STEFANO FERRIAN


AVA uvádí improvizační večírek v rámci evropského turné STEFANA FERRIANA a SIMONEHO QUATRANY (it). Duo italských improvizátorů bude v neděli 4. listopadu v brněnském café Sklenick sdílet pódium se dvěma výraznými osobnostmi tuzemské experimentální hudby: JORGEM BOEHRINGEREM (us/cz) alias CORE OF THE COALMAN, a TOMÁŠEM VTÍPILEM (cz). Ti pak vystoupí i sólově. Se svým čerstvým projektem se představí také JONÁŠ KUCHARSKÝ a DANIEL SZABÓ. Cílem Euro Connection Tour II je snaha spojit improvizátory napříč scénami a kulturami.


MARKO KARLOVČEC


Marko Karlovčec je slovinský hráč na saxofon, no-input mixážní pult a kytaru, jehož tvorba je ovlivněna dědictvím free-jazzu, současnou improvizací, noisem, post-black-doom-drone metalem i historickou avantgardou. Je aktivní na slovinské alternativní a undergroundové scéně, často vystupuje sólově, v poslední době také v duu se slovinskou houslistkou Anou Kravanjovou. Příležitostně se setkává s bubeníkem Seijiro Murayamou, s freestyle vokalistou a experimentátorem N’toko a v různých nečekaných improvizujících sestavách. V roce 2011 vydal tři různorodé nahrávky na vlastním labelu Botanic Records: Brezna/Abysses (sólo saxofon), Sestrenje/Sistering (no-input elektronika) a Likely to Become (noise), mezi jeho nedávné aktivity patří také živé provedení „otevřené kompozice“ Excremental Sun Boxes v multimediálním centru Kibla v Mariboru. V neděli 28. října se objeví ve pražském Finalu právě se zmíněnou Anou Kravanjovou, na společném koncertu s významným sanfranciským experimentálním saxofonistou a vokalistou Johnem Inglem (SfSoundGroup).



ALPHA COUPLE


Kanadské duo Alpha Couple vytvářející kaleidoskopické zvukové koláže složené z texturních instrumentací a nalezených zvuků, které jsou magnetizovány a pouštěny z analogových kazet, tvoří hudebníci a galeristé Kristel Jax a Max Wohlgemuth. Expresivní, emocionálně silné, surrealné, experimentální tracky jako by zněly z prostoru, který se vám z jedné poloviny zdá ve snu a z druhé si ho reálně odněkud pamatujete. Koncert pro ty, kteří u sledování filmu Buffalo 66 mají tak trochu pocit, že je tak trochu o nich samých. Koncert pro ty, kteří cítí, že vlčí zamilované páry jsou již blízko, ale netuší, jestli jim zůstanou ruce, až je obejmou. Koncert pro ty, jejichž podzim je vyjímečně divný. 25. října 2012 v Brně společně se Spectral Index a Jack Jack.


RADIKAL SATAN


Skupina Radikal Satan, kterou tvoří bratrské duo César Amarante (kontrabas, kytara, perkuse, zpěv) a Mauricio Amarante (akordeon, syntezátor, zpěv) – a další, více či méně stálí členové –, pochází z Buenos Aires, ale už dlouhou dobu je usazena ve francouzském Bordeaux. Za zdánlivě blackmetalovým názvem se skrývá hudba, v níž se nenásilně kříží avant-rockové postupy s psychedelií a šansonem, procítěnost se prolíná s hysterií a okamžiky vyčkávání jsou následovány zběsilými výbuchy energie. Od roku 2003 skupina vydala osm desek, aktuální album El Incendio Que Se Llevó La Ciudad vyšlo v září letošního roku na značce XXX. Čtrnáctý letošní večer A2+, na němž se vedle kulturního čtrnáctideníku A2 podílí promotérský kolektiv a vydavatelství Letmo Productions, uvede kromě Radikal Satan také radikální 8mm film Martina Ježka Spálenej fešák, který originálním způsobem tematizuje čin Jana Palacha. Akce proběhne v pátek 26. 10. v Klubovně Povaleč v Praze-Dejvicích. O den dřív 25. 10. Radikal Satan zahrají v Českých Budějovicích v Osvěžovně Kredance jako offprogram tanečního festivalu Danceplate - Město v pohybu.


NEVIDITELNÝ VÝBOR: VZPOURA PŘICHÁZÍ


Zatím to zvládám. Hledání sebe sama, můj blog, můj bejvák, poslední módní kravinky, partnerské a prasácké historky… Tolik protéz je třeba k udržení Já! Kdyby se „společnost“ definitivně nestala čirou abstrakcí, označovala by soubor existenciálních berliček, které jsou mi podstrkávány, abych se mohl vléci ještě o kousek dál, soubor závislostí, s nimiž jsem uzavřel smlouvu – za cenu své identity. Modelovým typem občana budoucnosti je invalida. Je poměrně prozíravé, že spolky, které ho využívají, pro něj v současnosti požadují „minimální příjem“.

Všudypřítomný příkaz „být někým“ uchovává patologický stav, který činí tuto společnost nevyhnutelnou. Příkaz být silným vytváří slabost, díky níž se tato společnost udržuje do té míry, až se zdá, že vše má v sobě terapeutický rozměr, dokonce i práce a láska. Všechna ta „jak se vede?“, která si během dne vyměňuje, silně evokují společnost pacientů, kteří si navzájem měří teplotu. Pospolitost je nyní tvořena tisíci malými útulky, tisíci malými útočišti, kde je člověk v teple, kde je stále lépe než v tuhém venkovním mrazu, kde panuje faleš, neboť vše slouží pouze jako záminka pro zahřátí. Kde se nic nemůže přihodit, protože jsme potají zaměstnáni společným drkotáním zubů. Tato společnost bude brzy držet pohromadě pouze tíhnutím svých sociálních atomů k zdánlivému uzdravení. Je to elektrárna, která čerpá pohon z gigantické nádrže slz, vždy naplněné až po okraj.

