Vzpomínka na Reset Night v Café v Lese (RED MIXTAPES)


Na konci minulého roku proběhl další ze série tématicky strukturovaných večerů "Reset Night". Café v Lese uvolnilo prostor tentokrát elektronické improvizaci. Po vystoupeních, o které se postaraly projekty IR, Blood Stereo, Core of The Coalman a Ruinu, následovala afterparty DJs Sleep on Speed. Rozhodli jsme se rozšířit sérii mixtapeů našeho blogu o část djského setu večera, na kterém se podílel Dizzcock, snsbr a Head in Body.

IN THE BED # 0051



Hostem dalšího dílu pravidelného nočního pořadu "In the bed" na Radiu 1 byl slovenský skladatel, saxofonista a vokalista Miro Tóth, člen hudebních souborů Musica falsa et ficta, Dunkel Therapy, Shibuya Motors (na fotce), Q30J666222 a Frutti di mare. Kromě vlastní tvorby představil i další zajímavé projekty současné slovenské experimentální hudební scény.

PLAYLIST 30. 9. 2012
____________________

Bulanz Orgabar: Josh de dresde (Bulanz Orgabar 2012 / Blood in the Boat)
Bulanz Orgabar: Xebru (Bulanz Orgabar 2012 / Blood in the Boat)
Shibuya Motors feat. ddkern: Tensai (s/t 2011 / Atrakt Art)
Shibuya Motors feat. ddkern: Onsoku (s/t 2011 / Atrakt Art)
Miro Tóth - fragment (hudba pro dokumentární film Slovenské kino - Mýtus o Janošíkovi, 2010)
Miro Tóth - solo sax (unreleased)
Urbanfailure - Short Shines (Short circuit - Mozaika. Elektronická hudba na Slovensku 2006 - 2009 / HC)
Rbnx: Live at Oblo 20060422 (excerpt) (Short circuit - Mozaika / HC)
1/x: Sleeping with Cuts and Cats (Short circuit - Mozaika / HC)
Voice Over Noise: And You are Asking What About Me (Short circuit - Mozaika / HC)
Miro Tóth: Masahiko sa nevolám (Live from SOOZVUK, march 2011)

FATHER MURPHY



Amalgam o Father Murphy, který dneska zahrajou v Praze: "Italské trio si v rockové hudbě (v tom nejširším pojetí) našlo svoje zvláštní zákoutí, v němž sice na první pohled neoslňují v trendy publikacích tolik proklamovaným křiklavým pseudo-novátorstvím, ale nenápadně posluchače omámí až k bodu, kdy si uvědomí, že vlastně nic podobného nikdy neslyšel. Jejich religiozně pojatý projev (jež může být stejně dobře jak sarkastickou manýrou, tak skutečnou duši rvoucí litanií) se silným zpěvem a rafinovanými aranžemi (ruchy, varhany, nespočet zvonků, dronové plochy) tvrdě naráží na brutálně zemitý noise rock či post punk, kde hrají prim surové údery. Protentokrát se vzdám vlastních popisných referencí, spokojím se s citací o „zřejmě podivném pokusu o koncepční album o náboženství, kde teda rozhodně najdete temné zlověstné skladby, co se plazí, kroutí a syčí jako pověstný biblický had“ a posledních tří reakcí z jejich last.fm profilu. Není divu, že Michael Gira nebo Julian Cope jsou z Father Murphy na větvi."

