou na hlavě. Temná hra synthu s grooveboxem doplněná o echo-hlas, který se plíživě vpíjí do celého těla, okouzlil nejednoho návštěvníka. Zhruba tak vypadalo vystoupení Dracula Lewise, kterého například hudební publicista Ondřej Hlaváč označil (http://www.indiemusic.cz/2013/07/18/creepy-teepee-2013-den-druhy/) za tzv. černého koně festivalu. Před pár dny se objevil na internetu videoklip k jednomu z tracků debutového alba Use Your Illusions, které vyšlo pod labelem Hundebiss, s názvem Cheetah. O velmi působivý videoklip se postaral Daniel Swan a vy ho můžete shlédnout v níže přiloženém linku.  Pro srovnání přikládáme i videozáznam stejného tracku z jeho Creepy Teepee vystoupení. Stay poisonous!

Dracula Lewis Creepy Teepee 2013





VIDEO: GNOD - BOILER ROOM

Další z večerů celosvětově proslulých hudebních shows Boiler Room se tentokrát přemístil do Londýna pod patronátem hudebního magazínu The Wire. Hlavní hvězdou dne byli GNOD. Vynikající "monoriffic" set končí v rytmech screwed-up jungle.

MICROVOMIT / DECEASED SQUIRREL ON THE PHONE


Jednou ze senzací loňského festivalu Kontrapunkt a vůbec koncertního dění roku 2012 byla spontánní spolupráce Shibuya Motors s českobudějovickým bubeníkem Cikaalem. Slovenské duo, zvyklé doposud na rakouského experimentátora dd kerna (natočili s ním skvělou debutovou desku) jako by našlo v klíčové postavě jihočeské scény kolem NAAB nejen odpovídající náhradu, ale i organické navázání na extremistický styl bicí improvizace. Cikaalova přesnost rozvíjená hlavně v Depakine Chrono má svojí zvrácenější polohu v živočišnosti Microvomit, proměnlivému projektu, kterému se podařilo úspěšně navázat na to, kde skončili kultovní Soxoo stojící právě u začátků budějovického labelu. V sestavě Cikaal, Soxol a Dojč zachytili jeden ze svých divokých jamů v jindřichohradeckém studiu Low Resolution Studios a dočkali se jeho vydání díky labelu Stone to Death ve formě split kazety (a digitálního downloadu) s Deceased Squirrel on the Phone. Zatímco Mikrovomit se oddávají naprosto volné formě a jejich koncerty i aktuální dvacetiminutová nahrávka jsou neřízenou improvizací, která vstřebává vlivy free jazzu, noise rocku i ohlušující psychedelie, brněnské duo  - reprezentující prozměnu tamější okruh ABBA a odkazující na již neexistující personálně spřízněné kapely Fiat Eno a Pacička -  se od noise rocku a free jazzu s nevypočitatelnou rytmikou a frenetickým zpěvem dostali k extrémně úspornému výrazu extrémně úsporných bicích, baskytary a zpěvu, který ale není o nic méně intenzivnější (na splitu od nich najdete The Universe is Toast, My Owl a I Stopped Smoking in the Mirror). Dvě tváře psychedelie, ani jedna z nich není maska.

RULES OF FREE


 ParaNoiZ is a Hungarian project that creates massive, improvisatory noise music with a unique line-up. Present members ( Kálmán Pongrácz /aka Rovar17 -laptop, live electronics ; Gábor Tóth/aka Tgnoise - live electronics; Krisztián Bartha - drums) — build up a ‘harsh’, ‘ambient noise’ based rhythm-heavy sound on each concert. Among others, this project aims at broadening the noise soundscape with novel, experimental sounds, in search for new structural dimensions. For this reason, they invite guest performers on each occasion who do not necessarily or expressly operate in the noise music scene.

LIVE IN PRAGUE
19/7 Tancirna (Praha 3)   w/White Wigwam, ŽuŽu (new trio by Patrik Pelikán & Romano Krzych & Iveta Plná)


MARLO EGGPLANT



Výrazná osobnost americké noisové scény a propagátorka experimentální hudby s důrazem na ženské umělkyně a performerky se do širšího povědomí zapsala zejména kurátorováním a vydáním objevné kompilace Ladys in Noyz v roce 2008 na baltimorském labelu Spleencoffin, jejž Marlo Eggplant spoluzakládala s Timothym Wiszniewskim (Decapitated Hed). S ním také hrála v duu Hazardeous Guadeloupe, během jehož působení poznala řadu noisových hudebnic, které zároveň tematizovaly genderové aspekty ve vlastní tvorbě. Po rozhovorech s HNY ze Social Junk, Bonnie Mercer (Grey Daturas), Germaine (Josh Taylor's Friends Forever; Old Time Relijun) nebo Leah Peah (Head Molt), a s inspirací u obdobné kolekce Women Take Back the Noise od Ninah Pixel, se pustila do projektu, jehož výsledkem je nejen 3 CD na zmíněném labelu, ale také další pokračování, která už připravila, po odchodu z Baltimoru do Sydney pod hlavičkou své vlastní značky Corpus Collosum: Ladys in Noyz: An addendum a Ladys in Noyz Australia. Jako hudebnice se noisovým a lo-fi experimentům věnuje od roku 2000, jistou dobu paralelně s dekonstruktivním hraním na bicí v Hazardeous Guadeloupe, v posledních letech hlavně sólově s použitím autoharfy, kontaktních mikrofonů, hlasu, příležitostně i samplingu a dalších nástrojů. V roce 2012 jí mimo jiné vyšlo CD Making A Meal With Marlo Eggplant na českém labelu Obsedante!, neboli soundtrack k vaření nedělního oběda v edici 14 ručně dělaných kusů...


