LAST MINUTE PICTUREPLANE


Jako pozvánku na koncert Pictureplane v pražské K4 (středa 7. 11.) rycyklujem Ondřejovu recenzi na Thee Physical pro A2. Rukavičku s sebou.

Od vydání přelomového alba Dark Rift uběhly dva roky. Za tu dobu se stihl Travis Egedy plně etablovat do role ikony trance/punkraveové hudby. V mezidobí vybrušoval své schopnosti v denverském klubu Rhinoceropolis a ve svém pokojíčku připravoval další album. Aby však nevznikla pouhá variace předchozí nahrávky, přizval k již hotové desce jako producenta Jupitera Keyese, člena známého projektu Health. Pictureplaneův lo-fi zvuk byl vybroušen způsobem, který funguje v tomto případě dokonale. Protože se Pictureplane považuje za konceptuálního umělce, je na místě otázka, co vlastně album Thee Physical znamená. „Jaké to je, dotýkat se smyslnosti uvnitř našeho vědomí? Jaké to je, dotýkat se touhy? Jaké to je, cítit dotek v postfyzické době, kdy neexistují skutečné hranice fyzického prožitku?“ ptá se sám sebe Egedy v textu k novému albu. Ústředním prvkem alba je dotek. Lidská ruka jako prostředek ke komunikaci, pocitový receptor, kterým můžeme vnímat okolní svět, ale také jako všechno, co je vně této lidské schopnosti. Egedy při své úvaze vychází z eseje Genesise P-Orridge. Jde mu o překonání stereotypů sociální psychologie a uvolnění mysli od „špinavého nánosu“ tradice. Chce být „ryzím člověkem“. A hřejivě erotický hlásek k osvobození těla i mysli opravdu svádí. Opakování refrénů „We are all post-physical“ nebo „Real is a Feeling“ má mantrický efekt. Thee Physical navíc působí, jako by se našeho vědomí dotýkala „trancegenderová“ černá rukavice z latexu.

Vyšlo v A2 16/2011

Žádné komentáře:

Okomentovat