26/3 Prague, Final Club (support No Pavarotti)

ZACK KOUNS, SPASITEL IZOLACIONISMU



Hudební formy a nástroje trhá na kusy, aby osvobodil hudbu: exaltovaný a kontrolovaný zvuk. Kouns pluje v mnoha žánrových mořích a v žádném se necítí domácky. Na svých nahrávkách používá freejazzový saxofon, swingově pokleslé bicí a piano, xylofon, průrazný granulární noise, kolážovité ambientní plochy, country banjo, táhlé smyčce violoncella, bluesově rytmickou kytaru. Ústřední roli v jeho tvorbě však hraje nejstarší hudební nástroj: lidský hlas. Ostatně, aby zůstal v heterogenním gestu rozkročení, používá také hlas elektrifikovaný, amplifikovaný, efektně modulovaný, zhroucený (znemožňuje uvažování o zrnitosti hlasu, v níž se kód ukazuje transparentně). Proces ztráty je nevratný, jednou odhalená iluze shazuje pravdu.

Jan Bělíček: Svět jako vědomí a nic a nic (A2 1/11)

UDÁLOST: LE PLACARD HEADPHONE FESTIVAL



Nápad vznikl v Paříži v době častých policejních razií, kdy bylo těžké sehnat prostor pro uspořádání alternativní hudební akce. Festival založil v roce 1999 hudebník Erik Minkkinen (známý ze Sister Iodine, Noyade a dalších experimentálně hudebních formací) a od té doby tato nomádská, v reálném čase streamovaná akce proběhla i v mnoha dalších evropských městech. Vznikla tak rozsáhlá mezinárodní síť spojující nadšence, hudebníky a pořadatele. Ideou festivalu, během něhož posluchači vnímají živou hudbu výhradně prostřednictvím sluchátek, bylo vytvořit intimní prostor pro poslech hudby nikoli v izolaci domova, jak bývá běžné, ale ve společnosti dalších lidí.

První český sluchátkový festival proběhne v sobotu 7. dubna v prostoru Školská 28 od 10 do 22 hodin. Hudebníci a performeři, kteří se chtějí akce zúčastnit, se mohou zaregistrovat na webu http://leplacard.org/2012/Placard%20de%20Praha. Festival nemá pevnou dramaturgii ani jinou hierarchii, pořadí je ponecháno na účinkujících, kteří je určí svým zápisem, účast je volná. Každý, kdo chce přispět živým vystoupením nebo třeba DJským setem, může zapojit své vybavení a zahrát – charakter sluchátkového festivalu k účasti předurčuje především elektronické a tišší akustické hudební projekty. Všechna vystoupení budou v reálném čase streamována a budou tak po celém světě dostupná rostoucí Placard komunitě, ale i každému jinému posluchači. Většina vystupujících i posluchačů bude přítomná v prostoru Školské 28, z kterého se prostřednictvím systému sluchátek stane zpola tiché, zpola tvůrčí místo. Koncept festivalu Le Placard však vítá také virtuální, vzdálené posluchače a vystupující, kteří se po zaregistrování s pomocí jednoduchých instrukcí, které obdrží e-mailem, k akci připojí prostřednictvím internetu.

Z punk-rockové tělocvičny k pokojíčkovému disku (RED DREAMS)

Sen se odehrává v místnosti, která vypadá jako tělocvična narychlo přeměněná na parket s minimalistickým pódiem pro kapely. Místnost je celkem prostorná, přeplněná lidmi. Následují útržkovité situace :
Jsem na pódiu s K!ammem a Rouilleux. Kluci ladí své nástroje. Já předstírám, že hraju na elektrickou kytaru. Vypadá to směšně;
Mám dojem, že hráli samé punkové a rockové kapely. Z ničeho nic se na pódium dere Pictureplane. Celá místnost se rázem vyprazdňuje. Zůstávám pouze já, snsbr, head in body a holka s klukem, které neznám. Pictureplane je zklamaný z toho, že zůstalo jenom pět lidí. Hecujeme ho, ať pokračuje ve vystoupení. Úspěšně. Začínáme ihned tancovat. Dostávám se do taneční extáze. Jdu za Egedym a říkám mu, ať zapne disko světla. Odpovídá, že neví, kde se zapínají.
V místnosti jsou pořád stejní lidi. Chvíli se bavím s Egedym. Rozhovor přerušuje snsbr, který drží v ruce fotbalový míč. Říká mi, že už připravil brány a můžeme si teda jít kopnout. Střílíme na házenkářskou bránu, za kterou leží Pictureplane. Nikdo další už v místnosti nezůstal...

