HMWWAWCIAWCCW


Trio z Turína zaujme na první pohled svým švihlým názvem How Much Wood Would A Woodchuck Chuck If A Woodchuck Could Chuck Wood? - anglický jazykolam ale pramálo naznačí, jakou hudbu  od nich uslyšíte. Temný divný folk, jak sami sebe častují, je rozhodně trefou, ale jejich morózní songy (nebo spíš seance) připomínají hlavně partu zdeprimovaných pankáčů, kteří v cigaretovém dýmu a alkoholických výparech vzhlíží k Joy Division, Nicku Caveovi a Death In June. Plazící se mlha lehce rozladěných tónů málokdy zformuje hlasitější stěnu, natož aby zdechlé tempo překročilo hranici svižnosti.
Mají split s vynikajícími Father Murphy, motají se okolo labelu Avant! (His Electro Blue Voice, King Dude, Scorpion Violente, atd.) a celkem často hrávají s dalšími Italy Eternal Zio, kteří u nás loni taky byli.
http://soundcloud.com/hmwwawciawccw
www.facebook.com/hmwwawciawccw

Teosofickou zkazkou, Lynchem posunutou do dualismu černého a bílého vigvamu, zavání název jednočlenného projektu White Wigwam z okruhu KLaNGundKRaCH, který jste předtím mohli už na pár akcích zhlédnout jako Black Wigwam. Nejméně nápadný člen z trojice Kaspar Von Urbach dnes taky hraje ve skupině Rouilleuxe. Tento večer se dostane ke slovu rozhodně i staré piano v K4.

Na poslední chvíli přibyl ještě ve Francii žijící Pakistánec se smyšleným jménem Roland Volapük, dospělosti se bránící chlapík, co si hraje s midi klávesama a kytarou. Jeho našláplé hravé miniatury budou celkem v kontrastu s ostatními vystupujícími.
www.myspace.com/rolandvolapuk
www.steakauzoorecords.com/rolandvolapuk


7.5.2012 od 20:00 za 100 v pražské K4 (Celetná 20).
http://letmo.net/productions
http://www.arkham.hys.cz
http://www.k4klub.org

PAK - MSHEIREB SOUND

Jednou z posledních nahrávek výtvarnice a hudebnice Lauren Pakradooni (Rhode Island), která vystupuje pod jménem PAK a která v neděli zahraje v pražské K4, je skladba kombinující vlastnoručně připravené smyčky z kazet nalezených v centru a okolí města Doha na Kataru se zvukem čtyř P.A. kazetových přehrávačů se zajímavou historií. Stejně jako ostatní učební pomůcky, leží i tyhle opulentní přehrávače dodnes ve třídách tamější bývalé dívčí školy, která je ale už od devadesátých let uzavřena. Asambláž nasbíraného materiálu nechala PAK zaznít právě na opuštěných chodbách akademie, čímž ještě víc zdůraznila melancholickou povahu efemérního zvuku kazetových pásek. To vše v kontextu projektu centra Msheireb, které upozorňuje na minulost největšího katarského města Doha, jehož stará architektura padla za oběť vzniku moderního centra.

SEMENO DOBRA

"Nad Prahou se znovu rozjasnila obloha, lidé se vrátili do města a ulice znovu ožily. Stádo zkorumpovaných krys stáhlo se do kanálů a na místech, kde se dříve dařilo květům zla, semena dobra zaseta byla." Galerie Ferdinanda Baumanna a občanské sdružení "a." ve spolupráci s iniciativou "Oživte si barák", za podpory časopisu A2 organizuje druhý ročník festivalu performance. Před rokem se festival konal pod názvem "Květy zla", letošní ročník jsme tedy nazvali "Semeno dobra". Loňský festival, ktrerý se z části odehrával v prostorách galerie a blízkého okolí a druhý den na Nákladovém nádraží Žižkov ve spolupráci s Discentrem a výstavou Veřejný zájem, tehdy upozornil na složitou situaci některých památek, zajímavých staveb a veřejného prostoru ve vztahu k ambiciózním developerským projektům. Také letos bychom chtěli pokračovat v započatém usilí a ve spolupráci s iniciativou "Oživte si barák" jsme pokračování festivalu zčásti zasadili do prostředí zanedbané usedlosti Cibulka, kde budou během sobotního odpoledne probíhat workshopy, videoprojekce a koncerty. Doufáme, že tak jako loni, i letos přispějeme nejen k všeobecné diskuzi na toto téma, ale společně s dalšími iniciativami dokážeme změnit věci k lepšímu.

