PODPRAHOVÉ ODCIZENÍ


Více než o samotnou hudbu však šlo o osobní postoj k žánru. Na konci sedmdesátých let už punk jako výraz určité subkultury vstoupil do historie a nadále se, z velké části nevědomě, reprodukoval v ideologickém a estetickém bezčasí folkloru určité části společnosti. Naproti tomu Fitzgerald, podobně jako mnozí prepunkoví, deathpunkoví či synthpunkoví američtí umělci, chápal punkovou stylizaci v tradici dandismu, gangsterských filmů, berlínského kabaretu a glam rocku jako hru rozpporných masek produkujících novou uměleckou identitu. Takto uvažující punker svůj čas teprve hledá, po částech kopíruje a pomalu skládá dohromady, mate chronologii a ocitá se v opozici, která je právě tak politická jako intimní. Jakkoli jeho stylizace může vyjadřovat společenskou krizi, pro společnost je stejně vzdálený či blízký jako snění.

Celý text Ondřeje Klimeše s podtitulem Folk punk Patrika Fitzgeralda najdete volně přístupný v A2 17/2012

Žádné komentáře:

Okomentovat