Neviditelný výbor - Vzpoura přichází (nakl. Rubato, 2012)

ROGER ROBERT; TG GONDARD


Po necelém roce návrat k labelu Los Emes del Oso, kde v posledních několika týdnech vyšly minimálně dvě novinky, které by neměly ujít pozornosti. Los Emes Del Oso vydávají věci volně ke stažení, takže žádný problém. Problém jsou samotné nahrávky. Ze zdánlivě neškodné sestavy členů Le Club De Chats a Dudu Geva, kteří se loni na podzim ocitli i v pražském Finalu, se vyklubalo mimojiné dívčí, v podstatě punkové duo Roger Robert. Maïa - z prvně jmenovaných - a Solène - z druhé kapely - používají basu, kus bicích, syntezátory, kytaru a reverb, a jejich sludge v rychlém tempu se střídá s nervní pomalostí, takže je dost času prohlédnout si povrch rituálu. Jestli na něco platí genilání charakteristika „povlečení je zapnuté až ke krku, místo knoflíků tabletky“, jsou to (vedle geniálních Jim Morrison mon cul, v nichž Solène taky působí) právě Roger Robert, jejichž pravděpodobně první deskou vůbec, pravděpodobně z dotyčného turné, je aktuální Live à Rostok.

Roger Robert: Live à Rostok (2012)


Roger Robert působí dojmem, jako by neuměly dobře hrát nebo jako by se potkaly někde pod mostem. TG Gondard, jehož loňskou kazetu na Not Not Fun jsme tu nešťastnou náhodou promlčeli, přesně tam nahrál živý záznam, který vychází v těchto dnech společnou péčí Les Disques Du Néant Absolu Et De La Mort (cd) a Los Emes Del Oso (mp3). Šlo konkrétně o most dálnice A31 procházející městem Metz, kde se odehrála památná performance za účasti 20.000 Punks a dalších. "Šedivé a psychedelické techno" se náhle perfektně doplňují a nahrávka vrací v Belgii usazeného Francouze, který svým "bližním" paralelně věnuje kazetu písniček Bye-Bye Waterloo (na Les Disques de L'Oubli), k jeho kořenům, do blízkosti sound systému. Naprosto nezakrytou vzpomínku na období od konce devadesátých let do roku 2005, kdy TG ještě objížděl free parties se speedcorem a gabba hardcorem, pak přinesl nedávný mixtape pro Young Girls Records. Někdy stojí za to pospojovat si všechno dohromady, i když to vůbec nejde...

TG Gondard - Sous le pont de l 'A31 (2012)

BEMYDELAY & MAURIZIO ABATE


Jádro BeMyDelay tvoří Marcella Riccardi, skladatelka, zpěvačka a multi-instrumentalistka žijící v italské Boloni. Její první sólovou désku "ToComeOutToTheOtherSide" vydal label Boring Machines (Father Murphy, Heroin in Tahiti, Above the Tree...) v dubnu 2011. Ve své hudbě se inspiruje předválečným bluesem, texaskou psychedelickou scénou, noisem, rytmy, elektronickými smyčkami, naboženskou hudbou nebo kapelou The Doors. Maurizio Abate, kytarista a multi-instrumentalista hrající v různých psychedelických projektech jako ETERNAL ZIO (se kterými hrál loni v Praze), představí svůj sólový set, který zkoumá zvukovopsychedelický potenciál tradičního nastroje hurdy-gurdy v kombinaci s postupy vesmírného rocku i s hypnotičtějišími a meditativnějšími vrstvami. Koncert obou projektů se odehraje 15. 10. v Brně ve Skleněné louce.

Cripta 747 Tapes by bemydelay

ÉTOS SMETIŠTĚ, VĚČNOST ODPADU


Co jsou Dirty Beaches? Na blogu se jako nečitelný komentář k dílu, jako biografie složená z odpadků anebo jako jejich další přehrnutí prolínají fotografie v plavkách, nové skladby, kritika elektronických cigaret na baterky, stylové fotografie z koncertů, Jim Morrison, Shangri-Las, amatérské fotografie s červenýma očima, klip z Alphaville, obálky vlastních nahrávek, nové klipy, pizza, vzpomínka na filmy Jona Moritsuga, obrázky z Tchaj-wanu šedesátých let, pláže, podivná hudba a popové hvězdy. Roztržitý subjekt „všech těch nových zálib“ nelze identifikovat nejspíše proto, že se namísto trvalé identifikace, pěstující své téma jako idol, zaměřuje na rychlé uspokojení krátkodobých projekcí: nyní stojíme v pokojíčku polepeném mnoha vrstvami plakátů, nemáme ani čas si je prohlédnout. „Čas nám hoří pod nohama,“ píše Alex Zhang Hungtai na svém blogu, „a nezbývá než tomu průseru čelit produktivitou.“ Ani tvorbou, ani výrobou: přehrabáváním kopií.

CELÝ TEXT Ondřej Klimeš: Étos smetiště, věčnost odpadu. Blogy v masivu hudební produkce (A2 24/2010)