EKOPLEKZ: DEAD ESCALATOR SUITE


Obskurní domácí label Brita Iana Hickse s názvem Mordant Music nebyl nikdy jen doménou jeho vlastního stejnojmenného projektu, ale dokázal objevit nebo k sobě přitáhnout i nejzajímavější solitéry současné elektroniky, kteří zasahují jak do taneční (basové) kultury, tak do zvukových experimentů. K těm patří vedle Shackletona či Vindicatrix jednoznačně i bristolský Ekoplekz. Bylo jen otázkou času, kdy dlouholetého blogera mapujícího dubstepovou scénu zvlášť v jejích počátcích vynese někdo na světlo. Karta padla v roce 2010 na jubilejní dvacátou nahrávku Peverelistova labelu Punch Drunk, a Ekoplekzův „distended dub“ paradoxně nemohl zazářit na lepším pozadí. Skladby na jeho následujícím LP Intrusive Incidentalz Vol.1 už vůbec nemají nic společného s uhlazeností počítačově produkované taneční hudby, naopak se postaral asi o nejsyrovější nahrávku, která kdy v tomto kontextu vyšla – to vše díky nekompromisní, živé a často principiálně improvizované práci s nástroji a efekty ze „starého“ nebo „jiného“ světa, a také díky oné zvláštní citlivosti vůči estetice jamajského dubu – v jeho podání už skutečně podprahové, ale zároveň jakoby „vtělené“ do cizího zvuku. Dalším vrcholem tohoto rukopisu je po loňském EP Westerleigh Works i nahrávka Dead Escalator Suite, která vyšla v červnu na split kazetě s Wanda Group: dvacetiminutové rozkládání a opětovné skládání už sama o sobě tříštícího se obrazu hypnotizujícího onou post-žánrovou fatálností, jejíž jednou rozběhnutý rytmus nelze zastavit a jejíž dokonalý kruh nelze narušit.

Head in Body, psáno pro A2 18/2012


Žádné komentáře:

Okomentovat