SIMON BARKER (SIX): PUNK’S DEAD

Očividná, klíčová, leckomu nemilá symbióza módy a počátků britského punku nachází v této knize svoji velice přesvědčivou monografii. Jde vlastně o album fotografií, které Simon Barker mezi lety 1976 a 1978 pořídil tím nejlevnějším kapesním automatem, jaký se dal sehnat. „I úplný idiot by ho uměl použít, a to jsem také udělal,“ shrnuje v předmluvě počátek své reportážní činnosti sám fotograf. Jak se dá očekávat, o kvalitu jednotlivých snímků nejde. Hodnota nákladné publikace, pečlivě přetiskující obrázky, o nichž si Barker kdysi myslel, že „nejsou dost dobré, aby je ukazoval lidem“ a které se mu na křídovém papíře po pětatřiceti letech a pečlivých retuších zdají „skoro až moc dobré“, totiž kromě své stoupající historické hodnoty těží z jediné věci. Fotografie jsou barevné. Obvyklá temná či přesně řečeno černobílá vizuální stránka punku, vycházející z fanzinové estetiky a zpětně zabarvující povahu celého hnutí, zde ustupuje ve prospěch laciných módních snímků. Je z nich vidět, že se londýnský punk formoval okolo McLarenova obchůdku s oblečením, jeho aplikace si vyžadovala velká nástěnná zrcadla a jeho praxe byla křečovitě teatrální. Jordan, Siouxsie a další budoucí hvězdy jsou vždy pečlivě upravené a před dírkou plastové krabičky zaujímají stylizované pózy. Autentické fotografie tak překvapivě ukazují, že ona topornost a hraná afektovanost, která v Jarmanově – rovněž barevném – filmu Jubilee působí jako režisérský záměr, byla protagonistům rodící se subkultury vlastní.

Billy Shake jr. (A2 9/12 - Symptomy módy)

Žádné komentáře:

Okomentovat