IGNATZ A HROMADA CIHEL

Ignatzova nejnovější nahrávka I Hate This City z letošního roku staví pomník lo-fi písničkářství, respektive té jeho poloze, v níž se zastřenost zvuku přilepuje na skladby jako nostalgický komunikační most se zašlým věkem minulosti. Ten však vyvstává pouze ve své torzovité, selhávající a mlhavé podobě. Mississipská delta na nahrávce ožívá na způsob vybledlých dobových fotografií a autentických audionahrávek. V jeho hudbě zůstává rýha času jako její významotvorná a zároveň estetická dimenze. Co má celý tento upřený pohled do minulosti vlastně znamenat? A proč je tak důležité, aby byl pouze pohledem a ne splynutím?
snsbr

Žádné komentáře:

Okomentovat