Marlo Eggplant zahraje v neděli 14. 7. v pražském Café V lese na akci A2+, spoelčně s ní výtvarník Daniel Vlček se svým projektem Rlxc (www.relaxcore.tumblr.com/) a nové domácí duo Mooncup Accident (https://soundcloud.com/klangundkrach/sets/mooncup-accident)



 

LIGHTNING GLOVE: RAVING PEACOCKS TAIL (2013)



New tape by Lightning Glove out now on Gnod's Tesla Tapes label. Hailing from what seems a vibrant scene in Czech Rep ,LG's debut cassette "Fantasmagorie Interiéru" is an all killer no filler assault and in parts scary as hell. Raving Peacocks Tail takes it further, beats and basslines that pull so hard on each other they tear the listener in two, no fat or waste to be found. Vocals that penetrate and with each listen become more poignant but never interfere with the music. This is not music for entertainment ,this music is a call to arms."

http://teslatapes.bandcamp.com

Release party will take place in Isslington Mill, Manchester, UK, on 5th July. Gesamtkunstwerk4 lands with a sick double header from the twisted spools of the awesome Opal Tapes and Tesla Tapes - 4 live acts Basic House, Rejections, Druss & Dwellings & Negra Branca, Lightning Glove, and Gesamtkunstwerk DJs.

FORLORN DUB



And who does not know the Mystery to come; who has not brooded over the past; who does not know what will befall him; who has not yet saved his life from the Mystery to come--
(Jinak oOoOO /"oh"/ vydává novou desku Without Your Love na tureckém labelu Nihjgt Feelings, streamuje ji právě Pitchfork http://pitchfork.com/advance/144-without-your-love.)

Jeho spontánní improvizace občas skrz smyčky a patinu šumu končí v rozvazbených vlnách nebo střídmých ozvěnách prázdnoty


Rčení „být papežštější než papež“ nemá obvykle pozitivní konotace. V případě belgičana Brama Devense (aka Ignatze) jde však v jeho vztahu k blues o jednoznačnou výjimku, marně byste dneska hledali poctivějšího hudebníka, který blues dokonale ztělesňuje v jeho dřevní, zašlé podobě. Sem tam se v souvislosti s ním skloňuje Jandek, ale Ignatz je úplně jinde, avšak klidně taky ve škatulce outsider folku. Jeho spontánní improvizace občas skrz smyčky a patinu šumu končí v rozvazbených vlnách nebo střídmých ozvěnách prázdnoty, čímž může připomenout kytaristu Lorena Connorse, i s jeho extrémní naléhavostí, kterou ale uslyšíte jen tehdy, když budete skutečně naslouchat. Ignatzovy řadovky, to jsou ale většinou prosté skladby z dob dnes známých spíš už jen z vybledlých fotografií, nejinak je tomu u páté Can I Go Home Now?, která právě vyšla 3.6. u finských Fonal Records. Ti se tak zařadí po boku labelů jako K-RAA-K, Conspiracy, Celebrate Psi Phenomenon, Not Not Fun, Staalplaat (Mort Aux Vaches) a mnoha dalších, kde Ignatzovy nahrávky vyšly. Je to už pět let, kdy u nás Ignatz zahrál s LSD March (pokud nepočítáme jeho návštěvu v rámci kolektivu Sylvester Anfang), dneska se opět objeví sólové v pražském klubu K4 po boku Innercity, Rouilleux (nakonec v plné sestavě) a Strangers in the City.





SMRT RAVEU



"Britský zákon o trestním soudnictví a veřejném pořádku, který v polovině devadesátých let ukončil období raveových free parties, definoval žánr jako „hudbu obsahující zvuky vyznačující se zcela či převážně emisí posloupnosti repetitivních úderů“. Šlo ovšem o víc. Tato subkultura, zaplňující od konce osmdesátých let prostor, který se mocenské elity thatcherovské Británie snažily potlačit, je sice mrtvá, v ozvucích ale doznívá dodnes. Nad její mrtvolou nemá smysl truchlit, každá subkultura po čase ztrácí svoji platnost. Ovšem v době, které podobně masová scéna s vizí do široka otevřeného svobodného prostoru palčivě schází, tyto ozvuky znějí melancholicky a inspirativně zároveň," tak uvádí Ádvojka své nové číslo věnované posmrtnému životu rave kultury, které vychází právě dnes.