Program

Pátek 25. 5. 2012 Galerie Ferdinanda Baumanna, Štěpánská 36, Praha 1, Václavské náměstí a okolí 13:00 Milan Kohout / performance "Důchodové zabezpečení" 13:00 Milan Kozelka / performance "Rozdavač" 14:00 Jan Jaroslav Sterec / performance 15:00 Jiří Surůvka / vernisáž 16:00 Vladimír Havlík / performance 17:00 Darina Alster / performance "Pomník obětem kapitalismu" 17:30 Lexa Peroutka / Pouliční společenský průzkum na téma růžové budoucnosti této země 18:00 Gabriela Vašková / Performance na Václavském náměstí s příhodným názvem "Každodenní chléb" 19:00 Lady Gaby / performance 19.30 Zbraně rozbřesku / koncert

________________________________________________________

Sobota 26. 5. 2012 Usedlost Cibulka, U Cibulky 118, Praha 5 15:00 Michaela Pixová / přednáška na téma: kreativní využití městských metabolitů 15:40 Veronika Slámová, Darina Alster: projekce "Cesta Performance" 15:55 Opraváři ticha / Petr Pufler, Adam Chmiel / audiovizualní workshop+performance 16:25 Negative Friend / koncert 17:00 Milan Kozelka / autorské čtení 17:30 Romano Kryzch / koncert 18.00 Martina Růžičková,Tomáš Hodbod, Iva Frelsisdóttir, Filin Krug: performance věnovaná všem našim kamarádům který letos prošli léčbou 18:25 Un cri bleu / koncert 19:00 Lightning Glove / koncert 20:00 Marius Konvoj + Trisha genetická mutantka 21:00 JTNB / koncert

RUiNU / FUSILLER: STICKY MAGIC / POLICE FANTOME

Prague-based noise/free improv trio RUiNU has released two split tapes recently: the first is with Parisian project Fusiller (the founder of Tanzprocesz label and member of Opera Mort) and was released on Blood in the Boat. Sticky Magic / Police Fantome is available on a limited editon C45 tape and as a free download: http://www.mediafire.com/?gvg7hwwnar30l7f.

No Pavarotti 15. 5. @ Prague MicroFestival


No Pavarotti live! For your plesasure and world peace. On May 15th at K4 (Celetná 12, Praha 1), start at 10pm. Free entry.

Impressions from their last live show (on Placard Headphone Festival): "No Pavarotti has really embraced their new instruments are once again re-invented their sound with a completely new vocabulary. I also feel that this was one of my favorite sets of theirs. Really serious vibrations from Lubos’ Crumar organ. That thing is heavy to lift, and sounds just as heavy, but these sounds lift. The organ vibrations were punctuated, torn, danced around, and spasmatically celebrated by Jan’s vocals and swirling whirlpools of liquefying electronic colour." (Jorge Boehringer, http://multiplesystemsofevents.wordpress.com/)


http://praguemicrofestival.wordpress.com/

http://klangundkrach.net/no.pavarotti
http://nopavarotti.bandcamp.com

IN THE BED # 0053

PLAYLIST 11. 5. 2012

____________________

Viki - Bil Part 1 (2012 unreleased)

Hair Police - Night Visitors (split, 2003 Load Records)

Viki - Compulsive Sigh (split, 2003 Load Records)

Le Kay - Beavertail (2011 unreleased)

Hype Williams - Copeland Rumours unmastered (The Attitude Era, 2012)

Hype Williams - (Black is Beautiful, 2012 Hyperdub)

Bebetune$ - Pepsi Baby (C-4 $$$$$, 2011 b3BETUNES)

Bodyguard - Raiden - Blue Lighs (Silica Gel, 2012 b3BETUNES)

Ekoplekz - Titanian Dub (ModernistmuseuM, 2011 Mordant Music)

Mordant Music - Keep Whacking Me (M... 2011, Mordant Music)

Mordant Music - A Bueautiful Vesta (Travelogues 1, 2007 Mordant Music)

Shackleton - New Dawn (2006 Hotflush Recordings)

Shackleton - Blood On My Hands (2006 Skull Disco)

Shackleton - Music fot the Quiet Hour Part Four (Music fot the Quiet Hour EP, 2012 Woe To The Septic Heart!)

Shackleton - Powerplant (The Drawbar Organ EP, 2012 Woe To The Septic Heart!)