S LÁSKOU A NENÁVISTÍ



Vyšlo 9. číslo PIŽMA, kulturního čtvrtletníku s podtitulem "S láskou a nenávistí". Tentokrát obrazy, texty a rozhovor s výtvarnicí Blankou Jakubčíkovou (al. Jan Ariel Kocourek), upoutávka od Sokola na film Dívka s mušlí, v Samovo Babrdónu Máselná kráva-kněžka astrálních cest, v hudební části rozhovor s Tomášem Kopáčkem (ex-mon insomnie, black tar jesus, Tempelhof) a pro předplatitele opět příloha, tentokrát mini-cd od AMDISCS - ochutnávka z letošního line-upu festivalu Creepy Teepee, tracky od Coma Cinema, Gabriela Whitea a Golden Axe. Z druhé strany opět vydařený plakát. PIŽMO je k dostání přímo u vydavatele v galerii Sam83, u specializovaných prodejců (http://www.sam83.cz/galerie/e-shop/?cat=3) nebo můžete objednat přes e-shop galerie.

Sam83

NEPŘÍVĚTIVÝ PŘIŠERNĚ TANEČNÍ



Child Abuse jsou nepřívětivý trio z New Yorku. Prosáklí deathmetalovým sypáním, grindovou intenzitou a špetkou Meshuggah, se základama ve špinavejch, přebuzenejch kytarovejch výbojích ve stylu AIDS Wolf, Arab On Radar nebo Ex-Models. Hráli tu už minulej rok v zimě, takže netřeba bejt s představováním nějak víc obšírnej, snad jen několik dodatků: jasně, že je to naživo hrozně zlý a hnusný, ale zároveň je to taky příšerně taneční, diskotékovej pelyněk, návykovej bolehlav, nemilosrdná diskokoule. Přibrali si k sobě norský Staer, od nichž je to nejblíž k norskejm pionýrům Noxagt, v dalekejch ozvěnách třeba i Ultralyd nebo MoHA!, ta správná rozmazaná údernost, mimozemská odtažitost. Support: Negero, NOT!.

Praha, klub K4, 17/3, 19:00

Brno, Boro, 19/3, support: Microvomit

Possessed, Possessed, Bitch I'm Fine



tomu bude skoro dva roky, co poprvé vtrhnul na hudební scénu Odd Future Wolf Gang v čele s Taylor the Creator. Mladá parta rapperů z Los Angeles si svým neuctivým stylem urážejícím kde koho a kde co, poměrně rychle vydobila respekt uvnitř i mimo rapovou komunitu. Od doby se málokterý začínající rap propíraný v médiích vyhne srovnání s OFWGKTA (Odd Future Wolf Gang Kill Them All), jak zní jejich celý název. Ani dvacetiletého Spaceghostpurrpa porovnávání neminulo, a právě na jeho příkladu je možné pozorovat, jak nefunkční tato srovnání jsou. Mixtapem Blvcklvnd Rvdix 66.6 (1991) se totiž spolehlivě řadí do tradice jižanského (southern) rapu, který v současnosti nejviditelněj reprezentuje Gucci Mane. Blvcklvnd Rvdix 66.6 (1991) se od jiných rapových nahrávek liší především svým zahalením do temných odstínů. Hlavními tématy textů jsou misogynství, posedlost temnými silami a planoucí hate k ikonám dnešního amerického rapu. Názvy skladeb mluví za vše: Suck a Dick For 2011, FVCK TVYLXR GVNG nebo Possessed. Špinavý lo-fi zvuk zní opravdu jako dokonalý blíženec ulic floridského ghetta. Texty nejmladší generace se pomalu ale jistě odklánějí od politiky a sociálních problémů směrem k tvrdým drogám, videohrám, satanismu a velmi nevybíravému slovníku. Zdá se, že Spaceghostpurrp, Young L, A$AP Rocky a další, předznamenávají novou éru amerického rapu. Hiphopová revoluce zezdola dnes nakračuje do své velmi dekadentní fáze a Blvcklvnd Rvdix 66.6 (1991) je více než vhodným začátkem k jejímu průzkumu.
Ama Burner!