Ochutnávka zde: Odliv druhého léta lásky (A2 13/13)




TH@T KID WHO WANTS TO BE ALONE





Bones aka Th@ Kid pomalu ale jistě v roce 2013 přebírá místo na vrcholu rapového undergroundu. Patřičný respekt si zasloužil díky své pracovitosti - daří se mu vydávat nové a nové kvalitní mixtapes co dva měsíce. Jak už se několikrát prokázalo, mladí MCs dokážou využít výhod internetu ve svůj prospěch. Vydáváním free download mixtapes jim pomáhá rychle se propracovat do povědomí posluchačů, roste jejich vliv a dveře k rapové kariéře se jim tak velice rychle otevírají. Tohle je nová škola rapu, která snadno překonává všechna očekávání. Bonesovou výhodou je i to, že k trackům dělá i vlastní videoklipy, které se okamžitě objevují na jeho youtube kanálu. Nápaditá je jejich zvláštní VHS home-movie estetika zrnitého obrazu, přecházejícího z černobílé do barevné, střídání rewind-forward-pause záběrů a jejich zrychlování-zpomalování v souladu s rytmem tracku. V klipech působí jako přízrak, který se zjevuje a mizí v rychlém střihu, hypnotizující kameru skelným, znepokojujícím pohledem, nejčastěji v podřepu. Featuringy, kde se objevuje třeba Slim Guerilla, nebo Eddy Baker, krásně zvýrazňují exkluzivitu Bonesova rapového projevu. Jeho hlas je těžký, nabouraný, táhnoucí se v pomalém tempu, jako když je člověk tak sjetý skérem, že už skoro ani nemůže mluvit. Na mixtape Creep několikrát střídá rapovou polohu s melodickým zpěvem a výsledek je snad i lepší, než jeho rapová výplň. Už úvodní skladba Air překvapí svým srdceryvným nádechem, zatímco ve WhiteNoise už lavíruje mezi rapem a zpěvem : „nemám peníze, nemám kundy, ale vím jaké jsou / Nemám rád děvky, protože furt melou / Nechci bejt slavný, protože tě ta čubka vždycky jenom sejme“. Text je obykle prodchnutý nihilistickým postojem ve stylu „nech mě na pokoji, chci bejt sám“, nebo jak se objevuje v textu k singleu Ryüketsu No Gaun : „Nesnažím se být tvým oblíbencem / byl bych radši, kdybys mě nesnášel“. Pozice bělocha v žánru, v němž dominují především afroameričtí MCs, je obvykle složitější, ale Bones se díky svému nezpochybnitelnému talentu rychle prosadil. V tracku Ryüketsu No Gaun sice rapuje : „nezáleží na tom, co řeknu / moje kůže je bílá, takže mě vždy budou nenávidět“, ale jde spíše o další z projevů jeho zakořeněného nihilismu. Creep obsahuje jak styl skladeb na jaký jsme od Bonese zvyklý už z předešlých mixtapes jako 1MilionBlunts, nebo LivingLegend, tak i jejich hutnější podobu s kytarovými samples. V takových momentech se do mysli vkrádá představa Kurta Cobaina, který přežil sebevraždu a ve své produkci teď pokračuje v hiphopovém undergroundu. Mixtape Creep si můžete stáhnout na webových stránkách http://www.teamsesh.com/creep.zip








TT křtí Eden v K4


Tachycardia Theater je nové dítě pražské hudební scény, které stojí za to pozorně sledovat. Jeho první koncert proběhl v intimním prostoru galerie Berlínský Model, kde doprovázel Superskin. Stísněný prostor je ideální místo pro delikátní ambientní zvuky táhnoucí se z jeho debutového free download EP Eden. Posluchač je tak nalepený přímo na tepně jeho pozvolných zvukových variací. Eden obsahuje celkem sedm instrumentálních skladeb. Úvodní skladba může být povědomá těm, kteří narazili na lednovou kompilaci hudebního publicisty Ondřeje Hlaváče Czech!, jelikož právě tam se Awekening of Nebula objevila poprvé. Ostatní věci už jsou zcela čerstvé. Dan popisuje svoji tvorbu jako výlet do mihotavých krajin Vesmíru. Podle mě je dějištěm alba spíše uzavřený, singulární prostor jeho duše, který se rozpíná jen těsně přes okraj, aby se zase stáhl zpět do hutného středu jeho vlastního mikrokosmu. Vedle práce s efekty a elektronickými instrumenty, experimentuje TT s flétnou, klarinetem či saxofonem, jehož jemné melodie vystupují v nejlepším momentě EP, skladbě Rusalka, kde v pozadí cítíme ozvěny tvorby Badalamentiho. Zasněná rozpustilost skladby zavede posluchače do tajemného lesa, možná až k jezírku. Album je ideální volbou k poslechu v momentech, kdy si naše mysl libuje ve své uzavřenosti - jako je líné ráno, zasmušilé odpoledne, nebo nostalgický večer. Debutové EP Eden si můžete stáhnout zadarmo na stránkách hudebního blogu pornocolaps a taky se přijít podívat na jeho křest, který proběhne v neděli 16.6 v prostoru K4 v průběhu dalšího ze série DJ sessions dvojice Dan Machill (TT) a Ondřej Hlaváč.