Diamond Catalog - Slith'd On (Magnified Palette, 2011 NNA Tapes)

Black Zone Myth Chant - Hit By An Invisible Arrow (Straight Cassette, 2011)

Black Zone Myth Chant - My Glory Will Be To Sing Eternal Law (Straight Cassette, 2011)

BODYGUARD: SILICA GEL

Jako Bebetune$ přinesl na loňské nahrávce Inhale C-4 $$$$$ falešnou verzi mainstreamového rapu a r’n’b, jako Bodyguard teď přichází s dalším volně přístupným mixtapem, který ještě víc poodhaluje klíčovou roli witchhousové vlny v jeho posledních hudebních obratech. Řeč je o Jamesi Ferrarovi, „zářivém surfaři na vlně nevkusu“ (jak ho charakterizoval profil v A2 12/10), a co se na první pohled tváří jako citelný odklon od analogové estetiky new age či post-mikrovlní kultury kazetových archeologií, kterým se věnoval především v sestavě The Skaters a nespočtu sólových projektů, se záhy ukazuje jako celkem samozřejmý pohyb v prostředí, které je Ferrarovi nejvlastnější. Nezapomínejme, že to byl právě on, kdo sám pro sebe znovu použil jméno Nirvana a kdo nadále téměř neodkládá černou koženou bundu a sluneční brýle. Teď si sice oholil knír, ale je to právě witchhousový groove, který se mezitím stal popem sebe sama. A to je přesně moment, kdy se hudební oko samozvaného voyeura povrchu, neo-indiána závislého na peyotu i acidu a zručného manipulátora s vlastními představami sklání k titěrnému materiálu, lhostejno že už striktně digitálnímu, aby si s hadími tvary současného kýče ještě víc pohrál. Výsledkem bude téměř jistě deska, která tohle všechno organicky vtělí do dokonalého zvuku a do magických sousloví jako suchý led, modré světlo, tekutý kov, jež vždy lákala konzumovat i to, co by se nemělo - přesně jako balíček silikagelu v krabici od bot nebo od čínského fastfoodu.

Psáno pro A2

CONCERN GORDONA ASHWORTHA

Letmo zve na Concern dnes večer v K4! 8 let trvající projekt Concern Gordona Ashwortha letos uzavře svou existenci posledním evropským turné a albem Misfortune, které vyšlo 1. května na ISOunderscore. Gordon byl vždycky hlavně zmiňovaný jako brácha Owena (který kapitolu jménem Casiotone For The Painfully Alone už také ukončil), což je celkem nefér, jednak proto, že Gordon se vždycky pohyboval ve zcela jiných hudebních kruzích; ať už slo o noise – za všechny projekty zmiňme Oscillating Innards – nebo o delikátní drone ambient postavený na akustických nástrojích, což je právě hájemství Concern. A hlavně proto, že jeho tvorba žádné pomocné berličky „slavnějších“ jmen nepotřebuje. Přesto si ještě s jedním vypomůžu, když závěr jedné z jeho prvních nahrávek ocejchovalo vydavatelství Digitalis jako „rozboření většiny toho, co se dnes vydává za drone, mohutným pableskováním, které zní jako by Tim Hecker přetransformoval klasické struktury rág do něčeho téměř nepopsatelně krásného“. Poslední album Misfortune využívá malé strunné nástroje ze všech koutů světa podobné citeře (samozřejmě v nekonečných smyčkách a ozvěnách) s field recordings a zachycuje údajně pocity z návalů úzkosti, ateismu, selhávajícího zdraví a sledování neštěstí ostatních.