STRIP & MOTORCYCLE



Dva post-noisové projekty vycházející z okruhu labelu KLaNGundKRaCH se poprvé od loňského evropského minitour potkají na jednom pódiu - a to přímo na strip motorcycle pódiu klubu Dead Jack. No Pavarotti připravují novou desku a naposledy se objevili na kompilaci proti dohodě ACTA s ukradenou skladbou Oh No (Dirty Diana). Head in Body (aka Sister Body) se opět příležitostně objevují v duu. Z připravovaného EP je zatím venku singl Dreamkiller a video ke skladbě Red natočené na posledním koncertě před The KVB.

sobota 17/3 21:00 Praha, Dead Jack Club (Ječná 25, suterén baru U tří kočiček)

IN THE BED # 0050



PLAYLIST 8/9. 3. 2012
_____________________

shlohmo -
shlohmo -
human flesh - rust
sleeper -
no pavarotti - oh no (dirty diana)
white ring - suffocation
sleeper -
human flesh - un matin de plus...
dark day -
cortex - cortex w
merzbow + a - Let's have healthy children - Envois # 4 - Polychrome
michel froom
gout de luxe - omaha beach
tg gondard - the phalanx
human flesh - ideal ideas/idol ideas
portion control - shift and shuffle
The Mystic Knights Of The Oingo Boingo - witch's egg
judy nylon - sleepless nights
joe meek - magic star
human flesh - angel with fragile face
chelsea wolfe - moses
core of the coalman - katapult
bastard noise -
dark day -

NAKED LIGHTS: CHIME GROVE



Není nic těžšího než rozpadnout se do nespojitých částí, a přitom si zachovat jejich přízeň. Membra disiecta hudebního ega byla holá nemožnost do doby, než se z klasických nástrojů staly odpadky na hromadě a z elektronického vlnění hmota s vlastními sny. To bylo docela nedávno, takže je pořád krajně nezvyklé slyšet něco dokonale rozptýleného, na hony vzdáleného od samotného slova „heterogenní“, které jen donekonečna opakuje úzkost z lesbismu jednoho těla nebo homosexuality vlastních citů, tedy z osamělosti zvuků... „Stále vidím Arthura C. Clarka, jak se prochází po pláži a jak se hrůzu vyvolávající skleněná lebka točí a točí,“ vzpomínají pamětníci na osmdesátá léta na Srí Lance. Červená průhledná kazeta (vyšla loni na labelu Sanity Muffin), která tento emblém přenáší do „slunné Kalifornie“, obsahuje pásek, který funguje jako postupné odvíjení strachu z další desky. Na jeho začátku totiž evidentně nebyla žádná představa o albu, leda tak spousta (hudební) historie a zážitků, ale žádný konec, leda tak schopnost skončit dřív, než by k němu mohlo dojít, posedlost miniaturami, krystalickými vibracemi nebo omýváním činelů (namísto jejich plácnutí). Každá skladba je jako hlava napojená na jiný sen, navíc v nahém stavu, takže hranice se nesmývají a okraje neprostupují. A tak se není třeba bát, samba se nikdy nepropojí s tancem, slza hlasu nikdy nesteče až na krk kytary, nikdy nebude nutné milovat jedno na úkor jiného. Což je o to překvapivější, že všechno je z vody: rozmazané brkání, vylovené vzdechy, „rytmická schizmata“, syntezátorové vlny, další magnetofonové pásky, zvonění a přesýpání písku.

(psáno pro A2)