ME AND MY RHYTHM BOX

Scéna unavená noisem (ne proto, že by se etabloval jako žánr, ale protože se stal hudbou) sní o své diskotéce: o okamžiku, kdy se po léta vrstvené stěny hluku rozpadnou na ostré útržky, které se mnohonásobným opakováním zformují v povědomé syntetické rytmy a uvolní prostor dosud potlačovaným melodiím. Po období konstantního vytěsňování popu svět zapíraných rozkoší už nemůže být privilegiem soukromých úniků. Sílící euforie „homemade diska“ si zaslouží svůj manifest. Svůdná je představa, že správně vybraný (ne moc velký!) prostor naplní pár mutantů postnoiseového věku – určitě jich není moc, vyžaduje se určitá zkušenost, vědomí stylu a aspoň minimální mutace. Na nějaký čas je přestane zajímat hudba a zatančí si. Nehybnost přitom není na škodu, zvlášť pokud ji vystřídá epileptický záchvat, jde jen o to přemazat zažité rozložení vztahů ve prospěch diskotéky nebo něčeho, co se jí blíží v době roztříštění fetiše výlučné diskokolekce.
(Head in Body, A2 21/2010, celý článek ZDE)

Žádné komentáře:

Okomentovat