Just a young-ass nigga NOT givin' a fuck

SpaceghostPurrp

Po mixtapeu Blackland Radixxx 66.6, který se vyznačoval syrovostí, temnotou a špínou, se SpaceghostPurrp (SGP), svým posledním mixtapem God of Black, přesunul do podstatně čistšího zvuku. Atmosféra nenávisti vůči falešnému světu, ve kterém žijeme, se sice úplně nevypařila, ale v porovnání s Blackland se SGP více uvolnil. Většina tracků se pohybuje v příjemné, poklidné atmosféře. Ovšem jakmile se zaměříme pouze na texty, vracíme se zpátky k Blackland Radixxx. SGP rapuje i proto, aby se dostal pryč z "pekla na zemi", jak sám popisuje Miami, kde vyrůstal. V interview v rámci festivalu SXSW například říká : "Miami is a very fucked-up place. (...) we're talking about cocaine-killers, who just wake up, snuff a cocaine and are ready to shoot anybody. That's it, no point in doing it." Jeho zkušenost se pak odráží v textech :  "These niggas love to hate / seeing Miami down /  progression is a blessing / you ain't slowing me down". Rap je pro něj vlastně jediná cesta, jak sejít z nalajnované cesty majority lidí, odsouzených k životu s nejistou budoucností. To ale neznamená, že by najednou odhaloval svou hruď přeplněnou zlatými řetězy. Proti takovým falešným rapperům bojuje. Jedná se o mainstreamové rappery, na kterých velké hudební společnosti vydělávají peníze. Jde zde o kritiku spojení hip-hopu a tržního mechanismu kapitalismu : "if it don't make dollars, then it don't make sense / but never use a nigga / just to get too rich". SGP tím ostře vystupuje proti vykořisťování. God of Black je stejně jako jeho předchůdce Blackland Radixxx 66.6 unikátní záležitost na rapové scéně. Nastupující generace rapperů by se měla nechat inspirovat a bojovat podobným způsobem jako SGP proti přeměně hip-hopu ve výstavní artikl kapitalismu.

It's all about power, bitch

SIMON BARKER (SIX): PUNK’S DEAD

Očividná, klíčová, leckomu nemilá symbióza módy a počátků britského punku nachází v této knize svoji velice přesvědčivou monografii. Jde vlastně o album fotografií, které Simon Barker mezi lety 1976 a 1978 pořídil tím nejlevnějším kapesním automatem, jaký se dal sehnat. „I úplný idiot by ho uměl použít, a to jsem také udělal,“ shrnuje v předmluvě počátek své reportážní činnosti sám fotograf. Jak se dá očekávat, o kvalitu jednotlivých snímků nejde. Hodnota nákladné publikace, pečlivě přetiskující obrázky, o nichž si Barker kdysi myslel, že „nejsou dost dobré, aby je ukazoval lidem“ a které se mu na křídovém papíře po pětatřiceti letech a pečlivých retuších zdají „skoro až moc dobré“, totiž kromě své stoupající historické hodnoty těží z jediné věci. Fotografie jsou barevné. Obvyklá temná či přesně řečeno černobílá vizuální stránka punku, vycházející z fanzinové estetiky a zpětně zabarvující povahu celého hnutí, zde ustupuje ve prospěch laciných módních snímků. Je z nich vidět, že se londýnský punk formoval okolo McLarenova obchůdku s oblečením, jeho aplikace si vyžadovala velká nástěnná zrcadla a jeho praxe byla křečovitě teatrální. Jordan, Siouxsie a další budoucí hvězdy jsou vždy pečlivě upravené a před dírkou plastové krabičky zaujímají stylizované pózy. Autentické fotografie tak překvapivě ukazují, že ona topornost a hraná afektovanost, která v Jarmanově – rovněž barevném – filmu Jubilee působí jako režisérský záměr, byla protagonistům rodící se subkultury vlastní.

Billy Shake jr. (A2 9/12 - Symptomy módy)

MUŽI V AEROSOLU

Z mužů se stávají aktéři dekadentní situace, kteří by na svých tělech měli zopakovat poznatky dosud schraňované o ženách. Všimněme si, že Charles-Frédéric Worth, považovaný za tvůrce klasického módního kánonu, otevřel svůj salon v téže době, z níž pocházejí zajímavé Baudelairovy postřehy o srůstání módy s ženským tělem. Pohyby údů, držení těla, vůně, mušelín, šperky, úsměv a rýžový pudr jsou rovnocennými součástmi oslňující modly. Původně erotická trhlina mezi tělem a jeho ozdobnou schránkou se během dalšího vývoje módy dále zmenšuje až k bodu, v němž stylizace vstupuje přímo do těla: nejasná oblast svůdnosti se redukuje na jedinou linku, v níž na sebe těsně doléhají stále bytnící oblast módy a oblast porna. Modelka se může objevit nahá proto, že už nelze, s Baudelairem řečeno, „oddělit ženu od jejího oblečení“. O fascinaci módou, která se vepíše přímo na povrch kůže, svědčila už baudelairovská „chvála líčidel“, tento zájem se ovšem v dalším století ještě stupňoval rostoucí péčí o vlasy, jejímž arteficielním vrcholem byl právě tužicí sprej: nehmotný, neviditelný, válečný doplněk, jímž se tvaruje samotné tělo.

Muži v aerosolu. Hair metal v dějinách laku na vlasy (Ondřej Klimeš, A2 9/12 - Symptomy módy)