NAKED LIGHTS: CHIME GROVE



Není nic těžšího než rozpadnout se do nespojitých částí, a přitom si zachovat jejich přízeň. Membra disiecta hudebního ega byla holá nemožnost do doby, než se z klasických nástrojů staly odpadky na hromadě a z elektronického vlnění hmota s vlastními sny. To bylo docela nedávno, takže je pořád krajně nezvyklé slyšet něco dokonale rozptýleného, na hony vzdáleného od samotného slova „heterogenní“, které jen donekonečna opakuje úzkost z lesbismu jednoho těla nebo homosexuality vlastních citů, tedy z osamělosti zvuků... „Stále vidím Arthura C. Clarka, jak se prochází po pláži a jak se hrůzu vyvolávající skleněná lebka točí a točí,“ vzpomínají pamětníci na osmdesátá léta na Srí Lance. Červená průhledná kazeta (vyšla loni na labelu Sanity Muffin), která tento emblém přenáší do „slunné Kalifornie“, obsahuje pásek, který funguje jako postupné odvíjení strachu z další desky. Na jeho začátku totiž evidentně nebyla žádná představa o albu, leda tak spousta (hudební) historie a zážitků, ale žádný konec, leda tak schopnost skončit dřív, než by k němu mohlo dojít, posedlost miniaturami, krystalickými vibracemi nebo omýváním činelů (namísto jejich plácnutí). Každá skladba je jako hlava napojená na jiný sen, navíc v nahém stavu, takže hranice se nesmývají a okraje neprostupují. A tak se není třeba bát, samba se nikdy nepropojí s tancem, slza hlasu nikdy nesteče až na krk kytary, nikdy nebude nutné milovat jedno na úkor jiného. Což je o to překvapivější, že všechno je z vody: rozmazané brkání, vylovené vzdechy, „rytmická schizmata“, syntezátorové vlny, další magnetofonové pásky, zvonění a přesýpání písku.

(psáno pro A2)

Žádné komentáře:

Okomentovat