NEVIDITELNÝ VÝBOR: VZPOURA PŘICHÁZÍ


Zatím to zvládám. Hledání sebe sama, můj blog, můj bejvák, poslední módní kravinky, partnerské a prasácké historky… Tolik protéz je třeba k udržení Já! Kdyby se „společnost“ definitivně nestala čirou abstrakcí, označovala by soubor existenciálních berliček, které jsou mi podstrkávány, abych se mohl vléci ještě o kousek dál, soubor závislostí, s nimiž jsem uzavřel smlouvu – za cenu své identity. Modelovým typem občana budoucnosti je invalida. Je poměrně prozíravé, že spolky, které ho využívají, pro něj v současnosti požadují „minimální příjem“.

Všudypřítomný příkaz „být někým“ uchovává patologický stav, který činí tuto společnost nevyhnutelnou. Příkaz být silným vytváří slabost, díky níž se tato společnost udržuje do té míry, až se zdá, že vše má v sobě terapeutický rozměr, dokonce i práce a láska. Všechna ta „jak se vede?“, která si během dne vyměňuje, silně evokují společnost pacientů, kteří si navzájem měří teplotu. Pospolitost je nyní tvořena tisíci malými útulky, tisíci malými útočišti, kde je člověk v teple, kde je stále lépe než v tuhém venkovním mrazu, kde panuje faleš, neboť vše slouží pouze jako záminka pro zahřátí. Kde se nic nemůže přihodit, protože jsme potají zaměstnáni společným drkotáním zubů. Tato společnost bude brzy držet pohromadě pouze tíhnutím svých sociálních atomů k zdánlivému uzdravení. Je to elektrárna, která čerpá pohon z gigantické nádrže slz, vždy naplněné až po okraj.

Neviditelný výbor - Vzpoura přichází (nakl. Rubato, 2012)

Žádné komentáře:

Okomentovat